Kronika - 2024
Úterý – 23. 4. 2024
Kolem Kacířů a přehrady
Předpověď počasí na dnešní den byla studená a deštivá, ale nám se počasí vydařilo. V 8:03 hodin jsme vlakem dojeli do Chotěboře. Sešlo se nás 28 turistů. Alenka nás společně vyfotila, Liduška nás seznámila s průběhem vycházky a Karlovi jsme popřáli k narozeninám. Vydali jsme se na vycházku krásnou krajinou s výhledy na Železné Hory. Procházeli jsme kolem Břevnicko - Chotěbořské přehrady s písečnou pláží a novým molem nad vodou. Zde jsme posvačili a pokračovali k Dobkovu. Celkem jsme prošli kolem deseti rybníků - U Kacířů a Egharťáků a šesti nádrží. Vycházku jsme zakončili na zahrádce u Lidušky. Vrátili jsme se z Chotěboře autobusem ve 12:10 hodin, ušli jsme 7 km.
Miluše Čiplová
Sobota – 2O. 4. 2024
4. Jarní výstup na Ranský Babylon
První akce čtvrtého ročníku výstupů na vrcholy okresu Havlíčkův Brod začala na nádraží ve Ždírci n. D, kam přijelo 12 brodských turistů. A začala slavnostně - básní:
Tak vás tady všechny vítám a poslouchejte, co vám říkám.
Dodržuji tradici, když vás zdravím ve Ždírci.
Říkám celé výpravě – nejprv půjdem k Doubravě.
Pak okolo Pobočáku prolítnem jak hejno ptáků.
Ukážu též moji lásku, zvoničku ve Starém Ransku.
A ještě je tu jedna věta, uvidíte osmý div světa.
Budeš koukat člověče, Řeka, která neteče.
Pak se budem pospolu, pachtit pěkně k vrcholu.
A na vrcholu bude on, sám ranský Babylon.
Ještě je tu jedna douška, kterou vám zašeptám do ouška.
Po celý den hlídá nás, zdejší bůh hor Ranegast.
Ušli jsme 15 km a navštívili jsme i cukrárnu.
Jiří Moliš
Středa - 17. 4. 2024
Z Hesova
V 8:12 hodin odcestovalo 10 turistů autobusem do zastávky Hesov. Zde se k nám přidala Alena. Po seznámení s trasou a její částečnou změnou kvůli bezpečnosti jsme vyrazili na cestu. Obešli jsme vlakovou zastávku, minuli rybník Žabku a po červené došli k polní cestě. Poté jsme cestou necestou přišli nad vlakovou zastávku Stříbrné Hory. Dál po červené to nešlo, překážkou byly stromy přes cestu. Zkratkou po louce vstupujeme na vozovku a husím pochodem pokračujeme k Simtanům. Ve vlakové stanici Pohled posvačíme a pokračujeme dál. Loukou na bývalé tvrzi Hadrburk se dostáváme k řece Sázavě. Trochu si opákneme jak jsme byli sportovně nadaní t. z. dřepy, přelez, přeskoč, sklouzni se. Ale dobře to dopadlo. Po celkem slušné cestě jdeme kolem Amylonu, zde je konec vycházky. Někteří se šli občerstvit do hospůdky, ostatní domů. Za celkem slušného, i když chladného počasí jsme ušli 14 km.
Ema Dočkalová, Míla Špačková
Úterý – 16. 4. 2024
Oudoleň a Slavětín
Dnešní vycházky se zúčastnilo 24 turistů, což bylo pro mě překvapení vzhledem k studenému a větrnému počasí. V Havlíčkově Borové jsme vystoupili a seznámili se s trasou, historií obce a dalšími zprávami od Míly. Sestoupili jsme dolů ke kapli sv. Jana Nepomuckého a silnicí směr Chotěboř došli až ke křižovatce, kde jsme odbočili vpravo do Oudoleně. Cestou jsme sledovali pěkné výhledy na obce Cibotín a Jitkov. Po silničce dlouhou Oudolení jsme potkali několik rybníků s hastrmany, mlýn, kapli P. Marie, kulturní dům, starý a opravený selský statek a také jsme posvačili. U „Chalupy na špici“(penzionu) jsme pokračovali vpravo do Slavětína. Prošli jsme kolem kaple sv. Anny s pomníkem padlým až na kraj lesa, kde jsme se vyfotili u sochy Jelena. Odtud jsme spěchali na autobusovou zastávku, přečetla jsem pověst a odjeli jsme do Přibyslavi, poté většina vlakem domů. Zbylé turistky zavítaly do cukrárny a odjely autobusem. Výlet se líbil i těm čtyřem, kteří odjeli ze Slavětína později.
Alena Hladká
Sobota - 13. 4. 2024
33. ročník Zahájení jarní turistické sezony na Vysočině
Letošní, již 33. ročník akce „Zahájení jarní turistické sezony na Vysočině“ udělal čest svému názvu a počasí bylo opravdu jarní. Troufám si tvrdit, že někde za větrem a na sluníčku, dokonce letní. Rtuť teploměru byla sice po ránu trochu líná, ale už během dopoledne si dala říct a ukázala nám, že už jí nedělá takový problém vyšplhat na vyšší příčky své stupnice. Ani sluníčko se nenechalo zahanbit a vytáhlo z domovů celkem 561 natěšených turistů. Svojí účastí nás přijeli a přišli podpořit nejen členové z okolních odborů KČT, ale i mnoho neorganizovaných nadšenců nejlevnějšího sportu, jakým turistika bezpochyby určitě je. Třináctka je pro někoho nešťastné datum, ale havlíčkobrodským turistům přinesl třináctý dubnový den štěstí. Přesně v devět hodin, za cinkotu zvonečku kostry hlásného Hnáta z výklenku věže Staré radnice, se oči všech účastníků upnuly k nazdobenému podiu. Slavnostní zahájení začalo. Po nezbytném přivítání hostů z Kraje Vysočina, Města Havlíčkův Brod a oblasti KČT Vysočina nejdříve se svým krátkým pásmem vystoupily děti z folklorního souboru Kalamajka. Tato drobná kulturní vložka vyloudila úsměv na tváři i těm, kteří ho tam dosud neměli. Poté následovaly krátké zdravice náměstka hejtmana Kraje Vysočina Romana Fabeše, místostarostky města Havlíčkův Bod Marie Rothbauerové, místostarosty města Havlíčkův Brod Libora Honzárka a předsedy KČT oblast Vysočina Jaroslava Šlechty. Předsedkyně pořádajícího odboru pak všechny podrobně seznámila s připraveným programem a nabídkou tří připravených pěších tras. Vyvrcholením celého zahájení bylo uvázání pamětní stuhy na symbolický klíč a odemčení sezony za hlasité podpory všech účastníků. Turistická sezona na Vysočině byla zahájena! Velmi děkuji za pomoc a podporu městu Havlíčkův Brod, Muzeu Vysočina, spolku Epigram a nesmírně si vážím i ochoty všech svých kolegů z odboru KČT. Spolupráce je jako puzzle, každý má svůj úkol, ale nakonec, aby byl 100% výsledek, musí každý jedinec zapadnout do skládačky (kolektivu) a teprve potom to vše může pro nezasvěceného pozorovatele vypadat, že jde všechno hladce a úplně samo. Děkuji Všem, že jsem se mohla cítit, jako když skládám puzzle a vše dobře dopadlo.
Lenka Žáková
Středa - 10. 4. 2024
Z Horní Krupé k Altánu smíření
S obavami jsem sledoval předpověď meteorologů o tom, že by se od středy mělo výrazně ochladit a spadnout by měla i nějaká ta dešťová kapka. Předpověď se naplnila a ve středu dopoledne se nás v Horní Krupé při teplotě 8 stupňů a mírného mrholení sešlo celkem třináct turistek a turistů. Po krátkém seznámení s průběhem vycházky a informacemi o odjezdech autobusu zpět jsme se vydali zástavbou Horní Krupé kolem panelů naučné stezky vstříc Altánu smíření. U jednotlivých zastavení jsme si něco řekli o historii daného místa, a co nebylo na panelech, nám řekla Dana P. Za evangelickým kostelem jsme začali mírně stoupat otevřeným terénem. Okrajem lesa jsme došli téměř k Altánu smíření, před tím jsme se krátce zastavili u Jelení studánky (evangelické) a poté jsme se již podívali k altánu a Svatohubertské studánce (katolické) za altánem. Pro kroniku jsme se zde všichni vyfotili (Františku, děkuji za pořízení fotodokumentace) a po krátké přestávce vyrazili na další cestu. Prodrali jsme se cestou necestou vykáceným lesem, místy dosti vysokou trávou ke konečnému zastavení křížové cesty nad Kráty. Polní cesta nás pak dovedla do Krát, kde jsme si s laskavostí majitelů uvařili teplé nápoje a poseděli v historické usedlosti. Děvčata vzorně umyla a uklidila použité nádobí a vyrazili jsme na další díl cesty. Žlutá turistická značka nás vedla lesní cestou, občas jsme přeskakovali méně schůdné úseky. Na jednom z rozcestí jsme značku opustili a uhnuli vpravo ke studánce. Po krátkém zastavení naše cesta pokračovala okrajem lesa až na další cestu, kde zatáčíme vpravo a rozkvetlou alejí ovocných stromů se vracíme do Horní Krupé. Vpravo se díváme na Kráty a místa kde jsme před chvíli šli, vlevo pak na rodný dům Dany P. s Lyským rybníkem a cestou, kterou jsme šli před čtrnácti dny. Cestu lemují dřevěné vyřezávané lavičky. Nakoukneme do ekocentra Chaloupky a již jsme v cíli v Horní Krupé. Máme čas a tak do příjezdu autobusu poklábosíme. Našlapali jsme celkem 11 km. Děkuji všem za účast a milou společnost.
P.S. Omlouvám se za mokré ponožky a zmrzlé nosy.
Lumír Bláha
Úterý – 9. 4. 2024
Záchranná stanice Pavlov
Na vlakové zastávce Vilémovice se nás sešlo 22 turistů, Křížovi s vnoučkem se k nám připojili v záchranné stanici, kam jsme dorazili přes vesnice Vilémovice a Pavlov. Čekala nás tam velice příjemná paní Zdena, která nás celým zařízením provázela se zajímavým a poutavým výkladem. Obdivovali jsme lásku a obětavost, s kterou dávají zaměstnanci péči všem hendikepovaným dravcům, sovám, čápům, veverkám i dalším živočichům. Mnozí z nás si mohli některé z nich pohladit a dokonce nakrmit lišáka. Vycházka i exkurze se vydařila i díky slunečnému počasí. Ušli jsme 6 km. Děkujeme Zdeňkovi za fotodokumentaci.
Květa Pidimová, Jana Adamová
Sobota - 6.4.2024
22. Vítání jara na rozhledně Rosička – Pomoc přírodě
Ráno bylo zahalené mraky, takže jsme měli obavy, aby se nespustil déšť. Osobním vlakem jsme vyjeli do Sázavy u Žďáru, vybaveni rukavicemi a pytlíky na odpad a vydali jsme se po silnici k obci Sázava. Na konci obce jsme odložili naplněné pytle, udělali jsme společné foto a stoupali silnicí k obci Kopaniny. Překvapilo nás velké množství poházeného odpadu, který jsme odložili do kontejneru v obci Kopaniny. Prudkým stoupáním jsme vyšli k rozhledně Rosička, cestou jsme se kochali krásnými výhledy. Zde jsme si odpočinuli, žďárští turisté měli připravené občerstvení, báječný krajíc chleba se škvarkovou pomazánkou, chlebíčky, kávu, čaj atd. Vystoupali jsme na rozhlednu a potěšili se skvělými výhledy na Havlíčkobrodsko a Žďársko. Zpět jsme se vydali přes obec Rosička, kde jsme byli překvapeni krásným vytvořeným bludištěm z vajíček, ozdobenými stromy. Pokračovali jsme na Českou Mez, zastavili jsme se u kaple Nejsvětější Trojice. Zde se někteří rozhodli jít do Žďáru nad Sázavou a ostatní do Sázavy na železniční zastávku. Počasí bylo báječné, takže věřím, že byli všichni spokojeni. Celkem putovalo 20 účastníků, našlapali 12 km nebo přes 13 km. Děkujeme všem, kdo se zúčastnili, pilně sbírali odpad a splnili Pomoc přírodě.
Jarka a Zdeněk Kohoutovi
Středa - 3. 4. 2024
Z Věže do Úsobí
Z Havlíčkova Brodu jsme odjeli autobusem do Věže v počtu 22 turistů. Zde na nás čekala turistka Marie B., a ta nás nasměrovala po ŽTZ směrem na Koječín. Ale ještě předtím jsme dostali něco sladkého od Marušky Z., a popřáli jí k narozeninám. Prošli jsme kolem kaple v zámeckém parku, která čeká na opravu. Přes Ulrichův mlýn s ještě velikonoční výzdobou jsme došli do Koječína, kde na nás čekal Milan B., který nám přišel naproti, a s ním jsme prošli alejí k samotě u Miksů. Poté jsme přešli přes silnici a zastavili se u pozůstatků důlní činnosti při těžbě stříbra ve středověku. Pokračovali jsme údolím Nohavického potoka okolo Pejchalova mlýna a po MTZ došli k poutnímu místu Sv. Anna u Dobrohostova. Zde jsme posvačili, napili se vody ze studánky. Pak už jsme došli okolo zámku do Úsobí. Návštěvu na zámku jsme museli oželet, protože na zámku jsou filmaři z Ameriky a natáčí film podle Agaty Christie. To nám sdělil majitel zámku pan Polák, který nám umožnil alespoň prohlídku zahrady, kde připravuje voliéru pro pávy. Z Úsobí jsme odjeli ve 13 hodin autobusem do Brodu. Děkujeme Marii B. a Milanovi B. za projití trasy a Alence za foto. Počasí nám přálo. Ušli jsme 11 km.
Jarka a Jindra Roseckých
Úterý – 2. 4. 2024
Plandry
Po cestě opožděným spěšným vlakem a autobusem jsme vystoupily v obci Plandry. Nejprve jsme si prohlédly bývalý poutní areál s kaplí sv. Jana Nepomuckého, obklopený nárožními kapličkami a podobný žďárské Zelené hoře, kam jsme kráčely památkově chráněnou lipovou alejí. Pověst „O čápovi“ připomíná jednoho z majitelů panství – rodinu Dobrzenských, která má příbuzné i v Chotěboři. Zpátky jsme potkaly Zámeckou jezdeckou školu s barokním špýcharem a pak už nás vedla jenom žlutá značka. V údolí řeky Jihlavy se nám šlo lépe, protože se utišil studený vítr, kolem Brandlova mlýna a po lávce přes potok jsme v meandru řeky zahlédly pomník utonulým dětem. Stezka lesem byla místy hůře schůdná po polámaných větvích, nad řadou chat a chatiček jsme pokračovaly do Rantířova, podél zámku a viaduktem pod tratí jsme došly na vlakové nádraží. V příjemně teplé čekárně jsme posvačily a vyčkaly příjezdu výlukového autobusu. Ten nás dovezl do Kostelce a odtud spěšný vlak až do Brodu. Vycházku dlouhou skoro 7 km jsme zvládly v počtu 10 turistek bez větších obtíží a všem se líbila.
Alena Hladká
Pátek - 29. 3. 2024
Celodenní výlet vlakem na poutní místo
Ranním vlakem odjíždíme přes Pardubice a Hradec Králové na vlakovou zastávku Sopotnice. Zde v počtu 20 účastníků se společně vyfotíme a připravujeme se na plánovanou trasu. Z místa startu jdeme do obce Sopotnice, kdy nejdříve projdeme její část a poté už se vydáme krásnou krajinou do kopce s dalekými výhledy na Krkonoše, Orlické hory, Suchý vrch a Kralický Sněžník. Po zdolání kopce se nám otevřela krásná krajina na opačnou stranu, a to na kostel poutního místa Homol, kam jsme později došli. Dále byly výhledy na města Hradec Králové, Pardubice, Kunětickou horu, Vysoké Mýto a v pozadí pásmo Železných hor. Dále přes obec Polom a Lhoty Potštejna jsme došli k danému poutnímu místu zasvěcený Panně Marii Bolestné a byl postaven v letech 1690 až 1696. Po prohlídce okolí poutního místa jsme se přesunuli po kamenném schodišti o 153 schodech a 16 odpočívadel na parkoviště, kde se nachází altánek k odpočinku, čehož jsme využili k občerstvení. Poté naše trasa pokračovala po MTZ přes Velkou Lhotu na okraj Potštejna a dále naše cesta směřovala po ČTZ do Potštejna na občerstvení a na vlakovou zastávku. Z celodenního výletu byli všichni určitě spokojeni, kdy ke všemu se přidalo samozřejmě krásné a slunečné počasí s panoramatickými výhledy a návrat jsme stihli, tak, že jsme se vrátili ve 20 hod. Celkem jsme ušli 15 km.
Ladislav Rasocha
Středa - 27. 3. 2024
Přes Vizáb do Skuhrova
V 8:15 hodin odjíždíme autobusem do Horní Krupé. Za velice větrného počasí jdeme po MTZ z Horní Krupé přes Lysecký mlýn na Lysou. Z Lysé pokračujeme po silničce směr Jilem, ale za lesem odbočíme přes louku do Sedletína, kde si u dětského hřiště dáváme malé občerstvení z vlastních zásob. Procházíme vesnicí a hned k Sedletínu navazuje místní část obce Veselá. Na konci Veselé se ve výšce 599 m.n.m nachází Vizáb, s vysílačem mobilního operátora 52m vysokého. Za silného větru, který nás celou cestu provázel, byly alespoň vidět výhledy na vesničky v okolí. Konec naší cesty vede do Skuhrova, odkud odjíždíme do Havlíčkova Brodu. Vzhledem k tomu, že byla podle kalendáře škaredá středa, se říci nedá, ale za to nás velice provětrala. Všech 20 účastníků pochodu si zaslouží dík za odvahu v tomto větrném počasí. Poděkování také patří Františkovi za fotografie. Celkem jsme ušli 12 km.
Dana Petrová, Květa Průšová
Pondělí – 25. 3. 2024
Návštěva Senátu Parlamentu ČR II.
Protože členská základna našeho odboru KČT má aktuálně přes 200 členů (213) domluvili jsme s panem senátorem Janem Teclem a naplánovali jsme prohlídku Senátu hned dvakrát. Vyšlo to, a tak jsme dnes vyrazili na druhou prohlídku. Program v Praze jsme si udělali podobný jako před týdnem, provedla jsem všechny účastníky přes Václavské a Jungmannovo náměstí na Národní třídu, prohlédli jsme si, mimo jiné, pohyblivou hlavu spisovatele Franze Kafky, kterou v roce 2014 vytvořil umělec David Černý. Pokračovali jsme kolem paláce Adria na Uhelný trh a Havelské náměstí a dál na Staroměstské náměstí. Před Staroměstský orloj jsme dorazili pár minut před jedenáctou hodinou a naskytla se nám možnost prohlédnout si pohyblivé postavy apoštolů. Poté jsme se rozdělili a každý se šel podívat na to, co ho lákalo. Před polednem jsme se opět sešli před radnicí, kde jsme se tak trošku připletli mezi fotografy, kteří zde čekali na příjezd nové české vítězky mezinárodní soutěže krásy Miss World Krystyny Pyszkové. Nejprve jsme nevěděli co se děje, pak jsme si také novou Miss zvěčnili do mobilních telefonů a rychle pokračovali v naší procházce přes Karlův most k Valdštejnskému paláci. Asistentka pana senátora už na nás čekala a po nezbytné bezpečnostní prohlídce už mohla pokračovat slíbená návštěva budovy Senátu. Opět vše uteklo rychleji než bychom chtěli a nikomu se nechtělo věřit, že hodiny už ukazují šestnáct a my se musíme rozloučit. Poděkovala jsem jménem svým i jménem celého odboru za pozvání do vzácných prostor, kde na Vás současně dýchá historie a současnost. Potom už následoval jenom přesun tramvají na hlavní nádraží a všichni jsme odjeli rychlíkem v 17:06 hodin zpět domů. Po Praze jsme nachodili asi 9 km a bylo nás celkem 24.
Lenka Žáková
Sobota - 23. 3. 2024
Přes Tupadly do Čáslavi
Osobním vlakem jsme bez přestupu dojeli do Horek u Čáslavi. Před nádražím jsme se vyfotili a pokračovali po ŽTZ do Bratčic. Tam jsme odbočili na Adamov a za vesnicí jsme s prvními kapkami deště došli k ranči Barvínek, kde nás už vítala na prahu středověké krčmy šenkýřka v dobovém oblečení. Tam si každý dal „co hrdlo ráčí“ a po hodince a přejití dešťové přeháňky pokračovali do Tupadel. Prošli jsme okolo opraveného pivovaru, zastavili se u historické Barokní brány u zámku, který je v soukromém vlastnictví a veřejnosti není přístupný. Odtud jsme po silnici došli k lesu a tam se napojili na ZTZ a po ní došli údolím Hlubokého potoka podél 3 rybníků do Čáslavi. Tam jsme přišli k Zemědělské škole a přes park došli po schodech Žižkovou branou ke kostelu sv. Petra a Pavla a odtud již přímo na nádraží. Stejně jako před týdnem jsme zažili aprílové počasí (sluníčko, vítr, déšť). Dvacet tři turistů, včetně jedné turistky z odboru Humpolec, ušlo 13 km.
Jarka a Jindra Roseckých
Středa 20. 3. 2024
Vepřové hody v Nové Vsi
Z důvodu nemoci vedoucích vycházky, jsem byl požádán, abych je zastoupil. V Pohledi z vlaku vystoupila skupinka "pěších" turistů a turistek. Po zahájení jsme šli obvyklou cestou. Po mostě jsme překonali Sázavu, hned za mostem, opět na obvyklém místě jsme se společně vyfotili a pokračovali dál na Dobrou, kde jsme ze silnice odbočili na polní cestu do kopečku. Počasí bylo na vycházku ideální - žádné velké teplo a krásně svítilo sluníčko. Takže jsme se kochali krásami probouzející se jarní přírody, pěknými výhledy a pronikavým zpěvem ptáků. V cíli vycházky jsme se přivítali s našimi kamarády, kteří přijeli autobusem, nebo auty. Protože číšník byl na všechno sám, tak to bylo dnes pomalejší, ale všichni se dočkali, všeho bylo dost a všechny jídla tradičně výborné. Pěšky nás šlo třináct, našlapali jsme osm kilometrů a celková účast 39 našich členů. Děkuji Aleně za focení.
František Pithart
Pondělí – 18. 3. 2024
Návštěva Senátu Parlamentu ČR
Dnešní den měli brodští turisté naplánovanou krátkou procházku Prahou a především návštěvu Senátu Parlamentu ČR. Pozvání jsme dostali od senátora a čestného člena našeho odboru KČT pana Jana Tecla. Za mírného ranního mrazíku, který nám ale přinesl krásný slunečný den, jsme se sešli v hale vlakového nádraží a rychlíkem v 8:01 odjeli do Prahy. Po vystoupení na hlavním nádraží jsme zůstali na nástupišti, a domluvili průběh dne. Někteří zvolili individuální plán, ale většina z nás zůstala a společně jsme se vydali do ulic. Prošli jsme kolem Jubilejní synagogy, kostela sv. Jindřicha a Kunhuty, Jindřišské věže na Václavské náměstí. Z Můstku jsme se vydali kolem kubistické lampy od Emila Králíčka, která se nachází na Jungmannově náměstí na Národní třídu. Chtěla jsem všem ukázat pohyblivou hlavu spisovatele Franze Kafky, kterou v roce 2014 vytvořil umělec David Černý. Potom už naše kroky směřovali přes Havelský trh na Staroměstské náměstí, kde stejně jako na Václavském náměstí už byly v plném proudu velikonoční jarní trhy. Domluvili jsme se, že každý navštíví co je jeho srdci milé a sejdeme se ve 12:00 hodin, abychom pohodlně a s fotografickými zastávkami na Karlově mostě, došli k Valdštejnskému paláci, kde je sídlo Senátu. Po nezbytné bezpečnostní prohlídce se nás ujala asistentka pana senátora a naše tříhodinová návštěva začala. Většině z nás se nejprve 3 hodiny zdály moc, ale nakonec se všichni shodli, že to bylo jen tak tak. Po přivítání panem senátorem následovala prohlídka, jindy nepřístupných prostor, s milou paní průvodkyní (shodou okolností též členkou KČT). Překvapením bylo, že nás mohl přijmout a společně se s námi pozdravit i předseda Senátu. Bylo to fajn. Samozřejmostí byla návštěva jednacího sálu, kdy jsme mohli usednout do senátorských lavic a společně se vyfotit. Čas utekl rychleji než bychom chtěli a tak jsme se rozloučili, poděkovali za velmi milé přijetí a spěchali na vlak domů. Po drobném adrenalinovém zpestření při jízdě tramvají, jsme vše stihli a spokojeně odjeli rychlíkem v 17:06 zpět do Havlíčkova Brodu. Celkem se zúčastnilo 23 turistů a po Praze našlapali asi 8 km.
Lenka Žáková
Sobota - 16. 3. 2024
Do Radošova ke kapličce sv. Jiljí
Z Havlíčkova Brodu nás odjelo osobním vlakem do Jihlavy 11 turistů. V Jihlavě se k nám připojili naši další 2 turisté. Vystoupili jsme v Dolní Smrčné. Zde jsme se seznámili s plánem vycházky a vyfotili se. Po MTZ jsme došli k Pavlovskému mlýnu a odtud se vydali po silnici směr Radošov. Cestou jsme odbočili ke kapličce sv. Jiljí a Vavroveckému rybníku, kde jsme posvačili. V Radošově jsme si v cíli pochodu v kulturním domě mohli dát guláš z divočáka, pivo a kávu. Přečkali jsme zde první dešťovou přeháňku. Také zde hrála kapela a tak se někteří i zapojili do tance. Ale pokračovali jsme dále, odbočili jsme na Bílou Horu. Tam nás zastihla další krátká přeháňka, ale už zase za sluníčka jsme došli do vesničky Vržanov, tam navštívili místního starostu a údolím Kamenického potoka s chatovou osadou „Údolí radosti“ šli do Bítovčic na vlak. Alence děkujeme za pěkné fotky. Na závěr jsme si řekli, že příští rok půjdeme zase, akorát, že půjdeme opačným směrem. Ušli jsme v aprílovém počasí (sluníčko, vítr, déšť) 13 km.
Jarka a Jindra Roseckých
Středa - 13. 3. 2024
Na bledule do Chraňbože
Dnes nás přijelo vlakem do Leštiny u Světlé 35 turistů. Po seznámení s trasou jsme šli po ŽTZ směr Kunický rybník, Velká Olšina, Nová Chraňbože, Dobrnice a Leština. Tímto jsme obešli Leštinu. U Kunického rybníku nás čekalo milé překvapení. Trubač z Liščího vrchu nám zatroubil halali, a zazpíval na uvítanou. Všem se to moc líbilo. Chvíli jsme si s ním povídali a potom jsme pokračovali do cíle naší vycházky. To byla Velká Olšina, “bývalý les”, plný bledulí. Tady jsme si odpočinuli, snědli svačinu a kochali se tou krásou. Po půl hodině jsme odcházeli do Dobrnic. Tady někteří turisté navštívili hrob Pavla Landovského. Z Dobrnic je to už asi 2 km do Leštiny. Vycházka končila v místní hospůdce, kde jsme v klidu čekali na příjezd vlaku. Dnes jsme ušli 11 km, cesta byla pohodová a hlavně nepršelo.
Majka Sedláková, Jana Píšová
Úterý – 12. 3. 2024
Po stopách Bohumila Hrabala
Ráno jsme za sebou nechali uplakanou Vysočinu a přijeli do Nymburka, kde za celé dopoledne nespadla ani kapka. S Bohumilem Hrabalem je v Nymburce na náměstí spojena jeho lavička, která se však na zimu uklízí a navíc je v opravě, takže jsme ji neviděli. Navštívili jsme posezení Bohumila Hrabala s platanem, zasazeným k jeho výročí, naproti stojí dům a nedaleko pivovar, kde v obojím s rodiči bydlel. Vycházka se však mohla jmenovat „Po stopách Elišky Přemyslovny“, která v Nymburce také zanechala svou stopu. Zastavili jsme se u rybárny, kde Eliška přespala po svém útěku z Prahy, dále u měšťanského domu, kde přebývala měsíc, a u domu s reliéfem přivítání Elišky nymburskými měšťany. Také jsme „potkali“ secesní vodárnu, dodnes funkční, pravěkou mohylu, kostel sv. Jiljí, na náměstí renesanční radnici a morový sloup, poté renesanční vodárnu zvanou Turecká věž, nejstarší železobetonový most v Čechách a středověké opevnění. 21, snad spokojených, turistů se vracelo zpět na deštivou Vysočinu se 7 km v nohách.
Květa Pidimová, Jana Adamová
Sobota - 9. 3. 2024
Ze Sázavy u Žďáru n. S.
Za chladného a větrného počasí vystoupilo z vlaku v Sázavě 16 turistů. Po krátkém přivítání jsme se vydali z nádraží do obce Sázava. První zastávka byla u kostela Panny Marie Karmelské, který je hned na kraji obce. Nahlédli jsme okny do kostela a seznámil jsem všechny přítomné s jeho krátkou historií, která začala v roce 2016, Dále jsme prošli kolem starobylého mostu přes řeku Sázavu a zastavili jsme se až na začátku cyklostezky. Na druhé zastávce jsem hovořil o budování cyklostezky na bývalé železniční trati a pak už jsme se vydali směrem na Přibyslav. V polovině cesty na odpočívadle jsme se občerstvili, v pohodě došli až do cíle naší cesty a vlakem jsme se vrátili domů. Ušli jsme 12 km.
Jiří Moliš
Středa – 6. 3. 2024
Z Bartoušova ke Svaté Anně
V Bartoušově se nás sešlo 22 turistů a vydali jsme se po žluté turistické značce do Pohledu. Po krátké zastávce u kostela sv. Ondřeje jsme šli směrem na poutní místo Svatá Anna. U turistické „odpočívky“ jsme se občerstvili, u pramene „léčivé“ vody se omyli a pokračovali přes obec Svatá Anna do Krátké Vsi. Pak už nás žlutá značka vedla lesem a loukou nahoru k leteckému majáku a kapličce Čtrnácti svatých pomocníků a nakonec jsme sestoupili do obce Česká Bělá. V místní hospůdce jsme se ohřáli u dobrého nápoje a potom odjeli autobusem k domovům. Našlapali jsme 12 km za příjemného předjarního počasí.
Míla Landová a Milena Košetická
Úterý – 5. 3. 2024
Okolo Břevnice
Naše vedoucí Zuzka nás přivítala na břevnickém nádraží, přešly jsme koleje a stoupaly do obce Kyjov. U kapličky jsme se společně vyfotily, pokračovaly polní cestou, v mlze zahlédly koupaliště a došly k další kapli, kam jsme nahlédly i dovnitř. Kamenitá lesní stezka nás dovedla na odpočinkové místo a po svačině jsme kráčely nad Břevnickým potokem s pěknými výhledy na obec Chrast i dolů do údolí. Ani rozbahněná cesta a sílící déšť nás neodradily a po osmi kilometrech jsme dosáhly cíle – obce Břevnice. U Domova seniorů jsme počkaly na autobus, poděkovaly Zuzce za vycházku a odjely spokojeně domů.
Alena Hladká
Sobota – 2. 3. 2024
Přes Dlouhou Ves– sobota 2. 3. 2024
Dnešní trasa se podobala středeční (28. 2. 2024), ale jen zpočátku. Od vlakové stanice Přibyslav-zastávka se vydalo 18 turistů přes Hesov na křížovou cestu, zastavili jsme se až u železného kříže, což bylo 14. zastavení a odtud jsme viděli trochu mlhavé výhledy na Přibyslav a okolí. Do Dlouhé Vsi jsme kráčeli opět polní cestou, avšak stále rovně a tam jsme na kraji obce posvačili. Přečetla jsem pověst o strašidelných psících a pokračovali jsme silnicí a modře značenou cestou nahoru. Vlevo jsme zahlédli alej stromků vedoucí k Oboře sv. Huberta, lesíkem jsme se dostali do Dvorka a u Kolonky následovalo focení. Paní Pohořelá (nynější majitelka) nás provedla kolem domu a nahlédli jsme do kapličky s obrázkem sv. Ludmily. Turistická značka nás dovedla dolů až k přibyslavské Jablonecké nádrži (Asuánu) a pod farou všichni brodští účastníci šlapali na vlakové nádraží. Někteří se cestou stavili v restauraci na oběd. Zvládli jsme pochod dlouhý 11 km. I když bylo zataženo a občasný vítr, spokojeni byli všichni.
Alena Hladká
Středa - 28. 2. 2024
Z Hesova do Šlapanova
Na zastávce v Hesově se nás sešlo 23. Po uvítání jsme se vydali křížovou cestou k Uhrám. Mrholí, mrholí, to vlhko padá k zemi… slova písničky vystihovala počasí beze zbytku. Výhledy jsme tentokrát oželeli. Sešli jsme do Dlouhé Vsi a po modré se dostali do Kněžské. Odtud je do Šlapanova, co by kamenem dohodil. Pozvání pana Feriho Simuny se nedalo odmítnout, ostatně oba koláče, které pro nás upekl, byly prostě „k sežrání“. Připili jsme mu na zdraví k jeho neuvěřitelným devadesátinám… Protože šlapanovská hospoda je právě v rekonstrukci, zázemí nám poskytla Miluška Kunová v místní klubovně pro seniory. Bylo to vyvrcholení celé vycházky - s čajem, kávou a domácím štrúdlem, zajímavým vyprávěním o setkání s rodáky, kteří tu žili před válkou. Mili, děkujeme…
Věra Melicharová
Úterý - 27. 2. 2024
Přes Věžnici do Polné
Na zastávce Věžnice – dolní samoty vystoupilo 19 turistek a 1 turista – Zdeněk, náš fotograf. Po úvodu jsme šli nejprve k mostu U Lutriánu, kde proběhlo focení. Šlapanka, která se tu stéká se Zlatým potokem, nás provázela celou cestu. U smírčího kříže a Klábenešovy kapličky jsem přečetla pověsti, pak jsme prošli z Dolní do Horní Věžnice ke kapli P. Marie pomocnice křesťanů a bl. Adolpha Kolpinga a nahlédli dovnitř. Odtud nás vedla zelená TZ k rybníku Kukle, na odpočinkovém místě jsme posvačili a vyslechli další pověst. Zastavili jsme se dál u Borského mlýna a rybníka Bor, stoupali jsme kolem průzkumného vrtu loukou a poté klesali silničkou až k židovskému hřbitovu. V Nerudově ulici jsme objevili smírčí kříž Baba a dolní bránou jsme kráčeli na Sezimovo náměstí, nejstarší část Polné. Od kostela sv. Anny se špitálem a vedle chrámu Nanebevzetí P. Marie jsme se dostali na Husovo náměstí. Viděli jsme Dům U Rytířů, dům s pamětní deskou B. Němcové a další pamětihodnosti. Rozešli jsme se do restaurace, bistra nebo na nádraží. Po trase dlouhé 9 km jsme spokojeni odjeli domů, a to už za polojasného počasí.
Alena Hladká
Sobota 24. 2. 2024
Návštěva vzdělávacího centra „Planeta Hlinsko“
Na tento den byla naplánovaná návštěva nového vzdělávacího centra v Hlinsku. Po počátečních obavách, zda vůbec někdo přijde, se nás nakonec na havlíčkobrodském nádraží sešlo 29 dospělých a tři děti. Odjeli jsme vlakem do Hlinska, kde jsem po vystoupení z vlaku, seznámila všechny s plánem na dnešní sobotu. Příjemným bonusem návštěvy expozice bylo i skupinové vstupné, které jsem vybrala hned na hlineckém nádraží. Pak už jsme se všichni společně vydali na procházku Hlinskem s cílem v centru Planeta Hlinsko. Vzdělávací centrum Planeta Hlinsko je zaměřené na poznávání jednotlivých sfér planety Země – tedy litosféru, atmosféru, hydrosféru a také část vesmíru, a to zábavnou formou, která nadchne všechny věkové kategorie. Expozici si už prošel každý sám a podle své libosti. Po ukončení prohlídky jsme se rozešli do ulic Hlinska. Někdo hledal občerstvení, někdo se jen tak prošel, někdo navštívil místní část Hlinska zvanou Betlém i s hospůdkou u sv. Huberta. Všichni jsme se opět potkali na nádraží a ve 13:08 jsme odjeli zpět do Havlíčkova Brodu. S procházkami po Hlinsku jsme našlapali kolem 6 km a celkem nás bylo 32.
Lenka Žáková
Středa – 21. 2. 2024
Po vlastivědné stezce krajem Chrudimky
Odjížděli jsme vlakem v 8,05 hodin do Slatiňan. Cestou pršelo štěstí, ale nikomu to nevadilo, sešlo se nás 30 turistů. Z nádraží jsme se dali po žluté značce k zámku, dále po MTZ vedle řeky Chrudimky až do Chrudimi. Na kraji města jsme se napojili na NS Modrá osa, která nás vedla podél náhonu, kolem bývalé vodárny a ke schodům na Resselovo náměstí. Odtud už každý pokračoval sám: do cukrárny nebo restaurace a sešli jsme se na vlakovém nádraží. Nachodili jsme asi 8 km a všichni byli spokojeni.
Míla Landová a Milena Košetická
Úterý - 20. 2. 2024
Přes Skřivánek do Štoků
Ráno bylo ošklivě, mrholilo, foukal studený vítr. Tím víc jsem byla potěšená, když na Skřivánku z autobusu vystoupilo 22 turistek. Než jsme se rozešly, tak nás Majka Sedláková pohostila, slavila narozeniny. Tak ještě jednou, Majko, všechno nej. Pokračovaly jsme dál kolem včelaře, zem. usedlosti, rybníčku. Tady jsme odbočily na Vysočinu. Polní cesta nás přivedla do Štoků. Navštívily jsme hřbitov a zavzpomínaly na Marušku Bártovou a Jarku Břouškovou. Pokračovaly jsme dál na Hanesův mlýn. U křížku jsme cestu opustily, přešly potůček a kolem koupaliště se vracely do Štoků. Některá děvčata zůstala u Datlíka a další šly do hospůdky na návsi. Trochu jsme se posilnily a šly na autobus. Myslím, že se vycházka podařila. Ušly jsme 7 km.
Milena Beránková
Sobota - 17. 2. 2024
Rokštejn – Jihlava aneb Přepadneme Jihlavu!
Z Havlíčkova Brodu odjelo vlakem do Jihlavy 9 turistů, kteří se nezalekli deštivého počasí. Po přestupu jsme se skupinou turistů ze Žďáru, Humpolce a Jihlavy vystoupili v Přímělkově. Došli jsme na start pochodu na zříceninu hradu Rokštejn. Vrátili jsme se zpět do Přímělkova a po ČTZ jsme došli do Bítovčic. Do Luk nad Jihlavou jsme se popovezli vlakem. Tam jsme se zastavili na kontrole v „Kolničce“ a poté odjeli autobusem do Jihlavy. Vystoupili na zastávce Hradební a došli do cíle pochodu do Muzea na náměstí. Prohlédli jsme si nové expozice, dostali jsme pamětní list. Do Brodu jsme odjeli vlakem z nádraží Jihlava-město. Po celou vycházku už nepršelo a vykouklo na nás i sluníčko a ušli jsme 10 km. Jarka a Jindra Roseckých
Středa - 14. 2. 2024
Z Vysoké
Autobusem jsme dojeli do obce Vysoká, kde jsem účastníky seznámila s trasou vycházky, která vedla přes bývalé německé obce, které vznikly v 13. století, kdy se v okolí těžilo stříbro. Po odsunu Němců byly názvy obcí změněny na české. Hohentan (Hochtanov -Vysoká), Kloprůny (počeštěno – Čistá), Blumendorf – Květnov, Scheiblisdorf (Šejdorf – Okrouhlička), Schonlinden (Linden – Lípa). Nad Okrouhličkou jsme měly krásné výhledy na celé údolí a na hrad Lipnice. V Okrouhličce jsme se občerstvili z vlastních zásob. Pokračovali jsme do Lípy kolem Ločarova kamene – 527 m.n.m. a přišli jsme včas na vlakovou zastávku, v 11.42 hod. jsme odjeli domů. Zúčastnilo se 20 turistů, kteří našlapali 10 km. Děkuji všem účastníkům vycházky.
Jarka a Zdeněk Kohoutovi
Úterý - 13. 2. 2024
Do Libice nad Doubravou
Ze spěšného vlaku nás v Chotěboři vystoupilo 23 a na nádraží se připojila ještě jedna turistka. Po úvodních slovech jsme se vydali k Olšiakově soše Čertův stolek a přečetla jsem pověst s týmž názvem. Zpět podél silnice a Bezděkovskou ulicí jsme vyšli ven z města. Pak jsme odbočili vlevo a u kaple sv. Anny se studánkou byl pěkný výhled na Chotěboř a okolí. Shlíželi jsme i dolů na lyžařskou sjezdovku, červená značka nás dovedla ke skalám Koukalkám a skále Domino. Blátivou lesní cestou kolem lesní školky jsme kráčeli dál a po zelené značce silničkou a silnicí jsme prošli obcí Libická Lhotka. Když jsme potkali řeku Doubravu, dosáhli jsme cíle: městysu Libice nad Doubravou. Společné foto se konalo před hezky opraveným zámkem, svačina pak na posezení u restaurace U Bambuchů (zavřeno). Před odjezdem autobusu jsme ještě stihli obejít kostel sv. Jiljí a malou kapličku, někteří došli až k Pilnovu statku – ubytovně pro turisty. Z autobusu jsme vystoupili na náměstí nebo na nádraží Chotěboř a nakonec spokojeni odjeli domů. Polojasné „jarní“ počasí nás provázelo celou touto sedmikilometrovou cestou.
Alena Hladká
Neděle - 11. 2. 2024
21. Za svatým Valentýnem – kaple sv. Antonína na Rounku
Za pošmourného počasí s jemným deštíkem se sešlo na nádraží 10 turistů a odjeli jsme s přestupem v Jihlavě do Rantířova. Tady jsme se setkali s ostatními účastníky pochodu, Věra Veselá z klubu Čeřínek nás všechny přivítala, řekla nám informace o trase a cíli, kapli sv. Antonína Paduánského. Vydali jsme se po zelené turistické značce přes obec Rounek, stále nás doprovázel jemný deštík, tak někteří využili pláštěnky nebo deštníky. Vystoupali jsme ke kapli, u které byl zvonek, kde každý si zazvonil pro štěstí, a za odměnu dostal od Věry vlastnoručně pečené cukroví. Po občerstvení byla možnost se podívat na kutiště a na vrchol kopce U sv. Antonína. Jiří Veselý nám všem oznámil smutnou zprávu o úmrtí Jana Korbela, jeho památku jsme uctili minutou ticha. Pozdravili jsme se s přáteli turisty z jiných odborů a postupně jsme se vraceli do Rantířova do restaurace u Golema. Občerstvili jsme se a poseděli, do odjezdu vlaku z Rantířova v 14.49 hod. Celkem jsme našlapali 8 km.
Jarka a Zdeněk Kohoutovi
Středa – 7. 2. 2024
U Okrouhlice do Havlíčkova Brodu
Ve středu 7. 2. 2024 odjíždíme vlakem z Havlíčkova Brodu do Okrouhlice. Nastupujeme do vlaku, kde již cestují čtyři turistky z Přibyslavi. Na nádraží v Okrouhlici na nás čekají další tři a tak celkový počet je 25 turistů. Trasu máme naplánovanou přes Vadín do Klanečné, kde se napojíme na ČTZ a Cyrilometodějskou stezkou pokračujeme přes Údolí lásky do Veselice. Z Veselice dojdeme do Perknova, kde se po dohodě oddělí polovina z naší skupiny a zastaví se v hospůdce. My ostatní se napojíme na cyklotrasu, protože louky jsou po deštích neprůchodné. Ještě si uděláme malou odbočku do výrobny potravinářských směsí soukromé firmy ,,Lacina HB“. Některé turistky tuto provozovnu neznají, tak jsme si tam i něco málo nakoupily. Začalo trochu pršet a tak po cyklotrase dojdeme až do Havlíčkova Brodu, kde naše vycházka končí. Velké díky patří Františkovi za fotografie. Celkem jsme ušli 10 km.
Dana Petrová, Květa Průšová
Úterý – 6. 2. 2024
Přes Hamry a Hradec
Na zastávce Horní Ledeč se sešlo 17 turistek a (světe div se) i tři turisté. Po úvodních několika větách o vycházce jsme zdolali „opičí dráhu“ a dostali se do Pivovarského údolí k Olešnickému (pro nás Pivovarskému) potoku. Ten nás vedl kolem sádek s rybami a bývalého mlýna do vísky Hamry. Odtud jsme cestou vystoupali do Hradce, kde jsme se odměnili svačinou. Pěknou alejí (trochu bojujíc s větrem) jsme sešli k hradu, kde jsem turisty seznámila s odjezdy autobusů a vlaků. Společně jsme došli na náměstí v Ledči, tam zbyla ještě necelá hodinka na občerstvení v cukrárně nebo restauraci. I když nám za celou dobu nevysvitlo ani na chviličku sluníčko, po celé trati 7 km jsme se kochali výhledy - Blaník, Melechov, Lipnice i vesnice kolem Ledče. Děkuji Láďovi za fotodokumentaci a všem turistům za účast.
Květa Pidimová
Sobota - 3. 2. 2024
30. Zimním Podoubravím - memoriál Ladislava Dymáčka
Na tuto vycházku nás jelo z Havlíčkova Brodu 22 členů, další dva jeli vlakem už v šest hodin, na startu se k nám přihlásil ještě nás "host" Lumír a v cíli nás už očekávali 4 místní členové. Takže naše účast byla 29 turistů. Když jsme končili, tak pořadatelé měli celkovou účast 287 turistů včetně děti, kterých tam bylo poměrně dost. V Bílku z vlaku vystoupily čtyři naše kamarádky na krátkou trasu - 5 km. Naše skupina po prezentaci a společném focení vystoupala na vyhlídkové místo nad Sobíňovem a přes rozcestník Březinka jsme polní, blátivou cestou pokračovali až na ŽTZ a po ni do Ždírce n. D. Tady jsme udělali nezbytnou zastávku v cukrárně. Po občerstvení jsme pokračovali na Nové Ransko a po ČTZ jsme šli na NS Sobíňov a úvozem Liběcké stezky až do Sobíňova. Cestou jsme dvakrát překonávali Doubravu. V cíli jsme obdrželi pamětní list a malý dárek - reflexní pásku. Jirka Fanta jako nejstarší účastník pochodu dostal ještě zvláštní odměnu - Jirko bravóóó!!! Potom jsme u dobrého jídla a piti poseděli a pohovořili s přáteli ze Sobíňova i ostatními účastníky pochodu. Bohužel muzikanti začali rozbalovat nádobíčko až když už jsme odcházeli na vlak, takže muziku jsme už neslyšeli. Naše skupina ušla 10 km. Počasí bylo trochu větrné, terén blátivý, ale nepršelo, nálada byla výborná a všichni jsme byli spokojeni. Děkujeme Jirkovi a Milanovi, že nás zdárně dovedli od startu až do cíle.
František Pithart
Středa - 31. 1. 2024
Přibyslavice a Okříšky
Z Havlíčkova Brodu jsme odjeli osobním vlakem a po přestupu v Jihlavě jsme vystoupili v Čichově v počtu 25 turistů. Zde jsme se seznámili s plánem vycházky a vyfotili se před kapličkou. Vydali jsme se po MTZ ke sjezdovce na kopci „Jalovec“ a pokračovali podle potoka k samotě „Vápenice“. Tam jsme odbočili z MTZ a šli cestou k silnici od obce Radonín a po ní došli do Přibyslavic. Tam nás přivítala paní starostka a zavolala panu faráři ohledně prohlídky kostelů. Pak se nás ujal pan farář Kruczek a seznámil nás s historií obou kostelů. Zajímavostí je, že původní kostel Sv. Anny nebyl přestavěn, ale byl k němu přistavěn poutní kostel Narození Panny Marie, dostavěný až v roce 1936. Po prohlídce jsme šli po ČTZ podél řeky Jihlavy do obce Petrovice a pokračovali jsme po nové pěší stezce do Okříšek. Ještě jsme měli dost času na oběd a pivo v restauraci a na kávu v cukrárně. Teprve až při cestě na vlak začalo drobně pršet. Děkuji Aleně Hladké za fotodokumentaci vycházky. Ušli jsme v mlhavém počasí 11 km.
Jindra Rosecký
Úterý – 30. 1. 2024
Do Příseky za autíčkama
Autobus nás dovezl do Jihlavy a zde jsme hodinu čekali na další spoj do Příseky. Bylo chladno a tak jsme si krátili čas u kávy v čekárně. V Přísece jsme se šli podívat na kostel, který stojí na pěkném kopci. I tady pořádně foukalo, ale připili jsme si na zdraví vnoučka Aninny Hlaváčkové a sešli z kopečka do muzea autíček. Muzeum stojí na krásném kopci s výhledem do krajiny. Při vstupu nás přivítal nádherný velký betlém, který postavil zdejší truhlář pan Hos. Autíček jsou zde tisíce, plné tři poschodí. Moc se nám tu všem líbilo. Po prohlídce jsme se vrátili k autobusu a odjeli domů. Moc jsme toho neušli, jen čtyři km, ale nám to úplně stačilo, protože foukal silný vítr a bylo mrazivo. Vycházky se zúčastnilo 20 turistů.
Milena Beránková
Sobota - 27. 1. 2024
Třešť a okolí
Dnešní výlet poznamenaly komplikace v železniční dopravě. Ranní spěšný vlak se zpozdil o půl hodiny kvůli poruše. V Třešti jsme se vydali kolem Muzea elektroniky na náměstí Svobody se sochou bohyně Eset. Na ulici Franze Kafky jsme viděli bývalou synagogu a na Masarykově náměstí dřevěného Pana Tau a kostel sv. Kateřiny Sienské. Za Třešťským potokem a venkovním betlémem jsme si prohlédli kostel sv. Martina i uvnitř. U zámku v zahradě jsme se zastavili u památného dubu. Od podzemního krytu z roku 1974 jsme pokračovali po MTZ podél soustavy rybníků (u jednoho byla studánka) až k Třešťské hájence s alejí chráněných douglasek, Tam jsme posvačili a přečetla jsem pověst. Turistická značka se změnila na zelenou, už od zámku jsme potkávali tabule NS „Podivuhodná setkání E, Sternbachové“, pak starou lípu U Ovčačky, zajímavou kašnu a na Vyhlídce Pana Tau následovalo focení. Křížová cesta nás dovedla k mohyle Smíření a svatému obrázku a ZTZ až na Šibeniční vrch (666 m) s pěknými výhledy. Zkrácený sestup do města končil na náměstí, rozešli jsme se do restaurace U Kapra nebo na nádraží. Vlakem jsme odjeli společně a v Rantířově přestoupili na výlukový autobus (na koleje spadl strom). Z Jihlavy- města nás opět vlak dovezl do Brodu. 16 turistů našlapalo 10 km za polojasného a větrného počasí. Spokojeni byli všichni.
Alena Hladká
Středa – 24. 1. 2024
Procházka Brnem
Z Havlíčkova Brodu vyjelo 17 turistů a v Přibyslavi jsme nastoupily další dvě. Procházku Brnem jsme začali na Kapucínském náměstí a přes Zelný trh došli do Staré radnice. Zde jsme si vyslechli pověsti o brněnském draku, kole a věžičce na portálu. Po návštěvě IC jsme pokračovali kolem lavičky Václava Havla ke katedrále sv. Petra a Pavla. Zde nám paní průvodkyně poskytla zajímavý výklad o katedrále a Zdenka nám přečetla další pověst o tom, proč zvony na Petrově zvoní poledne v 11 hodin. Na Špilberku jsme si prošli exteriér hradu, v 11 hodin poslechli zvonkohru a pokochali se pohledem na Brno. Poté jsme kolem Besedního domu, kostela Jana Ámose Komenského a Ústavního soudu prošli kolem hodin s nejmenší sochou v Brně - Adamem Čekačem. Na Moravském náměstí nás pobavila jezdecká socha Jošta Lucemburského. Kolem Janáčkova a Mahenova divadla jsme došli k Paláci šlechtičen a na náměstí Svobody. Ještě jsme společně zašli k Nové radnici a kostelu sv. Michala s božím hrobem. Nakonec jsme se šli posilnit do cukrárny nebo restaurací. Rychlíkem jsme odjeli plni nových poznatků a dojmů o památkách města Brna domů.
Zdeňka Teclová
Úterý – 23. 1. 2024
Do Okrouhlice II.
Dnešní vycházku zkomplikovala ledovatka, a to už cestou k autobusu i potom po naší trase. 10 turistek vystoupilo na autobusové zastávce Mozolov-rozcestí a po úvodu jsme se vydaly silničkou, která byla místy zledovatělá. I když bylo zataženo, zahlédly jsme vlevo hrad Lipnici, na opačné straně obce Olešnici a Okrouhlici. Dokráčely jsme k Babicím a místo lávky, určitě kluzké, zvolily další silničku a pak silnici k benzinové pumpě ZODOS na kraji Okrouhlice. Po cestě mezi navážkou různých sutí a hromadami hlíny jsme se dostaly ke kapličce sv. Rodiny. Podél řeky Sázavy a po lávce plné ledu (to už byla NS Jana Zrzavého) jsme konečně dorazily k hospodě Na Staré poště a na vlakové nádraží. Po šestikilometrové trase jsme se v čekárně ohřály a odjely osobním vlakem domů. Děkujeme Maruškám Beránkové a Domkářové za pěkný výlet.
Alena Hladká
Sobota – 20. 1. 2024
15. Slavnostní oheň na Čeřínku – memoriál Mirka Svatoše
Dnešní modrojasný slunečný den vylákal 28 našich turistů na setkání na Čeřínku u turistické chaty, o kterou pečuje KČT Čeřínek. Pochod a setkání bylo založeno Mirkem Svatošem, turistou a značkařem, a na jeho památku klub pravidelně pochod pořádá. Na místě u chaty byl připraven oheň, na kterém jsme si opekli buřtíky, setkali jsme se a pozdravili s turistickými přáteli. Stačili jsme se ještě občerstvit v chatě a na zpáteční cestu domů jsme se rozdělili, část odešla na železniční zastávku do Dolní Cerekve, ostatní na zastávku do Kostelce u Jihlavy. Počasí bylo nádherné, výhledy skvělé. Děkuji všem účastníkům, kteří našlapali 11 a 13 km.
Jarka a Zdeněk Kohoutovi
Středa - 17. 1. 2024
Ze Stvořidel
Z nádraží v Havlíčkově Brodě jsme vyjeli směr Stvořidla. Cestou na zastávkách přistoupili naši kamarádi a do cílové stanice jsme dorazili v počtu 21. Po nezbytných informacích jsme vratkým krokem přešli most nad hučící Sázavou a vydali se na cestu. Procházíme tichým kempem, vyhýbáme se zamrzlým loužím na louce, vystoupáme do dnešního jediného kopce, pokocháme se pohledy a pokračujeme dál. Kolem pečovatelského domu v Hájích sestupujeme do Sluneční zátoky. Tady posvačíme, nezbytná fotografie a pokračujeme podél řeky do Ledče. Na řece pozorujeme volavky, potápky i bobra. Na kraji města dáváme rozchod. Někteří stihli autobus, jiní jeli později. Našlapali jsme 9 km.
Ema Dočkalová, Míla Špačková
Úterý - 16. 1. 2024
Olšiakovy sochy
Dnešního výletu se zúčastnilo 18 turistek a turistů, ušli 7 náročných kilometrů, protože některé cesty byly kluzké, jiné zasypané sněhem, ale i tak byli všichni spokojeni. Provázelo nás větrné a občas slunečné počasí. Děkujeme Františkovi, který nejen fotil, ale i prošlapával většinu úseků naší trasy. Ta začala jízdou rychlíkem a pak autobusem, vystoupili jsme v Hamrech nad Sázavou-Leskovicích a po úvodu se vydali k první naší soše - Kůň. U Ranče jsme se nechali u něho vyfotografovat, potom jsme potkali kapli sv. Anny a Hamerský vycházkový okruh nás dovedl k další soše – Hamroňovi. Mezi zamrzlými rybníky Dívka a Jedlovský jsme stoupali ke třetí soše, která byla zbudována jako první roku 2005, je to Mamlas a bývá od něj pěkný výhled na Žďár a okolí. Občerstvili jsme se a přečetla jsem pověsti o městě Žďár a o Hamroňovi. Při sestupu dolů podél božích muk s hraničním kamenem a ještě níž vedle studánky Klafar jsme se dostali na červenou značku. Po mostě přes Sázavu, po schodech k Regionálnímu muzeu a kostelu sv. Prokopa jsme dokráčeli k náměstí a vpravo ve Veselské ulici nás čekala poslední socha: Chaplin. Rozešli jsme se, někteří pokračovali dál ulicemi, jiní zpět na náměstí Republiky a po MTZ na vlakové nádraží. Tam jsme se opět sešli a rychlíkem odjeli domů.
Alena Hladká
Sobota - 13. 1. 2024
Podél řeky Doubravy
Ranním vlakem R jsme se dopravili do města Čáslav, kdy se k nám během cesty na vlakových zastávkách postupně přidali další účastníci dnešní vycházky. V Čáslavi jsme přestoupili na vláček motoráček, který už dlouho nevezl svoji plnou obsazenost, a dojeli jsme na zastávku Žlebské Chvalovice. Zde po pár informacích jsme se v počtu 36 účastníků vydali na předem připravenou a plánovanou trasu. Ze Žlebských Chvalovic jsme pokračovali CHKO Železné hory po úzké silničce do osady Lhůty, odkud po MTZ jsme došli do obce Žlebské Chvalovice, odkud byly panoramatické výhledy přes údolí poddoubravské nížiny od Čáslavi až ke Golčovu Jeníkovu a dále jsme si, ale jenom zvenčí prohlédli místní palírnu a pivovar, který byl v této době uzavřený. Dále po ČTZ jsme došli do města Ronov nad Doubravou, které je třetím nejníže položeným městem okresu Chrudim. Zde následovala prohlídka místního náměstí a následovalo občerstvení z místních zásob nebo přilehlých obchůdků. Z Ronova už naše cesta směřovala po ČTZ k řece Doubravě, podle které jsme krásným údolím došli na rozcestí U Krajských silnic, kde jsou hranice Středočeského a Pardubického kraje. Odtud stále po ČTZ jsme pokračovali do obce Žleby, kde jsme navštívili park pod místním zámkem, soutok řek Doubravy a Hostačovky a samozřejmě okolí zámku, který byl samozřejmě v této době uzavřený. Na Zámeckém náměstí jsme si prohlédli okolí a ještě jednou zámek z povzdálí. Poté už naše cesta směřovala do cíle vycházky a to na vl. nádraží ve Žlebech. Po příjezdu vlaku jsme stejnou cestou pokračovali zpět. Co říci na závěr. Vycházka se nám všem moc líbila, kdy během první poloviny byly panoramatické výhledy a v druhé polovině bylo údolí řeky a samotná řeka zase jiná, než jakou známe z předchozích vycházek. Celkem jsme ušli 13 km v počtu 36 účastníků.
Ladislav Rasocha
Středa - 10. 1. 2024
Z Polničky kolem Dářka
Z Brodu jsme vyjeli rychlíkem do Žďáru, v Přibyslavi přistoupily 3 turistky a ve Žďáře nás čekala vedoucí Míla Landová. Zdržela tu autobus do Polničky, protože náš rychlík měl zpoždění. Z Polničky jsme šli po červené značce kolem Zahradní železnice a několika rybníků. Dál vedla modrá TZ a naučná stezka Dářská rašeliniště, pak jen modrá až do Radostína. Zde byla příjemná zastávka v restauraci U Šimáka. Všichni se občerstvili a odpočli si. Posíleni jsme pokračovali po silnici do Vojnova Městce kolem rybníka Malé Dářko. Někteří si v Městci prohlédli vodopád nebo kostel sv. Ondřeje. Odjeli jsme autobusem do Žďáru a osobním vlakem domů. Provázelo nás mrazivé, ale krásné slunečné počasí. Celkem 20 nadmíru spokojených turistů našlapalo 12 km.
Míla Landová a Milena Košetická
Úterý - 9. 1. 2024
Okolo studánky
Ráno jsme se probudili do velkého mrazu a musela jsem vycházku trochu pozměnit. Místo v Dobrohostově jsme vystoupili až ve Chválkově. Tam bylo jako na horách. Cesta zledovatělá, trocha sněhu a krásná, modrá obloha, z které svítilo sluníčko. Přešli jsme potůček a dali se po MTZ k Úsobí. Krajina je tam úplně jiná, lesy nikde, ale zase je tam krásný výhled do krajiny. I ty malé stromky už povyrostly. Šli jsme cestou necestou, vyhýbali se zamrzlým loužím, až jsme došli k zámku. Asi za 20 minut přijel autobus a jeli jsme spokojeni domů. Asi v - 8 stupních jsme ušli 3,5 km.
Milena Beránková
Sobota - 6. 1. 2024
Ze Stříbrných Hor
Oko bere -21. Přesně tolik turistů se zúčastnilo dnešní vycházky. Začali jsme ve Stříbrných Horách. Vydali jsme se směrem na Utín, cestou vidíme popadané stromy a větve, nic pěkného. Do kopečka vyjdeme celkem svěže a přicházíme do malé vesničky Uhry. Zdáli vidíme přicházet naši turistku Milenu, která nám přišla z Přibyslavi naproti. Procházíme Dvorkem a nabíráme směr Dolní Jablonná. Tady v čekárně. která je zařízená jako pokoj /obývák/posvačíme. Pak už nás čeká poslední úsek cesty do Přibyslavi. Zde naše cesta končí. Místní jdou domů, my ostatní na vlak. Našlapali jsme 12 km. Nepršelo.
Ema Dočkalová, Míla Špačková
Středa - 3. 1. 2024
Kolem Přibyslavi
Po předchozím dni plném deště jsme se sešli na nádraží v Přibyslavi a bylo nás 16. Trasu jsem musela trošku pozměnit, čímž se i zkrátila, abychom se vyhnuli blátivým stezkám, kudy chodívám sama. Cyklostezka vedoucí rovnou z nádraží nás zavedla na okraj Ronova, kde jsme odbočili nahoru k Olešence. Sluníčko prosvítalo mraky, zahlédli jsme i zbytky hradu Ronova v údolí. Nahoře v rozsoše stromu – kde se vzal, tu se vzal – poklad. O zlaté penízky jsme se spravedlivě rozdělili. Cestou bylo vidět Rosičku, nad Olešenkou Strážky, a protože dole zmizel les, i celou Přibyslav… Abychom nemuseli po silnici, vzali jsme to po pastvinách a kolem sloupu s panenkou Marií až do Poříčí. Posezení v Hasičském hotelu příjemně zakončilo vycházku.
Věra Melicharová
Pondělí - 1. 1. 2024
40. Novoroční sestup do údolí Doubravy
Na první novoroční setkání přijelo do železniční zastávky v Bílku 42 turistů. Po krátkém zahájení se uskutečnila sbírka Novoroční čtyřlístek na budování nových stezek pro vozíčkáře, rozdali jsme krásné novoročenky a malé čtyřlístky pro štěstí. Na trasu jsme se tentokráte vydali horní cestou, protože údolí je velmi špatně schůdné. Na Sokolohradech jsme se setkali s kolegy z KČT Hlinsko, kteří již tradičně na naši akci chodí, ale v opačném směru. Dále jsme se vydali k Točitému víru a dále po červené na nádraží do Chotěboře. Všechny překážky jsme zdolali a zdrávi došli. Ušli jsme 9 km a akce se celkem zúčastnilo 76 turistů.
Jiří Moliš
