Kronika - 2024
Pondělí – 30.12.2024
K prameni Chrudimky
Na tradiční předsilvestrovský výšlap jsme vyjeli vlakem do Hlinska a tady přesedli na autobus do Svratouchu. Postupně se náš počet zvyšoval až na konečných 27 členů výpravy. Nad Svratouchem nás přivítala průzračně modrá obloha, sluneční paprsky a sněhový poprašek, prostě vánoční pohádka. Přes kopec U oběšeného jsme došli k prameni Chrudimky a zastavili se ohřát a občerstvit u připravených ohňů. Tady se také naše cesty rozdělily. Část výpravy zvolila kratší trasu přes Paseky a Chlumětín do Svratky s přejezdem do Hlinska autobusem, většina pokračovala tradičně po žluté turistické značce přes Dědovou a lesy k Ratajským rybníkům a skončila také v Hlinsku na nádraží. Užili jsme si příjemnou vycházku (kratší 8 km, delší 13 km), jen ty výhledy na Krkonoše letos zmizely v oparu. Tak snad příští rok. Těším se.
Radka Mikulková
Sobota - 28. 12. 2024
Silvestr v Perknově
U bývalé restaurace Hubert se sešlo 14 turistů a kolem hřbitova s kopce dolů, zatáčkou doleva a menším výšlapem se před námi otevřel krásný pohled na Perknov a okolí. Po necelé hodince jsme dorazili do cíle. K našemu podivení to v restauraci bzučelo jako v úle. Ne každý volil vycházku, přestože bylo krásné počasí a umrzlo, boty jsme měli čisté. Našli jsme si svá místa, rychlostí blesku jsme si mohli objednat něco k pití a rozproudila se volná zábava. Dorazil pan muzikant a nedočkavci se při prvních tónech hudby vrhli na parket. Nálada byla skvělá, téměř 70 turistů se dobře bavilo a těší se na příští rok.
Ema Dočkalová, Míla Špačková
Sobota - 21. 12. 2024
Staročeské vánoce na Michalově statku
V 9:44 jsme odjeli z Havlíčkova Brodu osobní vlakem, pět turistů přistoupilo v Okrouhlici a tak jsme vystoupili v Pohledi v počtu 22 turistů + 2 vnoučata. Zde jsme se seznámili s plánem vycházky a pořídili společnou fotku. Počasí nebylo zimní, ale naopak skoro jarní, a tak trochu blátivou cestou jsme došli po ŽTZ do Pohledi. Ve vánočně vyzdobené světnici jsme zhlédli vystoupení světelského dětského folklorního souboru Škubánek s kterým jsme si i zazpívali koledy. Poté jsme si prošli celý statek. Využili jsme nabídky cukrářských výrobků a výrobků od řezbáře. Nakonec jsme si v hospůdce dali tradiční zelňačku, kroupového kubu a další občerstvení. Část turistů odešla zpět do Okrouhlice, ostatní jsme šli po silnici přes Příseku (fotka u vánočního stromu) do Světlé na rychlík. Ušli jsme 6, případně 9 km.
Jarka a Jindra Roseckých
Úterý - 17. 12. 2024
Přes Suchou
Vyjeli jsme na zastávku Havlíčkův Brod-Suchá. Po informacích a sladkostech od Míly, které jsme popřáli všechno nejlepší a hodně zdraví k jejímu svátku, jsme mezi námi uvítali nového turistu. Po silničce jsme scházeli do obce Suchá, která je částí Havlíčkova Brodu, vzdálená od města 5,5 km. Suchá má asi 70 domů a přibližně 220 obyvatel. Prošli jsme obcí, zastavili jsme se u pěkného betlému a vydali se k Petrkovským Lázním. Pod Svatým Křížem jsme odbočili po turistické zelené značce k Lázním. Lázně jsou bohužel ve velmi špatném stavu. Pokračovali jsme do Petrkova, kde u kaple sv. Václava je velký slámový betlém. Zastavili jsme se u zámku, který je od roku 2020 ve vlastnictví Památníku národního písemnictví. Připomněli jsme si Bohuslava Reynka, básníka, grafika a překladatele a jeho syny Jiřího a Daniela. Pro stále se zlepšující sluníčkové počasí, jsme se rozhodli dojít až do Havlíčkova Brodu. Sešli jsme po cyklostezce do Dolíku, kolem křížku, kde byly nádherné výhledy na Havlíčkův Brod. Na křižovatce cest jsme se rozloučili, popřáli si vzájemně hezké a klidné vánoční svátky a rozešli se. Sešlo se 13 turistů a našlapali jsme asi 10 km. Věřím, že se vycházka líbila, někteří tuto cestu neznali.
Jarka a Zdeněk Kohoutovi
Sobota - 14. 12. 2024
Pelhřimov město
Z Havlíčkova Brodu jsme odjeli spěšným vlakem do Jihlavy, kde jsme přestoupili na osobní vlak do Tábora. Vystoupili jsme v Pelhřimově, kde na nás čekaly 2 turistky, které přijely autobusem z Věže. V počtu 17 turistů jsme se, po seznámení s trasou vycházky a po focení před nádražím, vydali směrem do centra města. Došli jsme ke kapli Panny Marie Bolestné, která dříve sloužila jako hřbitovní kostel za hradbami města. Tam na nás čekal, můj kolega z práce Zdeněk, s vnučkou a s ním jsme šli k nádherně opravené kapli sv. Kříže s bývalou křížovou cestou, která je dominantou nad městem. Byl odtud výhled na střed města Pelhřimov. Pokračovali jsme okolo kubistické vily Jana Drechslera od architekta Pavla Janáka přes Děkanskou zahradu ke kostelu sv. Bartoloměje. Věž kostela není v zimě přístupná, ale byl zrovna otevřen kostel před koncertem, takže jsme si mohli prohlédnout interiér kostela. Od něj jsme došli na náměstí, navštívili IC a kde se každý rozhodnul buď pro oběd nebo pro posezení v cukrárně a došli jsme na zastávku autobusu nebo přímo na autobusové nádraží. Děkuji Alence za fotodokumentaci. Ušli jsme 5 km.
Jindra Rosecký
Středa – 11. 12. 2024
Vánoční Pardubice
Na prosinec jsme naplánovaly vycházku pod názvem ,,Vánoční Pardubice". Z vlakového nádraží v Havlíčkově Brodě nás odjíždí 15 turistů a cestou ještě k nám do vlaku přistoupí dalších 5 turistů. V Pardubicích se vydáme hlavní třídou k secesní budově Městského divadla, které patří mezi nejstarší stálé divadelní scény v Čechách. Kousek od divadla se nachází Zelená brána s věží, která je dominantou Pardubic. Za krásného prosincového počasí vystoupáme po 200 schodech na 60 m vysokou věž na vyhlídku. V dálce jsou vidět zasněžené Krkonoše a celé město máme jako na dlani. Dále si projdeme Pernštýnské náměstí a na konci starého města za mostem, přes řeku Chrudimku, se dostaneme k dominantní budově Automatických mlýnů. Od mlýnů pokračujeme k zámku. Po prohlídce zámeckého nádvoří a infocentra se vracíme parkem okolo zámku a kostela sv. Bartoloměje zpět do centra města. Do Havlíčkova Brodu se opět vracíme vlakem. Alence děkujeme za fotodokumentaci z tohoto výletu, kterého se zúčastnilo 20 turistů a nachodili 8 km.
Dana Petrová, Květa Průšová
Úterý - 10. 12. 2024
Přátelské posezení
V 9:30 hod se nás několik sešlo u restaurace Vysočina, kde jsme počkali na Jindru. Do auta jsme mu dali krabičky s cukrovím a vydali jsme se na cestu do Pohledských Dvořáků. Cestou se k nám přidalo několik děvčat. Sešli jsme k řece a kolem sv. Jána pokračujeme k Hypermarketu Albert. Přecházíme rušnou křižovatkou a scházíme na klidnou vedlejší silnici, která nás dovede do cíle. Přivítáme se s ostatními, kdo neměl zaplacené příspěvky, zaplatí Milanovi a už se věnujeme volné zábavě. Popovídali jsme si, snědli dobrý oběd, ke kávě si dáváme cukroví. Postupně odcházíme domů a těšíme se na příští posezení do Perknova.
Ema Dočkalová, Míla Špačková
Sobota - 7. 12. 2024
4. Zimní výstup na Vysokou u Havlíčkova Brodu
Z důvodu výluky na železnici jsme se na start této vycházky dopravili do Šlapanova autobusem. Na autobusové zastávce Milan prohlásil: " jde se na Vysokou " a vycházka byla zahájena. Nejdřív jsme se vyfotili, podívali se na Kostel sv. Petra a Pavla a vyrazili. Trasa vedla po ZTZ kolem objektu Čepra a lesem až na kopec Vysoká. Tady u chaty jsme si udělali zastávku na občerstveni. Naskytli se nám i výhledy na jednu stranu na Věžnice a na druhou stranu na Vysokou, Havlíčkův Brod a Lipnici. Pod chatou jsme se opět vyfotili a pokračovali do obce Vysoká, kde na nás na chodbě obecního úřadu už čekala kontrola. Po obdržení razítek do záznamníků, odznaků a diplomů jsme usedli (někdo i na schody). Občerstvili jsme se z vlastních zásob, nebo z toho co zabezpečil Milan a další členové odboru. Zároveň ještě proběhlo placení členských příspěvků a objednaných triček. Potom jsme už každý podle svého uvážení po menších skupinkách vyrazili buď přes Nový Svět, nebo přes Mírovku do Havlíčkova Brodu. Někdo využil i vlakové spojení z Mírovky. Viditelnost se vylepšila natolik, že ti kteří šli přes Nový Svět a Novotného Dvůr mohli vidět i větrnou turbínu u Kamene. Počasí bylo na vycházku příjemné, akorát včerejší sníh už roztál, takže místy byla " čvachtanice ". V naší skupině nás bylo dvacet jedna a ušli jsme jedenáct kilometrů.
František Pithart
Dovětek: Dnes se uskutečnil poslední výšlap ze seriálu turistické akce, kterou jsme si zkráceně nazvali “vrcholy”. Začali jsme na jaře 2021 a končili právě dnes. Každé jaro jsme se toulali na Ransku a stoupali na Ranský Babylon, v létě byl naším cílem Melechov, za podzimního větru jsme šlapali na Vestec a každou zimu jsme vyhlíželi sníh na Vysoké. Celkem se za čtyři ročníky zúčastnilo 485 turistů. Všechny 4 ročníky a tím tedy 4x4 vrcholy absolvovalo 11 turistů. Odměnou pro ty, kterým se podařilo zúčastnit všech “vrcholů”, bylo získání pamětních listů a odznaků se žlutou, zelenou, modrou nebo červenou turistickou značkou. Ty nejvytrvalejší si odnesli i plátěný vak s logem akce. Díky všem, kteří přišli a hlavně Jardovi Jonákovi., že celou akci vymyslel a vyrobil nám návrhy razítek. LŽ.
Středa - 4. 12. 2024
Veselý kopec
Vlakem jsme dojeli do Vítanova, bylo pošmourné počasí s mlhavým drobným deštíkem. Na zastávce jsme pojedli sladkosti a trochu kapek povzbuzujícího nápoje od oslavenkyň Jany a Vlasty. Popřáli jsme jim tolik potřebného zdraví a štěstí do dalších dnů. Vyšlápli jsme po zelené turistické značce kolem Stanského mlýna, Královy pily přes mokrou louku k lesíku. Dále jsme pokračovali podél lesa k cestě od Milesimova a sešli do lesa po zelené značce s opatrností kolem ohrazení pro dobytek a došli do skanzenu Veselý kopec. Zde je postaveno 26 objektů, které tvoří osadu volně rozptýlenou. Součástí je i hospoda, kde jsme měli možnost se občerstvit. Dnešní den byla možnost poznat pečení perníků ve formách a tvoření ozdob ze skleněných korálků. Chaloupky, které byly otevřené jsme si prohlédli, zavzpomínali na naše babičky a dědečky, zakoupili suvenýry a různé výrobky. Sluníčko nám začalo hřát a vytvořilo dobrou náladu, s kterou jsme odcházeli na zastávku do Vítanova. Zúčastnilo se 25 turistů a našlapali jsme celkem asi 9 km. Děkujeme Františkovi za fotodokumentaci vycházky a všem za účast.
Jarka a Zdeněk Kohoutovi
Úterý – 3. 12. 2024
Kaplička u Utína
Dnes jsme se sešly jenom dvě, ale o to víc jsme si užily náš výlet. V Utíně jsem na úvod přečetla krátkou historii a pověst Uttendorfská světýlka. Ke kapličce jsme se pouze přiblížily, protože cesta k ní byla zablácená a lávka přes potok kluzká. Cestou necestou po poli jsme zahlédly nejen Utín, ale i Stříbrné Hory vzadu. Pak nás vedly už jen silničky a silnice přes obec Uhry, za křížovou cestou se zamlženými výhledy na Přibyslav a okolí jsme prošli Dvorkem a kráčely dolů k Jablonecké nádrži a řece Sázavě. V Přibyslavi jsme se odměnily a zahřály v cukrárně, nechaly jsme se vyfotit a rozloučily se před odjezdem autobusu do Brodu. I když jsme vymrzly a drobné mrholení nás neopustilo po celé trase, nachodily jsme v pohodě 7 km. Díky Marušce za výdrž.
Alena Hladká
Sobota – 30. 11. 2024
Přes Hřiště a Malou Losenici
V Ronově nad Sázavou nás vystoupilo 15 a po úvodních slovech jsme se vydali k Olšiakově soše Draka, kde jsme se společně vyfotili. Taky jsem turisty seznámila se zajímavostmi a následovala pověst o Ronově z přibyslavské kroniky. Když jsme došli do obce Hřiště, připomněla jsem válečné události, týkající se generála Luži a poručíka Koreše, protože v říjnu uplynulo 80 let, kdy byli zastřeleni ve zdejším hostinci. Prošli jsme kolem rodného domku sochaře Františka Němce, legionáře zabitého v 1. světové válce. Na cyklostezce směrem k silnici na Malou Losenici nás provázela hustá mlha, takže výhledy nebyly žádné, i když tu bývá vidět i Lipnice. V Malé Losenici jsme u kaple Nanebevzetí P. Marie našli turistický přístřešek a posvačili jsme. Silnička mezi rybníčky nás vedla zamlženou krajinou mezi poli, přes potok Loseničku a až na kraj Pořežína. Odtud červená značka směřovala dolů opět do Ronova. Cestou jsme viděli skládku, Ovčín s daňky a někteří zahlédli část zříceniny ronovského hradu, to už mlha prořídla. Podél Draka, koziček a poníků, kteří spásali trávu ve fotovoltaické elektrárně, jsme dosáhli cíle naší trasy – ronovské zastávky a počkali na příjezd vlaku. I přes nevlídnou mlhu a studené počasí byli účastníci spokojeni a zvládli 12 km v pohodě.
Alena Hladká
Středa - 27. 11. 2024
Zřícenina hradu Rokštejn
V 10:00 hod. jsme vystoupili v Přímělkově z vlaku. Vydali jsme se po cyklotrase. Prošli celým Přímělkovem, cesta vede pěkně do kopečka a na vrcholku nás čekal krásný pohled na hrad. Chvilku jsme se zastavili a kochali se tou nádherou. Sešli jsme z kopce, minuli starou chalupu a už jsme stáli na nádvoří hradu. Tady jsme si odpočinuli, posvačili a vydali se dál přes kopeček. Cestu nám zkřížily 4 pokácené stromy, ty jsme podlezli a šli dál krásnou krajinou. Výhledy nám trochu zastínila mlha, ale i tak bylo hezky. Došli jsme do Dolní Smrčné, tady odbočili na pěšinku v louce a už na nás svítilo sluníčko. Tak jsme se vrátili do Přímělkova a čekali na vlak. Ten měl zase zpoždění. Do Jihlavy jsme dojeli včas, tak tedy i domů. Vycházka se vydařila, ušli jsme asi 8,5 km.
Milena Beránková
Úterý - 26. 11. 2024
Do Okrouhlice III.
Na okrouhlickém nádraží se nás sešlo 21. Nejprve jsme od Emy mlsali výborné cukroví a popřáli jí k nedělnímu svátku. Na lávce přes řeku Sázavu následovalo společné fotografování. Zelená značka nás vedla do obce Babice, kde jsme si připomněli její historii u kaple Neposkvrněného Srdce P. Marie a naproti v zahradě jsme zahlédli kamenný hraniční kříž. Kolem historického rozcestníku jsme kráčeli po naučné stezce Jana Zrzavého a dál po žluté značce jsme zavítali do Broumovy Lhoty. Zaujal nás tam pomník vojáka z druhé světové války a u kaple Pomník z granitu k 700. výročí založení obce a se vzpomínkou na kameníky, kteří v okolí zpracovávali žulu. Opět naučná stezka mířila ke studánce u Ředkovského rybníka a lesem jsme došli znovu na trasu ze začátku dnešního výletu. Potkali jsme tedy rozcestník, Babice a lávku a na závěr jsme se rozdělili na dvě skupiny. Někteří pokračovali na vlakové nádraží, ostatní do okrouhlické hospůdky na občerstvení. Poděkování náleží našim průvodkyním Janě a Majce za pěknou, i když poněkud „uplakanou“ procházku, dlouhou 9 km.
Alena Hladká
Sobota – 23. 11. 2024
Z Klučova na zámek v Radimi
Ranním opožděným vlakem R se vydáváme do Kolína, kde zjišťujeme, že osobní vlak na nás nepočkal a tedy nám ujel. Pokračovali jsme o hodinu déle dalším spojem, kdy během čekání v nádražní hale využíváme prostor k občerstvení, abychom se už v průběhu vycházky co nejméně zdržovali. Dalším spojem jsme dojeli do obce Klučov, kde předem při pár informací k další cestě se vydáváme na danou trasu v počtu 31 účastníků. Z Klučova jdeme po místní komunikaci s větrem v zádech na okraj obce Lstiboř a dále do obce Chráštany, kde jsme se na chvilku zastavili na zahřátím teplého nápoje z vlastních zásob. Z Chráštan jsme pokračovali do Obce Chotouň, kdy během cesty se nám naskytly panoramatické výhledy na severní stranu od nás, kde jsme zhládli Říp, CHKO Kokořínsko, Bezděz a dále Zvičinu a v pozadí Ještěd. Dále jsme pokračovali do obce Chotutice a podél říčky Výrovky jsme se po ZTZ dostali na místní zámek v obci Radim, kde následovala předem domluvená prohlídka zámku, čehož většina turistů využila. Renesanční zámek byl postaven Karlem Zárubou z Hustířan v roce 1610 na místě původní tvrze. Na počátku 20. století prošel menší pseudorenesanční úpravou, jinak se ale objekt dochoval v původní podobě. Zámek nedávno prošel rekonstrukcí. Po celý rok je tak možnost obdivovat místní renesanční mobiliář nebo původní malované stropy z let 1607-10. Na zámku je pro návštěvníky připravena trojice prohlídkových tras, které vedou nejen do soukromých pokojů venkovské šlechty, ale také do zámeckého sklepa nebo kaple. Po prohlídce následovalo občerstvení v místní kavárně a dále přesun na vlakovou zastávku a odjezd zpět domů. Vycházka se všem líbila k čemuž přispělo slunečné chladnější počasí. Celkem jsme ušli 12 km.
Ladislav Rasocha
Středa - 20. 11. 2024
Vepřové hody v Nové Vsi
Na tuto vycházku se nás na nádraží postupně sešlo čtrnáct a když v Perknově přistoupil Milan a cestou se ještě připojil Lumír byli jsme kompletní. Na startu jsem vysvětlil trasu a jak jsem se vlastně dostal k vedení této vycházky. Potom jsme vyrazili po mostě přes Sázavu a hned za ním jsme se na obvyklém místě vyfotili. Za mírných, částečně dešťových, částečně sněhových přeháněk jsme šli terénem i po silnici přes Dobrou až do Nové Vsi. Cestou jsme se kochali srážkami namrzajícími na trávě i stromech. Naskytl se nám i krásný výhled na Lipnici a okolní lesy ozdobené slabým sněhovým popraškem. V cíli jsme se pozdravili s kamarádkami a kamarády, kteří se tam už dostali jiným způsobem. Zavzpomínali jsme jaké to bylo kdysi a pochutnali jsme si každý podle své chuti na dobrém jídle i pití. Potom už každý podle svých schopností a plánů šel na vlak, autobus, k autu, nebo pěšky do Babic či Okrouhlice. Počasí bylo celkem příjemné, v naší skupině nás šlo šestnáct a ušli jsme čtyři a půl nebo devět kilometrů. Celkem nás bylo čtyřicet sedm. Myslím, že byli všichni spokojeni a děkuji Aleně za focení.
František Pithart
Úterý - 19. 11. 2024
Přes Branty do Modlíkova
Dnešní vycházka začala netradičně v přibyslavské cukrárně, protože jsme měli čas před odjezdem autobusu do Vepřové. Fotili jsme se u vepřovské kaple Nejsvětější Trojice a silnicí kráčeli v počtu 8, tedy 7 turistek a 1 turista, lesní cesta nás dovedla k penzionu Branty. Jak je dobrým zvykem Jindrovým, opět našel známého a přivedl ho k našemu posezení, kde jsme svačili. Po besedě došlo i na moji pověst „Viktorin a uhlíři“ a potom nás majitel penzionu pan Černý provedl pěkně upraveným okolím. Po rozloučení nás vedla polní cesta a pak silnice do Malé Losenice. Vyjasňovalo se, a proto jsme se kochali pohledy na okolní krajinu s mnoha kopci a kopečky. V Malé Losenici jsme potkali kapli Nanebevzetí P. Marie, krásné výhledy byly i z cyklostezky směřující do Modlíkova. Na závěr nás v obci přivítaly roztomilé lamy Lamálky a u bývalé školní budovy, nyní kulturního domu, jsme se rozdělili. Čtyři odešli po silnici do Přibyslavi, zbylé čtyři ženy počkaly na autobus do Havlíčkovy Borové a odtamtud mířily do Havlíčkova Brodu. Všichni byli spokojeni s osmikilometrovým, i když trochu větrným výletem.
Alena Hladká
Středa - 13. 11. 2024
Přes Peperek do Žďáru
Z Havlíčkova Brodu jsme odjeli osobním vlakem do Sázavy, kde jsme po přistoupení 3 turistek v Přibyslavi vystoupili v počtu 21 turistů. Po seznámení s trasou vycházky a po focení před nádražím jsme vyrazili směr Velká Losenice. Před vesnicí jsme odbočili na družstevní silničku. Tam na nás čekal „průvodce“ Slávek a s ním jsme šli k samotě Bambouch, kde nás dohonila jedna zpožděná turistka. Pokud by nebyla mlha, je odtud výhled na Rosičku, ale i na Lipnici a Melechov. Pokračovali jsme na vrch Peperek. Ani z něj pro mlhu nebyl žádný výhled. Pod ním jsme posvačili a došli na ČTZ, po které jsme šli na okraj Hamrů, kde je „Celník“ na bývalé hranici mezi Čechy a Moravou. Jenom několik turistů šlo přes Rozštípenou skálu, ostatní kvůli terénu vedla Věra M. schůdnější cestou a všichni jsme se setkali u sochy Mamuta. Cestou přes Šlakhamry a Hamry jsme míjeli sochu Hamroně. Od něj jsme už došli do Žďáru, kde se každý rozhodnul buď pro oběd ve Vesně nebo pro posezení v cukrárně nebo pro cestu přímo na nádraží. Děkuji Františkovi za fotodokumentaci. Přes mlhavé podzimní počasí se vycházka vydařila a ušli jsme 15 km.
Jindra Rosecký
Úterý - 12. 11. 2024
Přes Hřiště a Ronov
Z rychlíku vystoupilo 16 turistek, které přivítaly 3 přibyslavské ženy. V nádražní hale všechny podarovala svými martinskými rohlíčky Milena, já jsem je seznámila s trasou a vyšly jsme na část červené stezky, tedy po schodech, kolem hasičského a poté dopravního hřiště. U garáží jsme obešly malý rybníček – biotop a ve firmě Osiva si některé koupily mák nebo kmín. Na kopci za letištěm a meteorologickou stanicí jsme se zastavily na okraji obce Hřiště, připomněla jsem nešťastnou smrt generála Luže a poručíka Koreše, od které uplynulo 80 let, ale hostinec, kde se událost stala, se přestavuje, takže pamětní deska je zatím uschovaná. Údolím bezejmenného potoka jsme sestupovaly do Ronova nad Sázavou, přečetla jsem veršovanou pověst (původně kramářskou píseň) o smrti rytíře Soběslava, zahlédly jsme zámeček – nyní škrobárnu Amylon a na starém mostě přes řeku Sázavu následovalo společné focení. Letitá cesta, potom i cyklostezka nás dovedly na nádraží Přibyslav a výlet tam skončil, protože většina odjela autobusem domů. Nachodily jsme 7 km, počasí bylo mlhavé a studené, ale spokojeny byly všechny účastnice.
Alena Hladká
Sobota - 9. 11. 2024
Z Lípy
Dnešní vycházka začala na vlakové zastávce Lípa. Čtrnáct turistů dostalo od Bohouše turistické tatranky a my jsme mu zase popřáli mnoho štěstí. S tatrankami jsme se vyfotografovali a volným krokem jsme se vydali na cestu. V místním kouzelném krámečku, kde se prodávají regionální potraviny, jsme si něco málo nakoupili a pokračovali směrem na Petrkov. Tady proběhl pitný režim a uličkou mezi zahrádkami, kterou nám poradila Vlasta jsme vyšli na hlavní silnici pod Petrkovem. Dále jdeme po zelené, ze začátku klidnou a suchou cestou. Na louce nás čekalo nepříjemné překvapení, mokřina a to dost velká. Bohužel někteří z nás si nabrali do bot. Po vystoupání do kopečka jdeme už po suché louce. U pomníku Rumunských partizánů se rozdělíme. Jedna skupina pokračuje po zelené do Brodu, ostatní jdou do bistra Selská jizba. Po občerstvení pokračujeme na Novotnův Dvůr, po „zgarbovce“ k Lidické silnici a dál do svých domovů. Našlapali jsme za krásného počasí 11km. Děkuji Fandovi za fotky.
Ema Dočkalová
Středa – 6. 11. 2024
Strom hrdina ve Štikově
V Bílku nás z vlaku vystoupilo 15 a po úvodních slovech jsme se dali po žluté značce kousek lesíkem a po silnici, pak odbočili vlevo a cesta nás zavedla k Jalovecké skále, kde začali někteří opět sbírat houby. Následovala Hařilova Lhotka a u ní Lhotecký rybník s potokem Cerhovka, zvenčí jsme si prohlédli pěkně opravený zámek Štěpánov a tam jsem přečetla pověst o Štěpánovské pazderně. Ke žluté značce se přidala modrá a od obce Sloupno jsme pokračovali po silnici už jen po modré až ke kamenolomu a štikovské chráněné lípě, našemu stromu hrdina, který zastavil lámání kamene. Kámen se láme dál, takže kdoví, jak to skončí s lípou. Po společné fotce a svačině jsme se kochali pohledy na lom a okolí, ale stále byla trochu mlha. Postupně jsme poté sestoupili dolů na silničku a znovu žlutá značka nás dovedla do Hudče, vesničky s pěknými starými domky. Stoupali jsme až k samotě U Tomášů, kde nás přivítalo stádo koziček, a tentokrát s mírným klesáním jsme dokráčeli do Horního Studence. Kostel sv. Václava se zajímavou dřevěnou zvoničkou krytou šindelem se nám tu líbil, ale ŽTZ vedla polní a lesní cestou do cíle vycházky ve Ždírci nad Doubravou a tam se nám líbilo ještě více. Někteří se odměnili obědem v restauraci, jiní mlsali v cukrárně a ti zbylí spěchali na vlak a domů. Odjeli jsme nakonec všichni spokojeni z vlakového nádraží. Všem zúčastněným děkuji, a to i Věře M. a Míle L., které se mnou trasu prozkoumaly. Trasa měřila téměř 15 km.
Alena Hladká
Úterý - 5. 11. 2024
Ze Smrčné – Noemova archa
V 7:49 odjíždíme z Havlíčkova Brodu do Smrčné, v Okrouhlici se k nám přidaly ještě Majka Kubová a Marie Beránková, takže v naší cílové stanici Smrčná je nás 16. Po několika nezbytných informacích dostáváme od oslavenkyň Marie Pechové a Marie Beránkové za blahopřání sladkou odměnu. Potom jdeme směrem Leštinka. Čeká nás docela velké stoupání, a protože je úterý, tak naše tempo je přizpůsobené náročnosti cesty. Počasí nám přeje, sluníčko svítí a my se kocháme barvami podzimu. Kolem křížku, přes Mezilesí jdeme za naším cílem – skále, kterou kdysi pojmenoval Karel Koutný Noemova archa. Ale ouha, tam kde kdysi byl vysoký les, byla po vykácení lesa pro kůrovcovou kalamitu, houština náletových bříz a buků. Po hrdinném prodírání touto houštinou jsme se ke skále dostali, ale protože jsme si nemohli udělat dostatečný odstup od skály, museli jsme mít velikou fantazii, abychom viděli archu. Jsem rád, že se nikdo nezranil a v pořádku jsme se vrátili na cestu. Pak už vše probíhalo v pohodě a přes Kostelík jsme došli do Vilémovic. Do odjezdu autobusu domů jsme měli asi hodinu čas, navštívili jsme nám dost drahou hospodu U Čerta. Ve 12:07 odjíždíme do Havlíčkova Brodu. Našlapali jsme asi 7 km, díky všem za účast.
Zdeněk Kohout
Sobota - 2. 11. 2024
53. Vysočinou k Telči
V 7:45 nastupujeme v počtu 10 + 2 turisté z Hlinska do výlukového autobusu směr Jihlava, kde na nádraží přestupujeme do přistaveného vlaku směr Telč. Místo startu je v sokolovně docela blízko nádraží. Po zaregistrování se rozdělujeme na dvě skupiny, pět a sedm turistů, pětka odchází na místní okruh a sedmička jde ten delší. Cestou navštívíme rozhlednu Oslednici, kde nás vítají duchové a pozůstatky halloweenské výzdoby z předchozího dne. Pokračujeme velmi zajímavou alejí, kde se nám podařilo natrhat hlívu ústřičnou, k parnímu mlýnu a kolem Staroměstského rybníka, u kterého obdivujeme celkem osm zajímavých soch různých svatých. V čase oběda docházíme na náměstí, a tak využijeme nabídku jídelního lístku restaurace U Zachariáše. Po dobrém obědě jdeme po místním okruhu kolem cukrárny, ze které Lenka Ž. vychází se zajímavou krabicí. Když dorazíme do cíle a vyzvedneme diplomy, koupíme kávu a rozebereme obsah krabice od Lenky. Lenko, díky. Přichází čas odjezdu, loučíme se s pořadateli a odcházíme na nádraží, kde se setkáváme s druhou skupinou. Vracíme se v obráceném gardu, napřed vlak a v Jihlavě zase na autobus do Havl. Brodu. Počasí nám celkem přálo, takže to byla hezká vycházka.
Jarka a Zdeněk Kohoutovi
Středa – 30. 10 2024
Ze Stříbrných Hor
Přestože jsme dnešní vycházku začínali v 7 hodin, sešlo se nás na nádraží 13. Odjeli jsme do stanice Stříbrné Hory a asi 15 minut jsme čekali na vlak od Přibyslavi, ve kterém přijela Alena. Tak jsme se dostali na číslo 14. Prošli jsme stavbou a pokračovali po silnici na Utín. Potom jsme prošli vesnicí Uhry, dále osadou Dvorek a silnicí jsme došli do Dolní Jablonné. Tady jsme posvačili a po odpočinku jdeme dál do cíle naší cesty. Poslední instrukce o odjezdu a rozcházíme se na občerstvení. Cukrárna nebo restaurace. Scházíme se na nádraží. Počasí mlhavé, našlapali jsme 12 km.
Ema Dočkalová
Úterý 29. 10. 2024
Do Šlapanova
Přivítaly jsme se v Hesově, na úvod podala důležité informace Jaruška K. a já jsem všech 9 žen seznámila s trasou a s historií mlékárny v Hesově. 10 turistek tedy stoupalo křížovou cestou k Uhrám, přidala se dubová alej, ale od velkého železného kříže jsme nezahlédly nic, jen mlhu jako bílé mléko (bývají tu jindy pěkné výhledy). V obci Dvorek jsme zašly ke Kolonce s kaplí svaté Ludmily, neznačenou cestou jsme se napojily na modrou stezku a tu už jsme neopustily. Potkaly jsme alej vedoucí k oboře Sv. Huberta a v Dlouhé Vsi jsme poté obdivovaly Klementův statek, ozdobený dřevořezbami. Posvačily jsme tam, přečetla jsem pověst o vodníkovi a podvodníkovi a silnice nás odvedla do Kněžské a Šlapanova. Mlha se po desáté hodině rozpustila a objevilo se sluníčko, zvedlo nám to náladu a kráčelo se veseleji. Pan Simuna už byl přichystaný s pohoštěním, takže jsme poseděly a popovídaly si s ním. Dvě turistky se pak odpojily a odešly na vlakovou zastávku, ostatní počkaly na autobusový spoj. Po zdolání 8 nebo 9 km jsme se rozjely spokojeně domů.
Alena Hladká
Sobota - 26. 10. 2024
48. Podzimním Horáckem
Z Havlíčkova Brodu nás odjelo osobním vlakem do Jihlavy 9 turistů. Po přestupu na osobní vlak jsme dojeli do Třebíče a došli na start pochodu do klubovny KČT Třebíč. Další 3 turisté jeli z Brodu o hodinu později spěšným vlakem a pokračovali z Jihlavy rychlíkem. Na startu jsme se společně vyfotili, posilnili se kávou a moučníkem od Jarky R.. Zvolili jsme trasu 13 km podle rozpisu od pořadatelů. Došli jsme do obce Budíkovice, kde byla v hospodě „U Lenina“ kontrola a možnost občerstvení, kterou jsme využili. Pak jsme pokračovali přes obec Pocoucov. Cestou jsme nasbírali tašku hlívy ústřičné a o úlovek se rozdělili Radka s Františkem. V Třebíči jsme si v cíli pochodu mohli dát polévku, klobásu, pivo a kávu. A pak jsme už šli na vlak. Františkovi děkujeme za pěkné fotky. Ušli jsme v mlhavém podzimním počasí 17 km.
Jarka a Jindra Roseckých
Středa - 23. 10. 2024
Přes Žejbro a Skutíčko
Ranním autobusem náhradní dopravy v počtu 20 účastníků jsme se přesunuli do města Hlinska. Zde na nás čekala další pětice turistek, které tři byly naše členky a dvě turistky z Hlinska. Poté už vlakem jsme dojeli do Vrbatova Kostelce, kde jsme se v počtu 25 účastníků společně přivítali, popřáli Daně P. k narozeninám a poté se vydali na předem plánovanou trasu. Nejdříve procházíme po ZTZ obcí k mostu, který je v rekonstrukci a tak vedle mostu následuje lávka přes říčku Žejbro, která je levým přítokem řeky Novohradky. Dále naše cesta pokračuje stále po ZTZ do obce Skutíčko, kde se nachází kostel sv. Jana Nepomuckého a následuje zde přestávka k odpočinku a občerstvení. Dále pokračujeme na rozcestí Kamenný val, kde se napojíme na ŽTZ a pokračujeme kolem lomů NS Žulová stezka Horkami. Nejdříve se podíváme k zatopenému lomu Zvěřinov a poté na vyhlídku lom Mikšov. Dále se naše cesta stáčí k Novákovému jezírku odkud je výhled na kamenolom a dále na rozcestí Kozí hrádek. Odtud už je to jenom kousek do města Skuteč, kde následuje občerstvení a další kousek cesty do cíle vycházky žst. Žďárec u Skutče. Celkem jsme ušli 11 km.
Ladislav Rasocha
Úterý – 22. 10. 2024
Kolem přehrady
U stavební školy se sešlo 13 turistek. Po krátkém seznámení s tratí a úředními formalitami vycházíme. Jdeme po Lidické silnici, která prochází rekonstrukcí a odbočujeme k potoku Žabinec, míjíme rybárnu pana Nikla a jdeme po levém břehu vodní nádrže. Pokračujeme po zelené značce po louce, lesem až pomníku rumunských vojáků. Tady zelenou značku opouštíme a jdeme do kopce až k hlavní silnici. Míjíme bistro Selská jizba a tunelem procházíme na druhou stranu frekventované silnice. Procházíme osadou Novotnův Dvůr po silnici ke křižovatce s ulicí Průmyslová. Tady se jedna parta vydala klidnější cestou k nádraží a druhá pokračovala k městu. Našlapali jsme 7km. Děkuji naší obětavé fotografce.
Ema Dočkalová
Sobota - 19. 10. 2024
49. ročník „Podzimní Vysočinou“
Vyjeli jsme vlakem na pochod k našemu sousednímu a přátelskému klubu KČT ve Žďáře nad Sázavou. Byly připraveny doporučené trasy, my jsme si vybrali pěší trasu 13 km a dle popisu jsme vykročili nejdříve městem k nádrži Staviště. Výhledy i cesty byly velice pěkné, kochali jsme se přírodou, obdivovali kostel Zelené Hory a stavili jsme se na občerstvení v Taferně. Pak dle dohody a osobní zdatnosti jsme pokračovali do Žďáru do cíle buď MHD nebo pěšky. V cíli jsme měli také možnost malého občerstvení a obdrželi Pamětní listy. Našlapali jsme 8 – 13 km a zúčastnilo se 18 našich turistů. Zdeněk fotografoval celou naší cestu. Děkuji všem, kteří se zúčastnili.
Jarka a Zdeněk Kohoutovi
Středa 16. 10. 2024
Cestou husitů
V Utíně nás z autobusu vystoupilo 16, sestupovali jsme silnicí, potkali jsme historický most přes řeku Sázavu a Štukhejlský mlýn – nyní výrobnu krmiv. Nad železniční tratí u Stříbrných Hor se staví nový most, pracovník nám zvedl závoru a pustil nás, abychom trať přešli. Pokračovali jsme po ČTZ až k dalšímu starému mostu a po žluté značce ke kostelu sv. Kateřiny, měli jsme štěstí a prohlédli si ho i uvnitř, pan kostelník nám podal stručné informace. Dole na louce byl Preclíkův mlýn se spoustou zvířat, přidala se k nám Věra M., takže nás bylo celkem 17, za Dolním Dvorem jsme překonali lávku přes Borovský potok a pak jsme žlutou značku na chvíli opustili. Stoupali jsme lesíkem nahoru, sbírali samozřejmě houby, odbočili jsme vpravo a sešli dolů na louku a opět na ŽTZ. Vyhnuli jsme se tak úseku podél potoka, který byl velmi zarostlý a zamokřený. Potkali jsme Zádušní mlýn, oboru s daňkem a danělkami a dokráčeli do obce Žižkovo Pole s kostelem sv. Michala. Červená značka nás dovedla k Žižkově mohyle, kde jsme se občerstvili, vyfotili a přečetla jsem něco z historie a pověstí z okolí. Nepříjemný studený a silný vítr nás provázel do lesa Plaček, loukou jsme mířili do obce Dobrá a potom vzhůru cestičkou k přibyslavskému hřbitovu. Prohlédli jsme si tam pomník padlých za sedmileté války a na Bechyňově náměstí jsme dosáhli cíle. Nezbytná byla návštěva restaurace či cukrárny a nakonec odjezd domů autobusem. Ušli jsme v pohodě 12 km a všem účastníkům děkuji.
Alena Hladká
Úterý - 15. 10. 2024
Lázeňská procházka okolo Hlinska
Na vycházku se sešlo 24 turistů. Z hlineckého nádraží jsme šli přes náměstí k lesnímu urnovému háji Na Skalce, kde se nachází 7 m vysoký pomník Jana Husa. Odtud jsme se vydali starokupeckou stezkou k Pomníku patronů české země. Cesta se napojila na Lázeňskou cestu K. H. Borovského. Došli jsme do Svatojánských lázní, kde stojí kaple sv. Jana Nepomuckého a zde dodnes vyvěrá léčivý pramen. Po celou dobu procházky se před námi otevíraly krásné výhledy po krajině a na celé Hlinsko. Došli jsme na nádraží, kde jsme se občerstvili v restauraci. Počasí se nám vydařilo a vycházka se všem líbila. Nasbírali jsme i houby. Ušli jsme 8 km.
Václav Bronec
Sobota – 12. 10. 2024
Za orchestrionem a řízkem do Veselíčka
S malým zpožděním odjíždíme v 08:10 rychlíkem do Žďáru nad Sázavou. V Přibyslavi se k nám připojují ještě Alena Hladká a Míla Košetická. Ve Žďářu nad Sázavou přestupujeme na vláček směr Nové Město na Moravě zastávka. Tady jsme popřáli Marušce Kubové k narozeninám, za což sjme byli odměněni dobrými bonbóny. Potom jsme vyrazili na naší vycházku směr Veselíčko. Pod Harusovým kopcem pozorujeme na malém můstku skokany na lyžích, ale na umělém povrchu. Cestou směrem na Radňovice sledujeme vyhlídkový let čtyř balónů, které asi startovaly z Radešína u Bobrové, kde je balonové středisko. Cestou nacházíme i pěkné hříbky, počasí nám také přeje a my pomalu přicházíme k „ Lurdské jeskyní“ v Radňovicích. Pokračujeme směrem na Slavkovice, přes moderní křížovou cestu ke kostelu Božího Milosrdenství, který si můžeme prohlédnout. Dále jdeme trochu do kopce a potom už podle kolejí až do Veselíčka. Tady se k nám přidává ještě Jarka Kohoutová s Lenkou Žákovou a v počtu 23 turistů se pouštíme do řízku s bramborovým salátem a občerstvení. Tradičně si poslechneme vylepšený historický orchestrion a ve 13:14 hod vlakem odjíždíme, doufejme, že všichni spokojeni, domů. Naše vycházka měřila asi 7 km. Děkuji za fotografie Františku Pithartovi.
Zdeněk Kohout
Středa - 9. 10. 2024
Přes Svidník a Sudkův Důl do Obrataně
Z Havl. Brodu nás odjelo 21 turistů dálkovým autobusem do Kamenice nad Lipou, v Humpolci přistoupili 3 turistky z Věže a tak nás bylo celkem 24 turistů. V Kamenici nad Lipou byl čas na přestup na autobus do Černovic, který jsme využili k návštěvě IC v zámku, prohlídku nádvoří zámku a zakoupení koláčků a zákusků v pekárně Velíšek. Po vystoupení v Černovicích na náměstí jsme se seznámili s vycházkou a společně se vyfotili. Pak už jsme vyrazili směr Svidník. Šli jsme okolo resortu „Mlýn“ a také jsme se zastavili u židovského hřbitova. Po ČTZ jsme došli lesem na vrch „Svidník“. Zde jsme se krátce občerstvili, prohlédli si zeměměřičskou věž, která je stejná jako na Melechově a dnes slouží jako vysílač. Na část krajiny byly i pěkné výhledy. Sestupovali jsme lesní pěšinou, sbírali houby a došli na silničku a po ŽTZ přes koleje úzkokolejky, kde na malém kousku jsme našli krásné hříbky a kováře, jsme došli ke tvrzi „Sudkův Důl“. Zde nás přivítala paní Laurinová s Maxipsem, něco se dozvěděli z popisu tvrze, samostatně jsme si prohlédli tvrz a stodolu, kde probíhalo moštování, občerstvili se na dvoře a chvíli si užívali podzimního sluníčka. Polní cestou jsme vystoupali na kopec, kde byly další výhledy na hrad Kámen a vysílač Stražiště nad Pacovem a došli do Obrataně. Zde jsme se v restauraci L.T.E. zastavili na oběd, polévku, pivo i kávu. Šikovná servírka nás stačila během půl hodiny všechny obsloužit. Potom už jsme šli na nádraží a vlakem dojeli přes Jihlavu do Brodu. Ušli jsme v krásném podzimním, i když na začátku deštivém počasí 13 km. Děkuji Milanovi za pomoc a Františkovi za foto.
Jarka Rosecká
Úterý - 8. 10. 2024
Posezení v Pelestrově
Sešel se rok s rokem a zase máme svátek všech Věr. U bývalé restaurace Hubert se nás sešlo 22. Vydali jsme se na cestu. Trošku jsme ze začátku spěchali, protože nepříjemně foukalo. Teprve v údolí jsme zvolnili. Koukali jsme po houbách, ale nic moc. Cestou jsme se vyhýbali nejen loužím, ale i kamionům se dřevem. V hospůdce už byli kamarádky a kamarádi, kteří přijeli auty. Popřáli jsme oslavencům a opekli jsme si uzeninu. Našlapali jsme celkem 10 km. Celkem nás bylo 36.
Ema Dočkalová
Sobota 5. 10. 2024
15. ročník Jeníkova špacírka
V sobotu 05. 10. 2024 se v Okrouhlici konal 15. ročník akce Jeníkova špacírka. Celkem se zúčastnilo 61 turistů + 6 pořadatelů. Počasí moc nepřálo, bylo deštivo a chladno. Nicméně vyhlášení soutěže o Jeníkovu špacírku proběhlo a L. Langpaul a M. Hodboďová poděkovali našemu odboru za pomoc s organizací „špacírky“. Trasa byla tentokrát vedena kolem Napoleonského památníku do Krásné Hory, kde bylo domluvené občerstvení. Potom trasa pokračovala zpět přes Babice do Okrouhlice k místní sokolovně. K poslechu zde již tradičně hráli a zpívali dolnoměští heligonkáři.
Lenka Žáková
Středa - 2. 10. 2024
Hejlovský mlýn
V počtu 6 účastníků se vydáváme ranním vlakem do stanice Nová Cerekev. Předpověď počasí hlásí nic moc, ale nám to nevadí a v danou chvíli při chůzi do Nové Cerekve nám neprší a po předem domluveném telefonátu nám bylo umožněno navštívit místní synagogu, kterou nám otevřel sám místostarosta městyse. Synagoga v obci Nová Cerekev byla postavena před rokem 1855 na místě původní menší modlitebny. Oproti okolní zástavbě se jedná o mohutnou stavbu v orientálním maurském stylu. Svému účelu sloužila do II. světové války. Od té doby byla využívána jen jako skladiště. V roce 1998 byla navrácena židovské obci v Praze. Na jaře 2014 byla po kompletní rekonstrukci znovu otevřena. Po prohlídce následovala cesta po městysu k místnímu kostelu sv. Tomáše Becketa. Dále už naše cesta směřovala nejdříve po silnici a dále jsme se napojili na MTZ, po které jsme došli do obce Proseč – Obořiště, kde se nachází místní zámek a funguje jako domov pro seniory. Dále následovala obec Částkovice, kde byla chvilka na odpočinek a občerstvení. Odtud už jsme z našich batůžků vyndali i deštníky, kdy začalo lehce poprchávat, ale stále to nebylo tak zlé, jak vypadala předpověď. Poté jsme došli na hráz Hejlovského rybníka, kde se pod hrází nachází Hejlovský Mlýn. Dále stále po MTZ lesními a polními cestami jsme se dostali k rybníku Nohavička, odkud už to nebylo daleko do centra města Pelhřimova. Zde jsme poobědvali, navštívili místní infocentrum a přesunuli se na autobusové nádraží, odkud jsme se vrátili zpět k domovu. Co říci na závěr, že počasí bylo lepší než dva dny předem předpověď. Délka trasy 13 km.
Ladislav Rasocha
Úterý - 1. 10. 2024
Zruč nad Sázavou – zámek a rozhledna Babka
Vyjeli jsme vlakem do Ledče nad Sázavou, přesedli na náhradní autobusovou dopravu a dojeli do Zruče nad Sázavou. Po informacích a společném fotu na nádraží jsme přešli na zámek, kde jsme měli dohodnutou prohlídku zámku, výstavu panenek a kostiček (novodobého lega). Prohlídka byla skvělá i s navštívením hodinové věže a poté vystavených kouzelných panenek, počínaje od miminek do dospělosti a sestavených věcí z kostiček. Po prohlídce jsme na nádvoří posvačili a vydali se na rozhlednu Babka. Počasí bylo příznivé, prošli jsme mezi paneláky k silnici, pokračovali po travnaté cestě na vrchol. Někteří hned vyběhli nahoru, postupně jsme se vystřídali, výhledy byly skvělé. V okolí rozhledny jsme našli houby, tak byla veliká radost. Potom jsme sestupovali dolů směrem k městu a k novému hřbitovu a po neznačené cestě došli na ulici 1. máje. Zde jsme se rozdělili, buď na návštěvu cukrárny nebo restauraci U Kuklů. Pochutnali jsme si na dobrém jídle, obsluha byla velice příjemná. Z nádraží jsme zase odjeli autobusem do Ledče a odtud vlakem domů. Našlapali jsme asi 8 km a zúčastnilo se 22 turistů, z toho jen 1 muž. Všem velice děkuji.
Jarka Kohoutová
Sobota - 28. 9. 2024
39. Stříbrnou stopou
Ráno v 9:08 nás z Havlíčkova Brodu odjíždí devět a v Bedřichově se k nám připojuje ještě Bohouš Kovanda, takže nás je deset. Po zaregistrování se vydáváme po MTZ, podejdeme dálnici a směřujeme k pozůstatkům štoly sv. Jiří, dále k rybníku Dubový, kde posvačíme. Z rozcestí pokračujeme po ŽTZ přes Zbornou k penzionu U Lyžaře, dále do Borovinky a potom už zpět do cíle v sokolovně Bedřichov. Nechvátáme k prvnímu vlaku, ale stavíme se ještě v restauraci Zezulkárna na oběd a občerstvení. Spokojeni s hezkou vycházkou odjíždíme vlakem v 15:37 do Havl. Brodu. I když oficiálně jsme šli 10 km, bylo to více, minimálně 12 km.
Jarka a Zdeněk Kohoutovi
Středa - 25. 9. 2024
Přes Henzličku k Doubravníku
Z Havl. Brodu jsme odjeli autobusem do Havlíčkovy Borové, kde na nás čekaly 4 turistky z Přibyslavi a tak 26 turistů po seznámení s vycházkou vyrazilo směr Vepřová. V polovině cesty na rozhraní bývalých okresů Havlíčkův Brod a Žďár nad Sázavou jsme odbočili k samotě „U Janáků“. Od ní jsme po staré úvozové cestě došli lesem na vrch „Henzlička“. Zde jsme se společně vyfotili. Pak už jsme šli po lesní silničce okolo vysílače ukrytého mezi stromy a po chvíli narazili na ZTZ, kterou jsme potom zaměnili za MTZ a po ní už došli na hráz rybníka „Doubravník“. Zde jsme se občerstvili a chvíli si užívali podzimního sluníčka a krásné přírody. Odtud se 4 turistky z Přibyslavi vrátily jinou cestou do Havlíčkovy Borové k autu a my ostatní jsme po MTZ došli do Radostína. Zde bylo dost času na oběd a posezení v restauraci a poté jsme z návsi odjeli autobusem do Žďáru nad Sázavou a vlakem do Brodu. Ušli jsme v krásném podzimním, i když trochu větrném počasí 10 km. Děkuji Milanovi za foto.
Jindra Rosecký
Úterý - 24.9.2024
Kolem Kachličky na Rozkoš
Na autobusovém nádraží jsme měli radostné překvapení, když se mezi námi objevila Libuše, která žije v Německu. Autobusem jsme dojeli na zastávku Herálec, Zdislavice, rozc. Leština, kde na nás čekala Boženka, vedla nás k její chatě, kde díky jejím narozeninám a svátku jsme měli občerstvení. Popřáli jsme oslavenkyni pevné zdraví, štěstí a všechno nejlepší a za vše poděkovali. Poté jsme se vydali kolem rybníku Kachlička a chatové osady k osadě Splav. To už začalo pomalu poprchávat. Přešli jsme po hrázi mezi rybníky Kachlička a Zdislavický. Pěknou lesní cestou jsme došli v lese k odbočce, kde bohužel byla cesta plná klestí a větví, překračovali jsme potůčky a došli ke kukuřičnému poli. Podél pole a lesa jsme došli travnatou cestou k chatové osadě Bransoudov. Zde roste Památný chráněný strom dub, Památné stromoví šesti buků, javor klen. Bohužel bez upozornění na jejich existenci. Vyšli jsme na silnici s velkým provozem, asi po 100 m jsme ji přešli a odbočili na nejbližší cestu. Došli jsme po naučné stezce Březina kolem rybníčků Dolní, Prostřední a Horní Orlík k parkovišti na Rozkoši a už byli v cíli v restauraci motorestu. Cestou nám dost hustě pršelo, zde bylo příjemně a teplo, tak jsme se zde usušili a občerstvili. V restauraci na nás čekala oslavenkyně Lída, která pro nás připravila sladkosti. Oslavenkyni jsme také popřáli všechno nejlepší, hlavně zdraví a poděkovali. Ve 12.24 jsme odjeli autobusem domů. Vycházka byla trochu adrenalinová, ale účastníci vycházku chválili. V těchto místech už dlouho dobu nebyli. Našlapali jsme 7 km, zúčastnilo se 21 turistů, z toho 2 muži. Děkujeme všem, kdo se zúčastnil.
Jarka a Zdeněk Kohoutovi
Sobota - 21.9. 2024
4. podzimní výstup na Vestec - Železné Hory
Na dnešní vycházku do přeplněného vlaku, kde mimo jiné byli i kamarádi turisté z Jihlavy, nastoupilo třináct našich členů. Na zastávce Vestec Milan provedl zahájeni a vyrazili jsme na Údavy, kolem restaurace U Pecinů, přes osadu Rovný do Slavíkova. Cestou jsme obdivovali památný Jilm horský - průvodce pocestných a u zvoničky jsme si na chvilku sedli, abychom dodrželi pitný režim. Dál jsme pokračovali na Horní Vestec, kde za jednou chalupou roste další památný strom Kaštanovník setý - středomořský vyslanec. Potom nás už v cíli vycházky na vyhlídkovém místě na kopci Vestec čekala kontrola. Po vyřízení nezbytných povinnosti, obdržení razítek a svačině jsme se společně vyfotili - to už s příchozími hosty - účastníky pochodu. Ještě před odchodem jsme se kochali hezkými i dalekými výhledy (Jihlava) a přivítali naše cyklisty. Po chvilce přátelského „klábosení" se vydáváme přes Dolní Vestec na Kladruby. Tady jsme zavzpomínali na místní, krásnou vánoční výzdobu. Dál jsme pokračovali na autobus do Libice n. D., kde se nám z Náměstí sv. Jiljí naskytl pohled na morový sloup a Kostel sv. Jiljí. Protože bylo dost času, v místní restauraci jsme se občerstvili, každý podle své chuti. Počasí bylo trošičku větrné, ale nádherné. Ušli jsme třináct kilometrů a děkujeme Milanovi za hezkou trasu. Myslím, že byli všichni spokojeni.
František Pithart
Středa – 18. 9. 2024
Kolem Brodu
Dnešní vycházka nebyla v nabídce turistických akcí na III. čtvrtletí 2024. Museli jsme se přizpůsobit počasí, a změnit trasu. Ta vedla okolo Havl. Brodu. Tímto se omlouváme turistům, kteří to nevěděli. Na vlakovém nádraží se nás sešlo 12 turistů. Po krátkém seznámení s trasou jsme vyšli z nádraží přes Škvárovnu, podél řeky Šlapanky do tunelu a tam zabočili kolem firmy HBH Holešák na Jihlavskou ulici. Tady jsme odbočili za rodinnými domy do ulice Žabor. Přišli jsme na dohled přehrady, a odtud do Dolíku. Nad Dolíkem jsme posvačili a L. Křížová nám poslala něco na zub. Měla svátek. U Domkářů v Havl. Brodě mají pštrosy, tak jsme se u nich na chvíli zastavili. Vycházka byla zakončena u nás na chatě s kávičkou a sušenkou. Dnešní trasa měřila 10 km. Počasí vyšlo, bylo i sluníčko.
Majka Sedláková, Jana Píšová
Úterý 17. 9. 2024
Kolem Zelené hory
Dnešní vycházku jsem převzala místo Alenky, která má zdravotní potíže. Do Žďáru nad Sázavou jsme s malým zpožděním přijeli v počtu 8 turistů. Rychle jsme se přesunuli do MHD a odjeli směr zámek. Tady jsme se seznámili se situací na trati a kolem zavřeného „íčka“ jsme vyšli vlevo po cestě na hřbitov a mírným stoupáním jsme přišli k Zelené Hoře. Podle Alenčiných propozic, jako vždy perfektně připravených, jsme měli sejít k Konventskému rybníku a obejít ho. Bohužel po velkých deštích byla cesta uzavřena. A tak podle dalších instrukcí jsme se šli odměnit do místní cukrárny. Po příjemném posezení jsme se rozloučili a pokračujeme dál. Míříme na cyklostezku. Na hrázi Bránského rybníka se míjíme s rybáři, kteří upouštěli vodu. V žertu jim Jindra vysvětlil, že nejsme povodňoví turisté, ale že vycházka byla dlouhodobě plánovaná. Po cyklostezce jít nemůžeme, je plná vody. Jdeme tedy po chodníku až ke schodům u kostela. Vycházíme na náměstí, zde se s námi dvě turistky rozloučily. Ostatní pokračujeme v prohlídce náměstí. Zajdeme na oběd a odcházíme na nádraží. Našlapali jsme 9 km.
Ema Dočkalová, Míla Špačková
Středa – 11. 9. 2024
Vlkovskem
U autobusové zastávky Chotěbořská se sešlo 20 turistů. Hned při příchodu jsme ochutnali výborné řezy od Marušky a po seznámení s tratí vyrážíme na cestu. Jdeme kolem letního koupaliště, kolem zelené vody v rybníku Cihlář. Procházíme lipovou alejí za Cihlářem, kolem rybníku Zádušní a zahýbáme doprava do mírného svahu a lesem přicházíme k obci Knyk. Obec projdeme a po chvíli přicházíme k domu, kde nás vítá Milan Barták. Milan slaví významné narozeniny a tak jsme mu přišli popřát. Bylo pro nás přichystané pohoštění, děkujeme. Poseděli jsme, zazpívali si. K domovu se rozcházíme po skupinách. Někdo autobusem, někdo pěšky, někteří ještě zůstali. Našlapali jsme 8 km. Akce se vydařila.
Ema Dočkalová Míla Špačková
Úterý – 10. 9. 2024
Z Kamenné do Štoků
Vycházka Aleny Hladké… Jenže ta bude po operaci kolene nějakou dobu odpočívat, a tak jsme s Milenou Košetickou protentokrát převzaly velení. Jakkoli předpověď počasí nebyla zrovna slibná, čekala nás pohodová vycházka polními a lesními cestami provoněná včerejším deštěm. Březovou alejí, pak v místě, kde se modrá ztrácí ve vyježděných kolejích, zkratkou podél kukuřičného pole na lesní cestu až k rozcestí U jedle. Tam jsme po svačině v trávě opustili modrou značku, protože vede bohužel na silnici od Šlapanova, kde bychom byli nuceni buď riskovat přechod přes velmi frekventovanou hlavní silnici, nebo projít dvorem Lesního družstva na silničku od Dobronína, která hlavní silnici podjíždí. Na tu jsme se tak dostali o něco výš. Odměnou nám bylo zastavení u kapličky Panny Marie… Na kraji Štoků jsem z Aleniných poznámek nabídla, co si mohou prohlédnout, kde se zastavit… (Jen ten tržní panák na průčelí domu za kostelem chybí. Je v restauraci.) Nás však zlákala restaurace U Datlíka, kde se dobře vaří… Bylo nás 17 a krásné fotky dělal Zdeněk Kohout.
Věra Melicharová a Milena Košetická
Sobota 7. 9. 2024
54. ROČNÍK HAVLÍČKOBRODSKÉ PADESÁTKY
V sobotu 7. září 2024 se konal 54. ročník turistického pochodu Havlíčkobrodská padesátka. Navzdory datu v kalendáři panovalo krásné, teplé a slunečné letní počasí. Na trasy se vydalo celkem 153 turistů.
47 km – 6
37 km - 2
25 km – 16
11 km – 41
6 km – 72 (z toho 54 dětí)
Na třech různě dlouhých trasách se projelo 16 cyklistů.
Pořadatelů bylo 27. Celkový počet účastníků byl tedy 180.
Mimo havlíčkobrodské turisty a turisty z blízkého okolí nebo vzdálenějšího okolí jsme přivítali turisty z Kutné Hory, Pardubic, Prahy, Brna, Jindřichova Hradce. Nejmladším účastníkem byl Vojtíšek (2023) a nejstarší paní Marta (1937) oba z Havlíčkova Brodu.
Poděkovat bych chtěla hlavnímu partnerovi 54. ročníku Havlíčkobrodské padesátky VZP ČR. Zástupci pojišťovny byly přítomni v místě startu a cíle a všem zájemcům ochotně a neúnavně poskytovaly informace týkající se zdravotní pojišťovny a v rámci propagace měřily zájemcům tělesný tuk a krevní tlak.
Lenka Žáková
Středa – 4. 9. 2024
Z Bílku
Dnes se nás sešlo celkem 17 turistů. Vystoupili jsme na Bílku, seznámili se s trasou a šli lesní cestou k Jalovecké skále. Společně jsme se vyfotili a pokračovali do Hařilovy Lhotky. Tam jsme posvačili a pokračovali směr Štěpánov. Kolem zámku jsme vyšli na vyhlídku, kde byl krásný výhled po celé krajině. Potom jsme došli do Kladrub. Bylo velké teplo, ale měli jsme co prohlížet a obdivovat. Došli jsme do Libice nad Doubravou a odjeli autobusem do Chotěboře a dále do Havlíčkova Brodu. Šli jsme 10 km, vycházka se líbila.
Marie Pertlová, Miluše Zachariášová
Úterý - 3. 9. 2024
Z Břevnice
Dnes nás bylo 11. Fotbalová jedenáctka bez trenéra. V Břevnici na zastávce jsme děvčata seznámily s trasou, která nám při našem procházení minulý týden opravdu dala zabrat. Kopřivy, pruty, větve, to vše jsme se co nejvíce snažily odstranit z cesty, aby alespoň šlo projít. Snad se podařilo, nikdo si nestěžoval. Další problém byl dostat se na lesní cestu. Ta, kterou jsme plánovaly, byla z části zavalena spadlými stromy. Musely jsme proto jít delší úsek po silnici. Z toho jsme měly obavy, je zde velký provoz. Ale musím naši jedenáctku pochválit, šly vzorně za sebou. Procházely jsme podél trati, našly jsme i houby a naše cesta skončila pod mostem v Pohledských Dvořácích. Našlapaly jsme 6 km.
Ema Dočkalová, Míla Špačková
Sobota - 31. 8. 2024
43. ročník dálkového pochodu Cestami Jaroslava Haška Světlá nad Sázavou
Vyjeli jsme vlakem na tradiční pochod našich klubových přátel ve Světlé nad Sázavou. V ZŠ v Lánecké ul. jsme se zaregistrovali a vydali se na 10 km pěší trasu. Někteří na kolech vyjeli na cyklotrasy. Naše trasa vedla do Příseky, po oznámení, že na Malé Homoli pracují dřevaři, jsme do Pohledi došli po silnici. Před obcí byla velice příjemná kontrola s občerstvením, prodávala se káva, čaj, pivečko, limonáda a opečené na ohni klobásy a párky. Pokračovali jsme kolem skanzenu v Pohledi, kde byla možnost prohlídky. Došli jsme na vlakovou zastávku a dále po červené značce do Světlé nad Sázavou. Prošli jsme zámkem a odtud do cíle – ZŠ v Lánecké ulici. Po převzetí Pamětního listu, někteří z nás byli vylosováni a dostali skleněný suvenýr. Pozdravili jsme s přáteli z jiných odborů a využili jsme velice dobrého občerstvení. Poté dle času jsme odcházeli na nádraží na vlak domů. Zúčastnilo se asi 20 havlíčkobrodských turistů, děkuji všem, co jeli s námi. Radost nám udělala vnoučata Janička a Ondřej Roseckých.
Jarka Kohoutová
Středa - 28. 8. 2024
Na hrad Roštejn
Poslední prázdninovou vycházku jsme s Květou naplánovaly na hrad Roštejn. Na vlakovém nádraží se schází 17 turistů a jedeme přímým vlakem do Hodic. Po ZTZ jdeme přes Hodice k lesu a asi na poloviční cestě dojdeme k rozcestníku s totemem. Po malém zastavení na focení a doplnění pitného režimu pokračujeme dále, ale už i s MTZ. Na Roštejně si dáváme rozchod na prohlídku a občerstvení. Zpáteční cestou se vracíme stejně po ZTZ a MTZ zpět k rozcestníku. Do Třeště pokračujeme už jen po MTZ. Sluníčko hřálo, ale větřík, který nás cestou provázel, teplotu snížil. Čas nás netlačil a tak jsme si mohli dojít do restaurace nebo do cukrárny. Vracíme se opět vlakem do HB. Trasa byla celkem 14 km. Děkujme všem účastníkům a Františkovi za krásné fotografie.
Dana Petrová, Květa Průšová
Úterý - 27. 8. 2024
Z Lipnice do Světlé nad Sázavou
Autobusem do startu naší úterní vycházky dojelo 20turistek a 1 turista. Po seznámení s trasou a nezbytných informacích se vydáváme po modré na cestu. Kolem Haškova domku, pod čím dál krásnějším hradem procházíme alejí na silnici. Jdeme jenom pár metrů a zacházíme do klidu lesa. U sv. obrázku stoupáme do dnes jediného kopce. Míjíme odbočovací modrou značku, dnes jsme zvolily cestu jinou, neznačenou. Přicházíme k Michalíčkovu lomu, tady posvačíme. Dále pokračujeme ve stínu lesa po celkem udržované cestě až do Radostovic. Po silnici pokračujeme asi 200 metrů a zacházíme k Radostovickému rybníku. Po louce přicházíme do Závidkovic.Za chvíli již vidíme Světlou. Zde se odpojili 3 turisté, chvátali na rychlík. Ostatní projdeme zámeckým parkem ke sklárnám. Protože máme čas, zajdeme do Penny a každá vyjde ven se zmrzlinou, zaslouženou odměnou. Cesta se líbila, slyšíme že tudy nikdo nešel. Našlapali jsme 9 km.
Ema Dočkalová, Míla Špačková
Sobota – 24. 8. 2024
Sezimovo Ústí, Benešova vila a rozhledna Hýlačka
28. 9. 2023 Trochu neplánovaně se ocitám uprostřed rozsáhlé zahrady. Vévodí jí vila podobná těm, které známe ze středomoří. Stojím v prostorné pracovně ozářené slunečními paprsky. Ve vzduchu se vznášejí osudy lidí promíchané se střípky historie této země. I když téměř sto let stará, působí vila moderně a nadčasově. Sem se rozhodně chci vrátit a blíže toto místo prozkoumat. Třeba okouzlí někoho z přátel turistů stejně jako mne.
24. 8. 2024 Brzy ráno jsme nasedli do vlaku. Přes Jihlavu a Tábor jsme dojeli do Sezimova Ústí. Bylo nás celkem 16, které neodradila ani předpověď tropického dne. Od zastávky vlaku nás cesta vedla trochu oklikou kolem koupaliště k vile. S elektronickými průvodci a vlastním tempem jsme se seznámili se zahradou, vilou i životem manželů Benešových. Po prohlídce jsme se občerstvili a pak hurá po červené turistické značce do vesnice Větrovy na rozhlednu Hýlačka. Cestou se střídal stín lesa s rozpálenou krajinou. Po absolvování 136 schodů moderní rozhledny se nám otevřel kruhový výhled do kraje. Na vyhlídkové plošině krásně pofukoval větřík, dole na zemi jej vystřídalo pekelné horko. Pokračovali jsme po naučné stezce a zelené turistické značce do Tábora. Na okraji města nás upoutal jez na Lužnici, starý mlýn i bývalé lázně. Po překonání řeky následoval nejhorší úsek cesty – stoupání ke zbytkům hradu Kotnov v centru města. Pití došlo, denní teplota na maximu, není divu, že někteří z nás potřebovali nahoře delší odpočinek ve stínu. Zbylo ještě dost času na individuální prozkoumání centra historického města i občerstvení. K nádraží jsme došli odpočinkovou zónou kolem rybníku Jordán. Celkem jsme ušli 15 km (omlouvám se, ale mapy prostě neměří přesně J). Děkuji všem za společně strávený den a budu se těšit na příští vycházky.
Radka Mikulková
Středa - 21. 8. 2024
Uhlířské Janovice a Losinským údolím do Kácova
Z Havl. Brodu jsme odjeli osobním vlakem za mírného deště a i při přestupu v Ledči na autobus do Uhlířských Janovic jsme využili deštníky a pláštěnky. V Uhlířských Janovicích jsme měli domluvenu s panem farářem prohlídku kostela sv.Aloise a také jsme se podívali do židovské synagogy a došli jsme k staršímu kostelu sv.Jiljí. Průvodkyni po městě nám byla moje spolužačka Laďka ze střední školy. Navštívili jsme IC a ještě jsme měli dost času na oběd a pivo v restauraci nebo na kávu a zákusek v cukrárně. Odjeli jsme autobusem do Losin, které jsou od roku 2005 vyhlášeny vesnickou památkovou zónou. Už nepršelo a zasvítilo i sluníčko a tak jsme šli po MTZ podél Losinského potoka a po jeho přebrodění jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna se vydala na Čertovu vyhlídku nad Kácovem a došla na nádraží Kácov. Druhá šla po ŽTZ přímo do Kácova, kde se ještě zastavili ve městě a nastoupili do vlaku na zastávce Kácov. Děkuji Aleně Hladké za fotodokumentaci vycházky. Počet 23 turistů. Ušli jsme 8 km.
Jindra Rosecký
Úterý - 20. 8. 2024
Z Pohledu do Krátké Vsi
Z Brodu jsme dojeli do Rouštan, protože autobus v tuto hodinu do Pohledu nezajíždí. Vystoupilo nás 9 turistek a po seznámení s trasou jsme vyšly do menšího kopečka, přešly silnici a husím pochodem míjíme výrobní halu firmy Dvořák. U lipové aleje na nás čekají Milena s Alenou. Jdeme kolem střelnice a na novém posezení u bývalého hostince si pochutnáváme na výborných buchtách od Mileny. Přešly jsme prostor před kostelíkem a zastavujeme u pramene vody pod kostelíkem. Protože máme dost času, cestu si užíváme. Houby nerostou, ale je vidět, že dost napršelo a tak uvidíme za pár dní. Procházíme lesní cestou a na louce vidíme cyklistku a vida ona to je Věra Melicharová, přijela nám naproti. Zastavujeme, abychom se napily, a po krátké poradě nesvačíme, ale jdeme přímo do Krátké Vsi, kde je otevřené bistro Sváča. Hurá bude mokrá vycházka. Proti bistru zastavujeme u stánku se zeleninou, opatrně přejdeme na druhou stranu a jsme v ráji. Káva, pivo, jídlo podle chuti, zmrzlina. Po chvíli dvě odcházejí do Stříbrných Hor na autobus do Přibyslavi, pro jinou turistku přijel manžel s autem, jedou s ní další tři turistky. Ostatní zůstáváme a čekáme na autobus. Nachodily jsme 6 km.
Ema Dočkalová
Sobota - 17. 8. 2024
17. Lipské putování
Na startu v Lípě se sešlo pěších 8 turistů a 1 cyklistka. Po zapsání jsme se vydali na 8 km trasu. Vedla na Kochánov, měli jsme velice pěkné výhledy, před Kochánovem jsme odbočili k rybníku a k Lipskému Dvorku. Pokračovali jsme do Dobrohostova, po žluté značce došli k rozcestí ke žst. Radňov, vpravo jsme odbočili k Paletáči. Cestou jsme plnili úkoly v poznávání plodů, stromů atd. V cíli jsme obdrželi Pamětní listy a hlavně bylo pro účastníky připraveno občerstvení a pro děti spoustu atrakcí. Předběžně se pochodu zúčastnilo asi 170 osob. Spokojeni jsme odjeli domů. Děkuji Zdeňkovi za fota a všem co se Lipského putování zúčastnili.
Jarka Kohoutová
Středa - 14. 8. 2024
Javořice
Na nádraží v Havlíčkově Brodě se nás před šestou hodinou ráno sešlo osm statečných. Já se tomu ani nedivím, protože jednak brzké vstávání a k tomu předpověď nejteplejšího dne s výstupem na Javořici. Ze dvou variant cesty na Javořici jsme zvolili nakonec tu původní, jen s tím rozdílem, že jsem se spolehl na Mapy.cz a vystoupili jsme na zastávce Mrákotín-Hamry. Zpočátku cesta byla celkem pohodová, ale když jsme měli odbočit k vesničce Světlá, cesta nebyla a tak jsme se zarostlým lesem, plným odpadového dřeva prodrali na louku, po které jsme vystoupali až k památníku věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Po krátkém odpočinku jsme pokračovali kousek po cyklostezce a potom po koňské stezce nahoru na Javořici. Tady jsme se občerstvili a po menším zotavení šli po ŽTZ přes Studánku Páně celkem pohodovou cestou ke křižovatce s ČTZ „U Obrázku“ do Janštejna, kde jsme marně doufali, že bude otevřená restaurace. Ale ouha, restaurace se otevírá až odpoledne, proto pokračujeme kolem Žižkova kamene 1,5 km do Dolních Dubenek a doufáme, že bude alespoň otevřený přívěs s občerstvením. Ale zase nic. Na poutači s Kozlíčkem si přečteme, že mají otevřeno od 9,00 do 16,00 a jsou jen 500 m směrem Počátky. S jazykem na vestě jdeme těch 500 m, abychom se dozvěděli, že pivo můžeme mít maximálně v plastové láhvi. Je tu ale další informace, že asi za dalších 400 m je Chadimův mlýn a tam prý čepované pivo je. Vydáváme se tam. Ale tady otvírají také až v jednu hodinu a nám autobus do Batelova odjíždí v 13,23. Jen díky iniciativě Jindry Roseckého, který nějakým způsobem „vymůroval“ otevření o čtvrt hodiny dřív, jsme se dočkali sice drahého, ale vychlazeného piva. S popocházením za tímto pivem jsme našlapali, místo deseti, celkem 12 km. Pak už šlo všechno hladce. Ve 13,23 odjíždíme do Batelova, přestupujeme na zpožděný rychlík a v Jihlavě - město na spěšný vlak do Havlíčkova Brodu. Byl jsem překvapen, že přes všechny peripetie této vycházky, mi někteří za ni i poděkovali. Já děkuji všem, kteří se zúčastnili, přeji jim brzké zotavení a Alče Hladké za foto.
Zdeněk Kohout
Úterý - 13. 8. 2024
Javor v Nemojově
Jen sedm účastníků vyjelo na vycházku, předpověď počasí varovala před velkým vedrem. Dojeli jsme vlakem do Rozsochatce, oslavenkyně Alena a Zuzana přinesly dobrůtky, takže jsme měli výbornou svačinu. Po blahopřání k svátku jsme sešli k Rozsochateckému zámeckému rybníku a vydali se do Jahodova. Kolem pěkného přístřešku, zastavení s historií obce a zvoničky jsme odbočili na cestu do Nemojova. Pokračovali jsme po neznačené cestě, na kopci jsme měli krásné výhledy na Lipnici, Orlovy, Železné hory. Z cesty jsme přes louku došli k domku, kde stojí přes 200 let starý javor, chráněný památný strom naší republiky. Vysoký 18 m, obvod kmene 5,9 m. Prošli jsme kolem rozbořeného dvora na cestu podél lesa a letiště do Dobkova. Zastavili jsme se u kapličky a na autobusové zastávce jsme počkali na autobus, který nás zavezl do Přibyslavi a odtud vlakem jsme se dostali domů. Našlapali jsme 7 km.
Jarka Kohoutová
Sobota - 10. 8. 2024
Z Rozsochatce
Z Brodu do cílové stanice Rozsochatec vyjelo 10 turistů; 5:5. Za horkého počasí vyrážíme na cestu, jdeme pod zámkem, po žluté přejdeme kolem obory, trochu lesem pokud se to dá říct a u drážního domku přecházíme trať a pokračujeme dál. Dodržujeme pitný režim, dále jdeme kolem přehrady a zkratkou přes pole se dostáváme do ulic Chotěboře. Zastavíme se v hospodě U Nikla na orosenou sklenici a pokračujeme na vlakové nádraží. Našlapali jsme 9 km.
Ema Dočkalová
Středa - 7. 8. 2024
K pramenům Počátek
Byla jsem mile překvapena, že se na dnešní vycházce sešlo 15 turistů, i když předpověď počasí nebyla příznivá (vedra) a odjezd byl brzo ráno (7:03). S mírným zpožděním jsme přijeli na železniční zastávku Počátky - Žirovnice (Stojčín) a silnicí podél mnoha rybníků jsme dokráčeli do města Počátky. Prohlédli jsme si rodný dům Otakara Březiny, náměstí Palackého se zajímavými domy, z nich Hotel u Modré hvězdy hrál ve filmu Postřižiny, kostel sv. Jana Křtitele jsme viděli jen zvenčí. Po svačině jsme se ještě zastavili v IC a sousedním domě s venkovní výstavou, potom nás vedla červená značka ven z města. Zahlédli jsme Letohrádek sv. Vojtěcha (nyní hotel) a vpravo odbočili k pramenům sv. Markéty a Vojtěcha, voda tu však netekla. Kolem kapličky sv. Markéty jsme stoupali dál a došli k Ajurvédskému pavilonu s krásnou bránou do zahrady, kde nás potěšil malý vodopád. Procházeli jsme Lázně Svatá Kateřina, focení bylo u kostela sv. Kateřiny, ochutnali jsme vynikající lázeňský pramen, od kamenného kruhu Druidů jsme sešli ještě k pramenu řeky Jihlavy. Polní cesta a silnička nás nasměrovala do cíle – obce Jihlávky. Někteří navštívili katolickou a evangelickou zvoničku a odpočívali jsme při čekání na autobus do Batelova. To už teplota stoupala a po 12 km jsme byli unavení. Rychlík nás odvezl do Jihlavy a pak spěšný vlak domů. Výlet se vydařil a všichni byli spokojeni.
Alena Hladká
Úterý - 6. 8. 2024
Po stopách Zdeny Žákové
Již po čtvrté jsme se vydaly cestou, kterou měla Zdena ráda. Dnes nám seslala krásné počasí, sešlo se nás 18 a jely jsme vlakem do Rozsochatce. Po informaci o průběhu cesty jsme se vydaly po ZTZ na sídlo rodiny Votavů Zálesí-Gerstein. Hezkou polní cestou, v klidu a pohodě jsme dorazily na místo, kde nás již čekala Anička se svojí sestrou a měsíční neteřinkou Natálkou, aby nám sdělily, že to kafíčko, které jsme si předem domluvily nebude, protože nejde elektrika. Ujistily jsme je, že to vůbec nevadí, ale to by nebyly Votavovy, aby něco nevymyslely. Máme plyn a ten jde, uvaříme kávu na plynu ve vedlejší budově, zapomněla jsem podotknout, že tentokrát jsme byly hosty Aničky, protože velká budova byla obsazena turisty a tak nám poskytla azyl u jejího domečku vedle. Byla káva, zákusek a hlavně dle mého názoru výborná pohoda, toto místo má prostě „něco do sebe“. Po společném fotu i s malou Natálkou jsme se rozloučily a vyrazily na zpáteční cestu do Dolní Krupé na autobus. Cestou jsme zašly ke Karlovskému rybníčku, prošly jsme novou část Krupé s novými krásnými domky, abychom ve 12:38 odjely po 9 km v nohách do Brodu. Tak zase za rok.
Jana Píšová a Majka Sedláková
Sobota - 3. 8. 2024
30. Léto v Železných horách v Sobíňově
Vyjeli jsme v 8:10 hodin na tradiční pochod v Sobíňově. Někteří vystoupili v Bílku, ostatní v Sobíňově. Start a cíl byl v hostinci Kohout na pivu. Na startu jsme dostali mapku trasy a popis Naučné stezky. Občerstvení bylo především na letním parketě s velice dobrým výběrem jídel, které připravili místní hasiči. Pozdravili jsme se s turistickými přáteli, popovídali s Jardou Jonákem zakladatelem pochodu a Naučné stezky. Mezi sebou jsme přivítali senátora Jana Tecla, který absolvoval pěší trasu pochodu. Zúčastnilo se neobvyklé velké množství cyklistů. Počasí bylo příznivé, občerstvení perfektní. V cíli jsme obdrželi Pamětní listy s malou drobností na památku. Spokojeni jsme odjeli ve 13:23 hodin domů. Zúčastnilo se 15 našich turistů, při odchodu na vlakovou zastávku bylo zaznamenáno přes 400 účastníků. Děkujeme všem, kdo se zúčastnil.
Jarka Kohoutová
Středa - 31. 7. 2024
Z Prosetína do Chrásti
...Byl horký letní den a celý svět se smál, ale mně dvakrát do smíchu nebylo, protože když si projdete vycházku místy, která se vám kdysi líbila z okna vlaku, už v dubnu, pamatujete si, že v zámeckém parku tenkrát kvetly šeříky. Ale podle krásných Františkových fotografií vidím, že se nakonec vydařila. Díky za ty krásné fotky…
Z Prosetína po silničce do Vrbatova Kostelce, nahlédli jsme i do lomu. V Kostelci jsme doplnili tekutiny a ujedli ze zásob. Nějak jsem netrefila značku, ale turisté se neztratí, do údolí Žejbra jsme se dostali lesním svahem, všichni to zvládli. Jen Mirek postrádal fotoaparát, ale lidé jsou tu slušní, našel ho na místě, kde ho zapomněl...trochu se proběhl.
Kostel sv. Jana Křtitele u Podskály byl snad nejkouzelnější. V zaniklém klášteře v Podlažicích byla kdysi sepsána Ďáblova bible. Na jeho místě stojí kostel sv. Markéty z konce 17. století, který se před vámi objeví, jako by vyrostl přímo z louky.
Zámecký park nás uvítal stinným loubím spleteným z mnoha druhů stromů a keřů. Někteří se prošli po městečku, někteří využili možnosti posedět v zámecké restauraci.
Všichni jsme se sešli na nádraží a vláček nás vzal domů…
Věra Melicharová
Úterý 30. 7. 2024
Klementova stezka
Na autobusovém nádraží v Polné nám Maruška Dontová rozdala výborné mrkvové koláčky a pak jsme v počtu 15 turistek došly na Husovo náměstí, kde jsem všechny přivítala a zahájily jsme výlet po Klementově stezce. Po prohlídce náměstí jsme se přemístily do židovského města a vyfotily se u Klementova domu na dolním náměstí. Kolem bývalého měšťanského pivovaru s pamětní deskou Bohumila Hrabala jsme přes Ochozský potok šlapaly na nádvoří zámku, stoupaly nahoru na Kateřinov, neboli Strážný vrch s hřbitovním kostelem sv. Kateřiny. Následovala pověst o založení Polné a procházka po hřbitově. Lesíkem jsme sestoupaly k rybníkům Březina a Peklo, přešly po lávce na druhý břeh Pekla a po něm kráčely opět směrem k městu. Značka naučné stezky nás dovedla ještě ke Klešteru, prastaré zemské cestě a potom k židovskému hřbitovu u řeky Šlapanky. Pod Kalvárií vedle Kalvárenského a dál Špačkova rybníka s hastrmanem jsme se uličkami dostali na Sezimovo náměstí s kostelem sv. Anny a Husovou knihovnou, nakonec jsme obešli děkanský kostel Nanebevzetí P. Marie a ocitly se opět na Husově náměstí. Tam naše okružní stezka končila, chvilka snad zbyla na zmrzlinu a posezení ve stínu lip. Do Havl. Brodu odjel autobus dříve, do Přibyslavi později. Protože jsme cestovaly většinou zastíněnými místy, 7 km jsme prošly v pohodě a spokojeně se rozloučily.
Alena Hladká
Sobota – 27. 7. 2024
Týden utekl jako voda a nám už zbývá poslední vycházka a cesta domů na Vysočinu. V 8:00 po naložení autobusu zavazadly jsme poděkovali Láďovi a Jarce za přípravu zájezdu a panu řidiči za bezpečnou jízdu. Poté už následovalo tradiční společné focení před ubytovnou a odjezd do Jimlína na zámek Nový Hrad. Tady jsme se rozdělili na dvě skupiny. Všichni jsme si prohlédli nádvoří zámku, někteří vystoupali na věž a pak jedna skupina odešla pěšky po MTZ a ČTZ do Loun. Ostatní přejeli autobusem. V Lounech každý navštívil památky podle svého zájmu nebo podle nabídky ochotné paní z informačního centra. Všichni jsme stihli i občerstvení a ve 14:00 hodin jsme odjížděli zpět do Havlíčkova Brodu. V Praze vystoupila Ilonka a my ostatní uháněli směrem domů, kam jsme přijeli před 17:00 hodinou.
Lenka Žáková
Pátek – 26. 7. 2024
Dnešní trasa byla poslední, autobus nás vyvezl na Dlouhou Louku. Po vystoupení jsme se rozdělili na dvě skupiny. Dlouhá trasa se vydala po MTZ na rozhlednu na Vlčí Hoře, která je umístěna na vysílači. Zpátky jsme se vraceli na výchozí trasu, odkud začínala i krátká. Po ČTZ jsme stoupali do mírného kopce na vrchol hory Stropník. Zde byly nádherné výhledy po krajině, odpočinuli jsme si, udělali pár fotek a pokračovali dále. Někteří odbočili na Dušanovu vyhlídku a dále všichni šli po ČTZ na zříceninu hradu Rýzmburk. Poté naše cesta vedla do města Osek. Zde je pomník, kde jsme se poklonili památce důlního neštěstí z roku 1934. Tehdy při výbuchu uhelného prachu přišlo o život 144 lidí. Potom jsme si prohlédli cisterciácký klášter. V cukrárně jsme ukončili vycházku a odjeli do Kadaně. Na závěr bychom chtěli poděkovat panu starostovi Kadaně Mgr. Janu Losenickému, který nám umožnil nejen prohlídku radniční věže i s výkladem, ale i se s námi vyfotil u řeky Ohře.
Milena Beránková, Marie Domkářová
Čtvrtek – 25. 7. 2024
Dnes, za jasného počasí, jsme odjeli do obce Nové Město. Cesta autobusem trvala déle. Na trasu jsme společně odešli v 8:45 na vrchol Bouřňáku (zimní lyžařské středisko). Z Bouřňáku jsme šli po turistických značkách do Moldavy, železniční stanice v 10:40. Cestou jsme potkali na trati „měřící vlak“ Hrob – Moldava. Po krátké přestávce jsme společně odjeli autobusem. Krátká trasa odjela do Českého Jiřetína a odtud došli k přehradě Fláje. Dlouhá trasa dojela za obec Moldava a vystoupila na silnici „Nad křížkem“. Odtud šli krásnou krušnohorskou přírodou, potom podél flájského plavebního kanálu na hráz přehrady Fláje v 14:15. Cesta podél plavebního kanálu byla náročná. Ušli jsme celkem 19,5 km. Odjezd od přehrady do Kadaně v 15:25.
Milan Barták, František Doležal, Milan Rásl
Středa – 24. 7. 2024
Dnešní trasa byla zvolena „Klášterec nad Ohří – Kadaň“. Dojeli jsme na autobusové nádraží v Klášterci nad Ohří a zde byl začátek trasy s tím, že každý si zvolí svůj program. Podle plánu byla možná prohlídka města, lázní a zámku a zvolení si cesty zpět do Kadaně buď přes zříceninu hradu Egerberg a cestu podél Ohře. Nebo jít do Kadaně bez návštěvy hradu Egerberg. Další možnost, kterou také někteří využili, byl odjezd naším autobusem do Kadaně ve 13:00 hodin. Část turistů se rozhodla pro návštěvu rozhledny Málkov. Nakonec jsme všichni ukončili vycházku v Kadani, někteří ještě s návštěvou rozhledny na Svatém kopečku nebo procházkou po nábřeží Ohře nebo hradbách a hradu Kadaň. Ušli jsme od 4 do 15 km.
Jarka a Jindra Roseckých
Úterý – 23. 7. 2024
Probudili jsme se opět do krásného rána. Trasa dnešního putování byla stanovena našim týmem na cestu okolo Hory Svaté Kateřiny. Po vystoupení z autobusu jsme obě skupiny vyrazily po ČTZ na lesní pěšinu. Po 300 metrech jsme odbočili k Helenčinu lesnímu vodopádu a poté pokračovali až k Horskému areálu Lesná. Po krátkém občerstvení jsme si prošli budovy starých krušnohorských lidových staveb, dřevěné vyřezávané znamení zvěrokruhu, geopark – dřevěné houpačky, prolézačky, vše pro nejmenší návštěvníky areálu. Zde jsme se rozdělili, zdatnější skupina pod vedením Ládi šla do městečka Hora Svaté Kateřiny.
Další průběh cesty nám zapsal František. Po cestě odbočili na Eduardovy kameny. Podél státní hranice – naučnou stezkou až došli k zastavení č. 6, kde byla zajímavá kaple zasazená do skal, která dříve sloužila k odpočinku horníků.
Druhá skupina na své cestě také vystoupala na Eduardovu skálu, která poskytla krásnou vyhlídku z vysokých skal bizardních tvarů. Do Hory Svaté Kateřiny jsme dorazili pod vedením Jarušky ve 13:30. Následovala cesta na rozhlednu Hláska, odkud byl pěkný pohled na českou a německou krajinu. Pan řidič nás postupně nabíral, nás po 13 km a druhou skupinu po 17 km v Nové Vsi na Horách. Moc jsme si naše putování užili a už se těšíme, kam nás naše kroky povedou zítra.
Lída Palánová, Jana Jirásková
Pondělí 22. 7. 2024
Ráno jsme autobusem přejeli do obce Měděnec a všichni vystoupali kolem dvou štol ke kapli Neposkvrněného Početí Panny Marie na vrchu Mědník (910m), kde foukal takový vichr, jako bychom byli na Sněžce. Pak jsme se přesunuli na hráz Přísečnické přehrady, která je dnes zásobárnou pitné vody, prošli jsme se po přehradní hrázi, sluníčko se přes mraky nedostalo. Ve Výsluní jsme si všichni prohlédli obnovený kostel sv. Václava. Rozdělili jsme se, krátká trasa vedla po žluté načce na zříceninu Hasištejn, cestu měli dobrodružnou, protože museli přebrodit potok. Turisté dlouhé trasy byli dopraveni k údolí Prunéřovského potoka. Šli jsme romantickou zalesněnou roklí, mezi mraky se proklubalo sluníčko a oteplilo se. Z modré značky jsme odbočili ke Kýšovickému vodopádu, po návratu na rozcestí jsme přešli po lávce a někteří po kamenech, cestou jsme zaznamenali hezký kamenný most (pravděpodobně nejstarší v ČR) a stoupali k Hasištejnu. Tam jsme se setkali s druhou skupinou. Prohlédli jsme si hrad a okolí a odpočli si. Žlutá značka nás všechny dovedla do vesnice Místo. Odjeli jsme do Kadaně a rozešli se po městě. Večer jsme strávili s velice zajímavým povídáním pana starosty, který nás provedl od Mikulovické brány, křížovou cestou a k františkánskému klášteru. Vnitřní prohlídka pokračovala klášterními místnostmi, Rajskou zahradou až do kostela Zvěstování Panny Marie a Čtrnácti svatých pomocníků, ale i do zahrady s ovečkami a prasátkem Dorotkou. Od krásné vyhlídky jsme se vrátili do města a rozloučili se s naším průvodcem s příslibem dalšího setkání. Nachodili jsme celkem 8 nebo 13 km.
Alena Hladká, Věra Melicharová, Zdena Teclová
Neděle 21. 7. 2024
Trasa byla naplánovaná na Boží Dar a Klínovec a ukončení Loučná pod Klínovcem a Kovářská. V 7:30 jsme autobusem odjeli směr Boží Dar- vlevo jsme míjeli Doupovské hory, projeli rekreačním a lázeňským městem Jáchymov a zastavili v poměrně malém městečku Boží Dar. V Božím Daru sídlí Ježíšek, dělá radost dětem po celý rok – navštívili jsme IC zaměřené na tuto činnost, kde je možné zakoupit vánoční pohledy k odeslání dětem z pošty Boží Dar až před vánocemi. I další dárkové předměty, prospekty a část muzea jsou zaměřeny na tuto výjimečnou činnost. Pro turisty je připraveno také množství restaurací, hotelů a penzionů. Zde jsme se rozdělili na dvě skupiny. Za krásného počasí a nádhernou přírodou jsme vyšli na Klínovec – nejvyšší horu Krušných Hor – 1244 m. Zajímavá je rozhledna, kde jsme viděli i do sousedního Německa (Saska) nejvyšší horu Fichtelberg, kde je vidět honosné sídlo – středisko zimních sportů. Na české straně je na vrcholu vysílač – 12 poschodí a dřevěné zchátralé stavby. Žádné zázemí pro turisty. Po skupinkách jsme se vydali do Loučné. Mírně nás mátlo značení, kde ČTZ byla změněna na ŽTZ. V Loučné jsme se všichni sešli v cukrárně a vyčkali příjezdu autobusu, který nás převezl do Kovářské. Zajímavostí v Kovářské je muzeum letecké bitvy na Krušnými horami 11.9.1944, kdy se v boji střetli armády americká a německá s jejich letouny a v lítém boji zničily během krátké doby 50 letadel. Nedávno mladí lidé založili muzeum, kde vystavují pozůstatky letounů a připomínají tuto bitvu – konala se krátce před koncem II. Světové války. V 16 hodin jsme odjeli zpět do Kadaně. Děkujeme moc Láďovi za vycházku.
Míla Kuhnová, Věra Šlégrová, Květa Průšová
Krušné Hory – Kadaň 20. – 27. července 2024
Sobota 20. 7. 2024
Dnešním dnem zahajujeme týdenní turistický pobyt v Krušných Horách. Z Havlíčkova Brodu jsme odjížděli v 7:00 směr Praha, kde k nám přistoupila ještě jedna turistks. Po krátké zastávce na občerstvení jsme pokračovali do obce Mutějovice, tady vystoupila skupina 21 turistů na dlouhou trať. Po ZTZ, kolem Čertova kamene jsme došli na zříceninu gotického hradu Džbán. Zde se k nám připojil zbytek turistů z kratší trasy. Dál jsme pokračovali společně naučnou stezkou“Kounovské kamenné řdy“. Na rozcestí se odloučila menší skupinka, která šla k autobusu. Ostatní pokračovali do strmého kopce na zříceninu hradu Pravda. Odtud jsme došli k autobusu do obce Pnětluky a společně odjeli na zámek Stekník. Jedna skupina šla na prohlídku zámku, ostatní si prohlédli zámeckou zahradu. A už nás čekala jenom cesta na ubytování do Kadaně a dobrá večeře. Počasí nám přálo až moc, dlouhá trasa byla 11 km, krátka 7 km.
Milena Košetická, Míla Landová, Věra Nováková
Sobota – 20. 7. 2024
Ze Smrčné
Ačkoliv na týdenní zájezd odjelo mnoho turistů z naší základny, na nádraží a později ještě v Okrouhlici nastoupilo do vlaku směr Smrčná 13 turistů. Jeden pochodník přijel z Jihlavy. Čekali jsme horký den, ale bylo celou cestu pod mrakem. Naše první zastávka po náročnější cestě po kamenech a hustým porostem byla na Stvořidlech. Tady jsme se občerstvili u ochotné paní prodavačky a asi po půl hodině jsme se vydali na druhý úsek naší cesty. Procházíme kolem plně obsazeného kempu, podle Sázavy jdeme cyklostezkou. Na kraji Ledče nad Sázavou jsem dala instrukce o odjezdu vlaku a vydali jsme se hledat restauraci, kde bychom se naobědvali. Protože do odjezdu vlaku byl ještě čas, vyšplhali jsme k hradu, prošli se po nádvoří, někdo vyšlápl na věž pro výhledy a pomalu jdeme z kopečka k vlaku pod hradem. Našlapali jsme 10 km.
Ema Dočkalová
Středa – 17. 7. 2024
Z Leškovic
Po cestě z Havlíčkova Brodu na start vycházky v Uhelné Příbrami se nás nakonec sešlo celkem 24 turistek a turistů. O zachycení momentek z vycházky jsem požádal Františka, děkuji. Po stručném seznámení s trasou a pár slovech o historii Uhelné Příbrami jsme se vydali po modré značce úbočím Strážného vrchu. Procházeli jsme polní cestou s výhledy do krajiny a na Železné hory. Počasí nám bohužel neumožnilo dohlédnout až do Krkonoš, jak nás informovala tabule Na Výhledu. Pod výhledy nám Eliška navrhla zkrácení trasy do Petrovic, poslechli jsme a prodrali se bujnou vegetací na mostek před Petrovicemi. Tady jsme popřáli Elišce k narozeninám, za to jsme dostali čokoládku. Procházeli jsme Petrovicemi za drobného deště a na křižovatce cest u historického rozcestníku se s námi Eliška s vnučkou rozloučily. Šlapali jsme dále nyní již po zelené až k turistickému přístřešku u bezejmenného rybníčku před Leškovicemi. Byl tak akorát čas na občerstvení a chvilku odpočinku. Za přístřeškem jsme opustili značku a pokračovali loukou, lesem a lesní úvozovou cestou k pomníku padlých partyzánů v Leškovicích. Kousek nad ním je také památník padlých partyzánů. V Leškovicích jsme přešli na modrou turistickou značku, která nás dovedla kolem rybníka V Pařezině do centra Habrů. Do odjezdu autobusu zbývalo cca 20 minut, přesto se někteří stačili odměnit sladkou či tekutou odměnou. Našlapali jsme 13 km, děkuji všem za účast a věřím, že viděli nová méně známá místa na Havlíčkobrodsku.
Lumír Bláha
Úterý - 16. 7. 2024
Z Petrkova do Dočkalova mlýna
Náš vlak měl opožděný výjezd místo v 10:05 h. jsme odjížděli v 10:25 hodin. Vystoupili jsme na vlakové zastávce v Petrkově. Měli jsme s sebou dva oslavence Zdeňka a Mílu, kteří připravili pro nás sladké pohoštění, na kterém jsme si pochutnali. Oslavencům jsme popřáli všechno nejlepší, hlavně zdraví a vydali jsme se na cestu do Šmolov. Opatrně přešli hlavní silnici do Humpolce a pokračovali přes osadu Červený Dvorek a Vršek. Potkali jsme se s modrou turistickou značkou a u rozcestí jsme odbočili k Úsobskému potoku a po louce ve stínu podél potoka jsme došli k asfaltové cestě do Dočkalova mlýna. Zde jsme si odpočinuli, občerstvili se dle osobního přání, někteří polévkou, pivečkem, atd. Pokračovali jsme do Michalovic na autobus a odjeli domů. Zúčastnilo se 19 turistů, našlapali jsme asi 7 km, fota zhotovila Alenka, za což ji velice děkujeme. Věřím, že nikdo nelitoval, že vyšli v tak parním letním dnu na vycházku. Všem velice děkujeme.
Jarka a Zdeněk Kohoutovi
Sobota - 13. 7. 2024
4. Letní výstup na Melechov
Na nádraží se nás na tuto vycházku sešlo čtrnáct a přišla nás morálně podpořit i Lenka Ž., která se nemohla zúčastnit. Z vlaku jsme vystoupili na zastávce Smrčná a po zahájení od Milana a občerstvení od Jindry, jsme se vydali po MTZ na Koňkovice. Tady jsme minuli zvoničku a rybníček s vodníkem a pokračovali dál na Rohuli a dále po ZTZ na Melechov - vrchol. Cestou se k nám na chvilku přidal Láďa na kole, který spolu s Jindrou dnes měl funkci kontroly. Na vrcholu jsme se společně vyfotili, obdrželi razítka, případně pamětní list a odznak a pustili jsme se do občerstvení z vlastních zásob. Postupně jsme se přivítali s účastníky jiných oddílů. Mezi nimi byl i nejmladší účastník pochodu Matyáš ze Světlé n. S. ( 7 let ). Potom jsme pokračovali na zeměměřičskou věž a dál k památníku 2. sv. války na počest členů výsadku, kteří v těchto místech seskočili a působili. Potom jsme přešli na ŽTZ a došli až do obce Dobrovítova Lhota a kolem Kaple Navštívení Panny Marie až na Stvořidla. Tady se k nám připojil náš hostující člen Lumír a všichni jsme se na terase penzionu podle chuti občerstvili. Potom už jsme šli na vlak, který měl půlhodinové zpoždění, ale nakonec přece dorazil. Ve vlaku jsme se ještě přivítali s kamarády ze Světlé n. S. Počasí se po ranním dešti umoudřilo a nakonec z toho byl teplý, slunečný den. Celková účast našich členů, byla šestnáct a našlapali jsme jedenáct kilometrů.
František Pithart
Středa - 10. 7. 2024
Z Krucemburku do Račína přes hráze dvou rybníků
Výlet byl díky počasí opravdu vypečený… ale zvládli jsme to. (Vzpomněla jsem si na výlet z Trhové Kamenice, kdy nepřetržitě lilo a my jsme pak dostali od Věrušky Dymáčkové medaili pro „7 statečných“). Tentokrát se nás sešlo 8, ale chlapci hned vyrukovali s tím, že snad poprvé jsou na výletě v přesile a „BYLO JICH PĚT“… Už jen sejít se byl díky neustálým výlukám na trati oříšek. My dvě holky z Přibyslavi jsme čekaly ve Ždírci, ale ze dvou náhradních autobusů ČD žádný náš kamarád nevystoupil… Paní na nádraží jim totiž poradila, ať jedou autobusem, který měl bohužel příjezd do Ždírce o pět minut později, než byl odjezd našeho autobusu do Krucemburku. Naštěstí řidič byl vstřícný a ani dva noví spolucestující neprotestovali, a když se pak ukázalo, že paní je skorospolužačka Jindry Roseckého, nebylo co řešit a „na lodi“ panovala dobrá nálada... A pak jsme se vydali do krásného horkého dne. Už u Řeky – našeho moře Vysočiny, jak v hospůdce hlásá Havlíčkův apokryf, jsme doplnili tekutiny, lehce posvačili a hurá na cestu. Většinou vedla lesem, ale ty lesy jsou jak známo poslední dobou poněkud prořídlé, takže nám mnoho stínu neposkytly, ale aspoň pofukoval větřík. Stejně jsem největší strach měla z bouřky, ta se naštěstí i s kroupami vyřádila někde na západě. Na hrázi Doubravníku opět občerstvení a dokonce krátká osvěžující koupel. Člověk váhá, má-li do té vody, ale lepší je tam skočit, než pak celou cestu litovat, že si netroufl… František fotil, a co víc, na hrázi jsem našla malovaný kamínek, hned jsem si ho vyfotila, abych ho mohla dát na Fb. Druhá polovina cesty uběhla nějak rychleji. Stavili jsme se v hotelu Leopold na pivo z jejich minipivovaru Richard, abychom ochutnali… Autobusem do Přibyslavi, Broďáky vysadil na křižovatce u nádraží, a aby dráhy dostály dnešnímu zmatku, do Brodu nejel na IDOSu avizovaný výlukový autobus, ale o pouhých 5 minut zpožděný rychlík. Děkuju všem, přes můj strach z vedra a bouřky to byl krásný výlet…
Věra Melicharová
Úterý - 9. 7. 2024
Lázničkovou strání
Od restaurace Hubert náš vyšlo 14 turistů. Prošli jsme kolem hřbitova a polní cestou jsme se dostali na stromy obklopený židovský hřbitov, který byl založen v letech první světové války. Po prohlídce jsme se vrátili na cestu a pokračovali do Lázničkové stráně. Cestou mezi stromy potom podél holých strání přicházíme k památníkům brutálně zavražděných občanů po 5.květnu 1945. Vracíme se na cestu a po chvíli přicházíme k hlavní silnici. Zde se rozcházíme, někdo jde do Perknova na oběd ostatní jdou domů. Našlapali jsme 6 km.
Ema Dočkalová
Sobota - 6. 7. 2024
Kamenské aleje
Z Havlíčkova Brodu, na námi oblíbený pochod, vyjelo do Kamenné 16 turistů. Pod Žižkovým kopcem na nás čekal Bohouš a společně jsme vyšlápli zbytek kopce k zápisu. Napsali jsme si trasu10 km a vyrazili na trať. Ještě jsme okoukli, co nám připravují pořadatelé za občerstvení a vyrážíme. Cestou po polní cestě dojdeme ke kamennému mostu U Lutriána, zde je povinný pitný režim, Jindra se prošel potokem a pokračujeme v cestě. Projdeme obcí Dolní Věžnice, kde se od nás odpojili Zdeněk a Pavla, ti šli 20 km a jdeme do Nových Dvorů. Tady je občerstvení v podobě orosených sklenic piva a dál už to je do cíle jenom kousek. Vyzvedli jsme si účastnické listy a jdeme se podívat, co už mají kuchaři pro nás hotovo. Vepřová kýta, klobása nebo ryby. Každý si dá podle chuti. Nakonec káva se zákuskem a pomalu je čas se zvednout a jít na vlak. Našlapali jsme 10 km. Bylo teplo, ale zvládli jsme to.
Ema Dočkalová
Středa – 3. 7. 2024
Rohozná – Batelov
V 7:03 hodin jsme vyjeli vlakem do Jihlava-město, přeběhli na autobusový terminál a v 8:10 jsme dojeli autobusem do obce Rohozná. Zde začala naše vycházka. Počasí uplakané, ale to nám nevadilo, byli jsme vyzbrojeni deštníky a pláštěnkami. V čekárně jsem je seznámila s trasou, Míla nám řekla aktuality klubu. V Rohozné jsme nahlédli do kostelíka sv. Václava, u kostela prohlédli dřevěné sochy sv. Václava a Poutníka. Vyšli jsme z obce nejdříve lesní cestou, poté jsme měli jít loukou, ale pro mokro jsme sešli na cyklostezku a silničku. Prošli jsme kolem samot Sedlištky, na kopci jsme čekali výhledy, které byly trochu zamlžené. Prošli obcí Kopaniny, déšť postupně ustával a cestou do Těšenova už byly lepší výhledy. V Těšenově jsme navštívili smírčí kříž, který měl připomenout střílení vojáků použitím luku a užití mečů. Udělali jsme pitnou zastávku u budovy hasičů, kde měli pěkné posezení. Pokračovali jsme krásnou dubovou alejí do Batelova a navštívili restauraci Na Západě. Poté jsme vlakem odjeli domů s přestupem v Jihlavě. Zúčastnilo se 10 turistů, 5 mužů a 5 žen, což považuji za úspěch, neboť na vycházkách převládají většinou ženy. Našlapali jsme 10 km. Děkuji všem, kteří se zúčastnili a dle vyjádření byli i přes počáteční špatné počasí spokojeni. Děkuji Fandovi za fotografie.
Jarka Kohoutová
Úterý - 2. 7. 2024
K zámku v Klášteře
Dnešní vycházka začala na zastávce Golčův Jeníkov příjemně – občerstvením narozeninových Broncových a Aleny H., svátek měly Zdeny. Po seznámení s cílem putování vyrazilo všech 19 turistů přes Golčův Jeníkov, Vrtěšice do Kláštera, což je část Vilémova. Přestože jsme si pozvali na pomoc Evu, rodačku z GJ, celou cestu nás vedl Cyril (vnuk Dany Petrové) po šipkách, předem připravených. V Klášteře před zámkem jsme se seznámili s historií zámku (bývalého kláštera) a vydali se na zastávku do Vilémova. Zde většina z nás stihla kávu. Autobusem jsme odjeli do GJ a odtud rychlíkem domů. Ušli jsme 8 km za příjemného počasí. Děkujeme Aleně za fota a všem za účast.
Květa Pidimová, Jana Adamová
Sobota - 29. 6. 2024
Dalimilova rozhledna
V počtu 14 účastníků odjíždíme ranním vlakem do Pardubic, kde ihned přesedáme na rychlík do Ústí nad Orlicí. Brzký čas odjezdu byl dán ohledně jistoty při cestování s návaznosti na přestupy. V Ústí nad Orlicí jsme měli mít 1 hodinu času na přestup, ale vzhledem, že zde není nic k občerstvení a mě při příjezdu vlaku napadlo nečekat, ale popojet předchozím vláčkem do Letohradu. Zde byla ta hodina na občerstvení v místí nádražní restauraci, kde bylo k dispozici teplé jídlo a vše co kdo si chtěl dát. Zde se nám naskytla prohlídka historického vláčku, který právě tento den zahajoval svojí letní sezonu a byl zde na této akci přítomen hejtman Pardubického kraje se, kterým jsme pohovořili a na něho směřovaly moje zeměpisné otázky z pardubického kraje na, které samozřejmě bez problému bezchybně odpověděl. Takto ta jedna hodina rychle utekla a poté už se k nám přiblížil os. vlak, kterým jsme krásnou Podorlickou a Kralickou krajinou podél řeky Moravy dojeli do Hanušovic. Zde jsme přestoupili na spěšný vláček Pradědáček, kterému se tak říká a dojeli do Ramzové, která je nejvýše položenou rychlíkovou stanicí v ČR. A odtud už začala naše dnešní trasa. Po ČTZ které jsme se vydali kolem Větrolamu do obce Petříkov, kde jsme si během trasy prohlíželi upravená rekreační obydlí a posekané lyžařské sjezdovky. Z Petříkova jsme šli do kopce na rozcestí, kde se nachází Císařská lovecká bouda a bylo zde místo k odpočinutí. Dále po poměrně rovinaté trase jsme došli na turistickou chatu Paprsek, kde následoval čas na oběd, kde skutečně byla rychlá obsluha, na nic se nemuselo dlouho čekat a byla zde spousta turistů na kolech. Dále jsme se vydali po ZTZ na vrch Větrov 918 m.n.m. kde jsme navštívili tuto Dalimilovu rozhlednu, ale než jsme se k ní dostali, tak během cesty byly krásné panoramata do okolní krajiny a rozhledna se k nám stále přibližovala. Po návštěvě rozhledny a skutečně vynikajících kruhových výhledech od Kralického sněžníku, Paprsek, Šerák, Keprník, Praděd, hanušovickou vrchovinu a v údolí Staré Město pod Sněžníkem. Z rozhledny stále po ZTZ přes ohrazenou pastvinu jsme došli na rozcestí pod Starým kopcem a dále do Andělského údolí odkud už to bylo jenom kousek do cíle trasy Starého Města, kde jsme ještě využili občerstvení ohledně nápojů, prohlédli si centrum města a přesunuli se na vlakovou zastávku. Zpět domů jsme se vraceli stejnou trasou, s rychlými přesuny na přestup a vše dobře dopadlo. Trasa byla ze začátku pohodová za Petříkovem 2 km stoupání a poté už většinou vše se sestupem. Počasí bylo nádherné s výhledy, ale ke konci trasy bylo v údolí skutečné horko, které se odráželo od rozpálené komunikace. Výlet se všem moc líbil, všichni byli spokojeni s krásně prožitým sobotním výletem. Celkem jsme ušli 17 km.
Ladislav Rasocha
Středa - 26. 6. 2024
Ze Šlapanova do Přibyslavi
Už od rána bylo zase velké horko, přesto se na nádraží sešlo 10 turistů. Přijeli jsme do Šlapanova a tam na nás čekala ještě Miluška Kuhnová. Na trasu nás teda vyšlo 11 turistů. Jdeme směrem na Kněžskou a u Simunů se zastavujeme na menší občerstvení. Fera měl napečenou buchtu, uvařený mátový čaj s medem, tak jsme si s ním popovídali a pokračovali přes Kněžskou k Šachotínu, přes silnici cestou k lesu.Za lesem docházíme na asfaltku a jdeme směrem k Dolní Jablonné. Tam jsme si dali svačinku a vyrážíme k Přibyslavi. U mostu pod městem se dělíme na dvě party. Jedna jde na nádraží, které dovedla na nádraží Alenka Hladká, a já jsem šla s druhou skupinou do města do cukrárny. Přišla tam za námi i Milena Košetická. Jeli jsme domů v jednu hodinu autobusem. Počasí nám přálo, nebyly bouřky ani nepršelo.
Míla Špačková
Úterý 25. 6. 2024
Zámecký park ve Zruči
Na zastávce Laziště nás vystoupilo 16 turistů. Všechny jsme přivítaly a s Maruškou Pertlovou občerstvily, aby se nám lépe šlo. Červená turistická značka nás vedla mezi poli, loukami, lesem i kolem vesnice Horka., až jsme došli do Zruče. Zastavili se u památníku Milady Horákové, kde jsme si připomněli její vztah ke Zruči. Přes náměstí a po zdolání asi 50 schodů jsme stanuli u kostela Povýšení sv. Kříže. Na nádvoří zámku byli turisté seznámeni s možnostmi, co vše mohou v parku i zámku navštívit. Počasí nám přálo, takže jsme se rozešli, aby si každý vybral podle své chuti – procházku či posezení v parku, návštěvu výstavy, naučnou stezku, došlo i na kávu a zmrzlinu v pěkné kavárně. Společně jsme došli na zastávku Zruč a odjeli, s přestupem v Ledči, do Havlíčkova Brodu. Tentokrát jsme neušli všichni stejnou trasu, záleželo, kolik kdo nachodil po parku, přibližně 7-8 km.
Květa Pidimová, Jana Adamová
Sobota - 22. 6. 2024
16. Hvězdicový výstup na Čeřínek – memoriál Františka Srdínka
Na nádraží se sešlo 10 turistů a odjeli jsme vlakem do Kostelce u Jihlavy. Připomněli jsme si pana Františka Srdínka, prvního předsedu Klubu českých turistů Čeřínek v Jihlavě. Vyšli jsme po zelené turistické značce k turistické chatě Čeřínek, kde jsme po registraci obdrželi nejen Pamětní list, ale i buřty na opečení a kousky cukroví. U připraveného ohně jsme si buřty opekli a v chatě se občerstvili pivem a kávou. Pozdravili jsme se s turistickými přáteli ostatních odborů a poté jsme pokračovali po ČTZ a ŽTZ do Dolní Cerekve. Zde měli oslavu 800. výročí založení obce. Viděli jsme průvod v historických kostýmech a na odpoledne byly připraveny zábavné akce. Domů jsme se vrátili vlakem s přestupem v Jihlavě. Našlapali jsme asi 11 km. Bylo velice krásné počasí s výhledy na barevnou, skoro letní krajinu s kouzelnými vatovými mráčky. Škoda, že ranní déšť odradil mnohé turisty. Děkujeme všem turistům, kteří se zúčastnili, neboť máme podporovat akce okolních odborů. Děkujeme Františkovi za fotodokumentaci.
Jarka a Zdeněk Kohoutovi
Středa – 19. 6. 2024
Z Račína kolem Velkého Dářka
Do Račína nás přijelo 22 a nejprve jsme zašli k rybníku Jordán s krásnými lekníny a sochou Raka od M. Olšiaka. Pak jsme kráčeli po ŽTZ po poli a lesem až na rozcestí Padrtiny, přidala se i modrá značka a dovedla nás k rybníku Velké Dářko. Přivítal nás rozcestník Dařbucha, u restaurace jsme poseděli a posvačili a společně se vyfotili. Pokračovali jsme po červené značce a potom neznačenou cestou kolem Dářka, kde jsme museli dávat pozor na množství kořenů a nerovností, překonávali jsme lávky, podlézali či přelézali kmeny stromů a vyhýbali se loužím a mokřadům s rašelinou, někteří však stihli přitom sbírat houby. Tato část byla příjemná tím, že jsme šli ve stínu s mírným větříkem. Závěr po MTZ vedl do obce Radostín, bylo hodně slunečno a horko, proto jsme kolem kaple sv. Rozálie zamířili do restaurace U Šimáka na vysloužené občerstvení. Autobus nás odvezl do Žďáru nad Sázavou a osobní vlak domů. Všichni byli s touto trasou dlouhou 11 km spokojeni a poděkovali naší vedoucí Míle Landové.
Alena Hladká
Úterý - 18. 6. 2024
Z Velké Losenice do Račína
Celkem 8 turistek vystoupilo ve Velké Losenici a po úvodních slovech jsme se vydaly nejprve k Havlíčkovu domu, pak u smírčího kamene následovalo focení, v knihovně s informačním střediskem si některé účastnice zakoupily upomínkové předměty. Naše nová kolegyně paní Musilová zašla na obecní úřad na několik slov, my ostatní jsme kráčely ke kostelu sv. Jakuba, prohlédly si okolní sochy, ale kostnice i kostel byly zavřené. Po zastávce na místním hřbitově jsme pokračovaly k soustavě dvou rybníků: Rotajch a Vrána. K tomu druhému jsme došly kolem sošky vodníka a vodní víly, prohlédly si i okolí chaty „Vránová“ se sprchou a ohništěm i teepee. Další cesta vedla většinou lesem a příjemným polostínem, někdo našel i houby, odbočily jsme k Pstruhovému rybníku a tam posvačily. Na kraji obce Račín jsme potkaly partyzánský pomník a u rybníka Jordánu s krásnými lekníny a sochou Raka jsme odložily nasbíraný odpad do koše. Minipivovar a hotel Leopold byly nedostupné, ale Račínská hospůdka u obecního úřadu byla překvapivě v provozu. Využily jsme tamní venkovní posezení, vyprávěla jsem pověst o stříbrném pokladu a počkaly jsme na příjezd autobusu. Dovezl nás do Přibyslavi, odměnily jsme se v cukrárně a pak většina odjela dalším busem domů. Výlet se líbil a 7 km jsme bezpečně zvládly, i když už bylo dosti teplo.
Alena Hladká
Sobota - 15. 6. 2024
Besedické vyhlídky a rozhledna Hamštejn
Ranním vlakem za slunečného počasí v počtu 18 účastníků jedeme přes Kolín a Mladou Boleslav na začátek našeho výletu a to do obce Malá Skála. Zde po pár informacích se vydáváme na předem plánovanou trasu. V obci se nejdříve zastavujeme u Boučkova statku, kde se nachází také místní infocentrum a někteří účastníci využijí prohlídky a nákup drobností. Dále pokračujeme po ČTZ zlatou stezkou Českého ráje na rozcestí Pánovo pole, kde následuje odpočinek k občerstvení po předem kopcovité trase. Dále po ŽTZ se vydáváme na vyhlídky NS Besedickými skalami odkud jsou krásné panoramatické výhledy. Po vyhlídkách dojdeme na rozcestí U Kalicha, odkud opět po ČTZ přes obec Besedice pokračujeme do obce Koberovy, kde jsme v místní restauraci využili možnosti k občerstvení na oběd. Poté už naše cesta směřovala stále do kopce na rozhlednu Hamštejn. Zde byly krásné okružní panoramatické výhledy do dálek, na vrcholy a do údolí řeky Jizery. Z rozhledny jsme pokračovali z kopce do cíle naší trasy a to po ZTZ do města Železný Brod, kde jsme na vlakovém nádraží počkali na zpáteční spoj zpět domů. Výlet se všem účastníkům líbil, všichni byli spokojeni jak s trasou, tak výhledy a také s vlakovým spojením. Délka trasy 12 km a počet 18 účastníků.
Ladislav Rasocha
Úterý – 11. 6. 2024
Z Horní Krupé k památnému dubu V Bouči
V poměrně krátké době jsme se potřetí sešli v Horní Krupé k další vycházce do okolí. Přivítal jsem šestnáct děvčat a s mou maličkostí jsme vyrazili na cestu. Fotodokumentace se ujala osvědčená fotografka Alena H. Místní komunikací jsme stoupali nad Horní Krupou, chvíli se zastavili u odpočinkového areálu s malými rybníčky. Cesta nás dále vedla kolem Lochnesky, před Zálesím jsme odbočili vlevo a zelená turistická značka nás dovedla k nově vybudované vodní nádrži pod Boučím. Tady jsme značku opustili a pokračovali kolem výběhů pro koně a malého jezdeckého areálu k penzionu V Bouči. Stihli jsme se také podívat na mlýnské kolo na místním potůčku a pozorovali jelení zvěř v oboře. V krásném prostředí penzionu jsme si chvíli odpočinuli a posilnili se před další cestou. Došlo také na společné foto. Další naše kroky vedly k památnému dubu V Bouči, který toho již mnohé pamatuje. Rozhodli jsme se, že se podíváme ještě k Lyskému rybníku, který je již napuštěný. Dana P. provedla zájemce místní chatovou osadou. Zbýval nám poslední úsek cesty po modré značce do Horní Krupé. Času jsme měli dostatek a tak jsme se dohodli dojít po nově vybudované cykolotrase do Dolní Krupé. V polojasném počasí s chladným větrem jsme našlapali 10 kilometrů. Děkuji všem za účast a dobrou náladu, Aleně pak za fotky.
Lumír Bláha
Sobota - 8. 6 .2024
Z Jitkova
Z Havlíčkova Brodu jsme odjeli autobusem do Jitkova v počtu 21 turistů. Zde jsme dostali něco sladkého od Lidušky P. a popřáli jsme jí k narozeninám. Šli jsme kousek po silnici směrem na Havlíčkovu Borovou a u odbočky na Jitkovský mlýn jsme přešli na druhou stranu a polní cestou došli na kopec nad Oudolení k Hraběnčinu křížku, který stojí mezi 3 lipami a je odtud pěkný rozhled do okolí. Zde jsme se na chvíli zastavili a společně vyfotili. Potom jsme došli nově založenou alejí ovocných stromů starších odrůd do Oudoleně. Prošli jsme obcí, ve které byla zrovna pouť, okolo kulturního domu, kapličky, staré rychty a opraveného koupaliště. Další zastávka byla u sokolníka pana Augustýna, kde jsme měli domluvenou prohlídku. Téměř hodinu jsme poslouchali spoustu zajímavostí o chovu ptáků a uviděli jsme několik denních i nočních dravců. Pak jsme došli do Slavětína a zde jsme na návsi u kaple Sv. Anny posvačili. Potom už jsme šli přes ranecké lesy, kde jsme našli i nějaké houby, do Ždírce nad Doubravou na vlak. Děkujeme Alence za foto. Počasí nám přálo. Ušli jsme 12 km.
Jarka a Jindra Roseckých
Středa - 5. 6. 2024
Žleby a Ronov nad Doubravou
Z rychlíku jsme v Čáslavi přestoupili do osobního vláčku a z něho vystoupili ve Žlebech. Po úvodu jsme se v počtu 18 žen a mužů vydali na zámek. U pokladny jsme se rozdělili, někteří si objednali prohlídku zámku, jiní navštívili oboru s bílými jeleny a mini zoo. Také jsme se občerstvili v zámecké kavárně, přečetla jsem pověst a vyfotili jsme se u zámku i v parku. Červená turistická značka nás vedla údolím řeky Doubravy, místy byly přírodní překážky, ale vše jsme zvládli. Potkali jsme lávku U krajské hranice, tam jsme se dostali na druhou stranu řeky, obdivovali jsme pěkná skaliska, vykotlané břehy, voda byla špinavá po deštích, ale ve stínu lesíka bylo příjemně, i když se dosti oteplilo. Sádecký most u skautské klubovny byl už na okraji města Ronova. Prohlédli jsme si bývalý zámek a na Chittussiho náměstí radnici i kostel sv. Vavřince, kde jsme nakoukli dovnitř. Nechyběla samozřejmě zmrzlina a někteří si pochutnali na obědě z místního kiosku. Protože se blížily zlověstné bouřkové mraky, zamířili jsme opět po ČTZ na nádraží. Na kraji Ronova jsme zahlédli velký Nový rybník a pěkný byl pohled na zříceninu hradu Lichnice. Odjeli jsme opět vláčkem, nyní přeplněným mladými pasažéry, v Čáslavi jsme znovu nastoupili do rychlíku a mířili domů. V nohách 10 km a všem díky za dobrou pohodu i Františkovi za focení.
Alena Hladká
Úterý - 4. 6. 2024
Cestičkami Vládi Škvařila (Pomoc přírodě)
Po příjezdu do zastávky Květnov jsme zjistili, že je nás třináct což bylo celkem symbolické, protože Vláďa zemřel v roce 2013. Já jsem si také uvědomil, že vycházku půjdeme už pojedenácté. Za mírně studeného větru jsme šli cestou směrem k Okrouhličce, ale pod kopcem, když už byla Okrouhlička na dohled, jsme odbočili k chatě a rybníku Hubertka, potom travnatou cestou vzhůru na Skřivánek a dále kolem Pokusného včelínu Skřivánek až k chalupě Škvařilových. Tady jsme na Vláďu zavzpomínali a dali do vázičky kytici polních květů, kterou jsme natrhali cestou. Naše cesta pak pokračovala, už za celkem slunečného počasí, přes Vysočinu do Štoků. Cestou jsme sbírali odpad po nepořádných lidech, který jsme vložili do kontejneru ve Štokách. Sběrem odpadu jsme pomohli naší přírodě. V cíli někteří dojedlí své svačiny a prohlédli si městys, ostatní šli na oběd do restaurace Datlík. Domů do Havlíčkova Brodu jsme odjeli autobusem v 12:02 hod. Našlapali jsme asi 8 km. Děkuji Aleně za fotografování a ostatním za účast.
Zdeněk Kohout
Sobota - 1. 6. 2024
Ždírecký okruh
Sedm statečných nebo sedm trpaslíků, takový počet se ráno sešel u vlaku na Ždírec. No nic, i v takovém počtu lze udělat vycházku a užít si ji. Po zápisu na hřišti u usměvavých pořadatelů vyrážíme na trať. Volíme svoji verzi a zamíříme k rybníku Řeka. Dnes nám tam chyběli velcí psi, ale všude bylo dost stanů a aut a tak po krátkém pátrání se dozvídáme, že zde mají cvičení menší plemena psů. V hospůdce se občerstvíme a vyrážíme na cestu přes Krucemburk do Ždírce. Vyzvedli jsme si pamětní listy a natěšení se blížíme k naší oblíbené cukrárně. Nádhera. Každý si vybral podle chuti a povzdychli jsme si, že svačinu zase vezeme domů. Nevadí, bude k večeři. Našlapali jsme 11km,chvíli krápalo, ale dalo se to zvládnout. Byli jsme spokojeni.
Ema Dočkalová
Středa - 29. 5. 2024
Do Brtnice
Při dnešní vycházce jsme si chtěli prohlédnout malebné městečko Brtnici. Autobus nás dovezl na náměstí, kterým protéká říčka Brtnice. Zde také stojí Valdštejnský dům, zároveň je tady Info. Míjeli jsme farní kostel, faru. Prošli jsme zámeckou zahradou, prohlédli si kostel, klášterní zahradu. Kolem Hofmannova domu jsme došli na náměstí. Objekt byl postaven kolem r. 1500. Naproti je radnice, ta byla zbudovaná kolem r. 1580. V letech 2004-2005 prošla radnice velkými úpravami. V přízemí je restaurace, v patrech jsou kancelářské prostory. Tady byla naše poslední zastávka, posilnili se a jeli domů. Vycházka byla krátká, ale toto údolí je krásné a určitě si zaslouží zastavit se tady a prohlédnout.
Milena Beránková
Úterý - 28. 5. 2024
Prosetín
Vycházku jsme začínali cestou od železniční zastávky Prosetín. Trasa vedla žulovou stezkou. Prošli jsme kolem nádherného lomu Kaňon, lomem Zvěřinov a dalšími pěti lomy. Cestou jsme viděli dobovou štípačku na žulu a sadu vozíků na kámen. Počasí nám přálo a po projití 8 km stezky jsme poobědvali v místní restauraci u Čejků. Vycházky se zúčastnilo 21 turistů.
Václav Bronec
Sobota – 25. 5. 2024
Z Okrouhlice
Do Okrouhlice přijela skupinka 6 turistek a na nádraží čekala vedoucí Jana Bartoňová. Po krátké poradě jsme se vydaly na cestu. Přešly jsme louku a přeběhly silnici. V Babicích jsme obdivovaly rozkvetlé zahrádky. Za vsí si připomněly, že dnešní vycházka je pro pomoc přírodě. Z Babic přírodou za slušného ale velmi vlhkého počasí jsme prošly „Ředkovákem“, zdálky mrkly na chatu, kde trávila dny volna Věra Trtíková, ochutnaly vodu ve studánce a obloukem jsme se vrátily na silnici k Okrouhlici. A kam jinam v Okrouhlici než na občerstvení do místní restaurace. Ušly jsme 10 km.
Jana Bartoňová, Ema Dočkalová
Středa – 22. 5. 2024
Přes Věžničku do Polné
V Dobroníně na vlakovém nádraží jsme se přivítali a po úvodu jsme v počtu 14 turistů kráčeli k Pohádkovému koníkovi na NS O koních, tam jsme se společně vyfotili. Od ranče Ztracená podkova jsme došli k Mléčné farmě a po silnici k obci Ždírec s kostelem sv. Václava. Odbočili jsme vlevo a silničky nás dovedly kolem dalších pasoucích se koní do Věžničky. Mírný deštík provázel naši skupinu ke starým lochům a pak jsme na autobusové zastávce posvačili. Přečetla jsem pověst a Míla Š. nám připomněla Anežku Hrůzovou, která se ve Věžničce narodila. Další trasa byla po modré značce lesíkem a podél říčky Šlapanky až na okraj Polné. Přešli jsme lávku mezi rybníky Březina a Peklo a pokračovali po břehu pekelského rybníka s výhledy na Relaxační areál a polenské památky. Přes náměstí Sezimovo jsme přišli na Husovo a rozešli se za občerstvením a potom ještě někteří na prohlídku města. Autobusy nás odvezly domů po zdolání 12 nebo 11 km. Vycházka se všem líbila.
Alena Hladká
Úterý - 21. 5. 2024
Do Malčína
Na dnešní vycházku jsme si připravily trasu z Horní Pohledi přes Dobrou Vodu do Malčína za paní Dášou Urbancovou, která má moc hezkého koníčka (už koně), sbírá panenky, kočárky všech velikostí a má jich již úctyhodný počet. Sešlo se nás celkem 17 turistů, pány zastupoval jen Zdeněk a hned byl pasován do role fotografa. Na zastávce v Pohledi jsem seznámila přítomné s trasou a náplní této vycházky, popřáli jsme Janám k svátku, na cestu jsme dostali něco dobrého a mohli jsme vyjít. Ve vesnici Pohleď jsme minuli Michalův statek – selské muzeum a národní kulturní památku, bustu Františka Josefa I. a dřevěnou zvoničku na návsi. Pokračovali jsme po ŽTZ do Dobré Vody – připomněli jsme si historii této osady, bývalou sklářskou huť, kde se vyrábělo okenní a zrcadlové sklo. Zdeněk pořídil společné foto a pokračovali jsme k Žižkově studánce, připomněli jsme si historii tohoto místa - dle historie se u ní měl zastavit Žižka na jednom ze svých tažení, občerstvit se a nazvat tamní vodu dobrou. Z toho vznikl název vesnice vzdálené asi 2 km Dobrá Voda. I my jsme se občerstvili, nikoliv vodou ze studánky a pokračovali jsme do Malčína, vstříc nám šla paní Dáša s milým uvítáním na rtech. Přesunuli jsme se do bývalé školy, kde má uspořádanou výstavu svého pokladu. Žasli jsme, co se podařilo za velmi krátkou dobu docílit (asi 2 roky), kočárky pro dětičky, panenky, v každém kočárku mimino přikryté dečkou - jako živé a k tomu poutavý komentář o jednotlivých skvostech. Byli jsme velmi překvapeni samotnou výstavou a přijetím s kávou a zákuskem. Zdrželi jsme se dlouho, doslavili svátek Jany, popovídali si i s pí. Marií, která Dáše pomáhá a po společném fotu a rozloučení jsme vyrazili na autobus. Provázel nás jemný déšť, ale myslím, že to nikomu nevadilo. Po 7 km, příjemných dojmech jsme byli již ve 13:30 v Havl. Brodě.
Jana Píšová, Majka Sedláková
Sobota - 18.5.2024
Z Velkého Pěčína do Telče
Ráno v 8,30 h jsme v celkem velkém počtu + dva turisté z Hlinska, vyjeli vlakem směr Velký Pěčín. V Jihlavě se k nám přidaly ještě dvě jihlavské turistky. Po vystoupení z vlaku na Pěčínské zastávce nás Jarka Kohoutová seznámila s programem vycházky, a také jsme poblahopřipili Heleně Hájkové k narozeninám, za což nás Ema nechala sáhnout do tašky pro odměnu. Potom jsme, za mírného pokapávání shora, šli po zelené značce do obce Černíč, kde jsme si prohlédli bývalý vodní mlýn s tvrzí. Pokračovali jsme kolem Černíčského rybníka do obce Slaviboř se zajímavou železnou zvoníčkou a dále pak po málo frekventované silnicí do obce Radkov. Tady jsme si zvenčí prohlédli bývalou školu a před ní umístěné dřevěné sochy pana učitele a jeho žáků. V místním Fitparku jsme posvačili a potom pokračovali po kvetoucích loukách už celkem za slunečného počasí do Telče. Tady jsme zvolili cestu kolem bývalého parního mlýna, kostela Matky Boží, dále soch svatých u\Staroměstského rybníka, Horní bránou a kolem kostela sv.Ducha na náměstí Zachariáše z Hradce. Zde si každý zvolil svůj způsob strávení času do odjezdu vlaku ve 14,37 do Havlíčkova Brodu. Někdo zašel na oběd, někdo na kávu a zákusek nebo si prohlédl náměstí, které je samo o sobě skvost. Celkem se zúčasnilo a já doufám, že i spokojených 31 turistů.
Zdeněk Kohout
Středa – 15. 5. 2024
Přes Pernerův mlýn na Tisou skálu
Již po přistoupení do vlaku v Golčově Jeníkově mi bylo sděleno, že nás je asi třicet a tak jsem se mírně „orosil“ jak ukočírovat takové množství lidí. Za hukotu motorů vojenských gripenů nás v Horkách u Čáslavi vystupuje 31 turistek a turistů připravených vyrazit na trasu. Po krátké informaci o místech vycházky překračujeme rušnou komunikaci č. 38 a naše kroky směřovaly polní cestou k památníku první bitvy třicetileté války, bitvy u Čáslavi, který zde byl nainstalován ke čtyřstému výročí této bitvy v roce 2018. V blízkosti stojí i trojboká barokní kaplička Panny Marie. Po krátkém zastavení a seznámení se s údaji na informační tabuli o proběhlé bitvě jsme pokračovali kolem hřbitova, kde je také na hřbitovní zdi umístěna informační tabule o této bitvě z roku 1618. V Bratčicích jsme se podívali na kostel sv. Václava, který pochází pravděpodobně z konce 13. století a úzká malebná ulička v zástavbě Bratčic nad rybníkem Lázeňka nás přivedla k citlivě opravenému Pernerovu mlýnu. Po krátkém zastavení začínáme stoupat na Tisou skálu. Lesní cesta nás nejdříve přivedla ke studánce pod skálou, její obsah však k napití nevybízel. Ještě chvíli sledujeme žlutou značku, která po chvíli prudce zatáčí vpravo, a vystoupáme poslední úsek ke skalnatému vrcholu Tisé skály. Téměř všichni našli odvahu a vyšplhali až na samotný vrchol s dnes již hodně ošuntělým altánem. Vzrostlá zeleň však brání výhledům do okolí a tak po společném vrcholovém fotu „odvážných“ sestupujeme k turistickému odpočívadlu, kde je dost místa pro všechny a dopřáváme si odpočinek a osvěžení. Dále pokračujeme pěknou lesní cestou a před kostelem Jména Panny Marie se opět napojíme na žlutou TZ, která nás vede Podmoklany a kolem samoty Kopaniny a rybníka Přelívačný, přivede na okraj Golčova Jeníkova. Ještě jednou překračujeme rušnou silnici č. 38 a po chvíli chůze jsme na nádraží Golčův Jeníkov-město. Tady se část výletníků rozhodla k odjezdu k domovům a část se rozhodla využít pěkného dne a v centru Golčova Jeníkova se odměnit kávičkou, zákuskem a vrátit se domů dalším vlakem. Našlapali jsme 11 kilometrů, vše vzorně zachytila objektivem fotoaparátu Alena H., děkuji. Děvčatům svěží vítr během vycházky zdarma upravil vlasy. Děkuji všem za účast a milou společnost.
Lumír Bláha
Úterý – 14. 5. 2024
Včelí svět
Cílem dnešní vycházky byla expozice života včelstva Včelí svět v Hulicích. 17 turistek vystoupilo na nádraží ve Zruči nad Sázavou, kde nás čekalo krásné slunečné počasí. Nejprve jsme se zastavily u památníků z 1. a 2. světové války a památníčku Milady Horákové, která do Zruče a okolí jezdila. Společně jsme se vydaly do kopce, vystoupaly nad Zruč k firmě Denso. Čekal nás jediný kopec směrem dolů, takže jsme si vydechly a dále prošly vesnicí Nesměřice, která leží přímo pod hrází přehrady Švihov na řece Želivka. Pokračovaly jsme směr Hulice, cestou se zastavily u Vodního domu a pak už nás čekala ve Včelím domě šikovná paní průvodkyně, která nám zajímavě vypravovala o expozici i o životě včel. Poté jsme prohlídku zvládaly individuálně – vyzkoušely si interaktivní úkoly, promítly si krátké zajímavé příběhy ze života včel. Návštěvu jsme zakončily nákupem včelích produktů. Odjely jsme autobusem do Zruče a dále vlakem do HB. Díky Alence máme vycházku zdokumentovanou. Ušly jsme 8 km.
Květa Pidimová, Jana Adamová
Sobota - 11. 5. 2024
Celodenní výlet vlakem návštěva zámků na Divoké Orlici
Ranním vlakem se postupně dopravujeme přes Hradec Králové do městyse Častolovice. Zde po společném foto v celkovém počtu 25 účastníků se přesouváme přilehlým parkem k místnímu zámku. Zde následuje dle vlastního uvážení prohlídka zámku a přilehlého parku s oborou s bílými daňky a jeleny. Po prohlídce se přesouváme po chodníku do města Kostelec nad Orlicí, kde si prohlédneme okolí Nového empírového zámku a následuje zde i společné foto s majitelem zámku panem Kinským. Poté po prohlídce okolí naše cesta směřovala po ŽTZ podél Divoké Orlice do restaurace U Splavu, kde následovalo občerstvení v klidu šumějící řeky. Po občerstvení jsme pokračovali stále podél řeky na místní komunikaci, kde jsme se rozdělili na kratší trasu, která pokračovala stále po ŽTZ do městyse Doudleby nad Orlicí k místnímu renesančnímu zámku. Delší trasa pokračovala po ČTZ přes obec Suchá Rybná na rozhlednu Vrbice na 445 vysokém vrcholu Kastel, odkud byly krásné výhledy do okolní panoramatické krajiny od Orlických hor až po Železné hory. Po prohlídce rozhledny jsme pokračovali po MTZ také do Doudleb nad Orlicí k zámku, kde byla prohlídka a někteří účastníci využili času k návštěvě tohoto zámku včetně prohlídky. Po prohlídce jsme se pomalu přesouvali k místnímu vlakovému nádraží a večerním vlakem jsme se dopravili zpět stejnou cestou domů. Na závěr: Výlet se určitě vydařil, kdy každý si ho užil dle svého uvážení a cesta podél šumějící řeky a výhledy do okolí byly nezapomenutelné. Délka tras: Krátká trasa = 10 km dlouhá trasa = 12 km.
Ladislav Rasocha
Středa - 8. 5. 2024
Po stopách pátera Josefa Toufara do středu ČR
Osobním vlakem jsme dojeli do Leštiny u Světlé v počtu 9 turistů. Před nádražím jsme se vyfotili a pokračovali po MTZ přes Dobrnice a Kynice do Číhoště. Tam jsme se zastavili u středu ČR, kde se k nám připojil cyklista Láďa. Společně jsme dorazili do cíle pochodu do obecní hospůdky. Tam jsme se po zaregistrování u pořadatelů pozdravili s ostatními účastníky pochodu, dali si něco z jídelního lístku k obědu a k tomu pivo a kávu. Pak už jsme se vraceli stejnou cestou do Leštiny na vlak. Ušli jsme v 14 km.
Jindra Rosecký
Úterý - 7. 5. 2024
Hlinsko
Původně jsme měli naplánovanou vycházku kolem Hlinska. Trasa měla vést Svatomariánskou lázeňskou stezkou v délce 7 km. Deštivé počasí nás bohužel donutilo změnit trasu, a tak jsme navštívili v Hlinsku Muzeum tropických motýlů a brouků ze všech koutů světa. Na výstavě jsme měli možnost shlédnout několik tisíc exemplářů. Byla to nádherná podívaná a všem vřele doporučuji tuto výstavu navštívit. Potom jsme pokračovali cestou do skanzenu Betlém, dále jsme prošli náměstí a vydali jsme se zpět k nádraží. Tam jsme se zastavili v restauraci na oběd a vlakem jsme odjeli zpět domů. Vycházky se zúčastnilo 7 turistů a ušli jsme asi 3,5 km.
Václav Bronec
Sobota - 4.5.2024
Kamenná - Mírovka - Pomoc přírodě
Na vlakovém nádraží v Havlíčkově Brodě nastoupilo do vlaku dvanáct turistek a turistů našeho klubu, v Mírovce ještě přistoupily čtyři kamarádky z Přibyslavi a ve Šlapanově jedna. V celkovém počtu sedmnácti jsme vystoupili na zastávce Kamenná u Jihlavy. Po zahájení následovaly klubové informace a pohoštění od Zdeny. Protože táto vycházka byla určená jako Pomoc přírodě, Zdeněk nás vybavil rukavicemi a pytlíky na odpad. Vyrazili jsme po MTZ do obce, prošli kolem zajímavého křížku, pomníku obětem světových válek a sochy sv. Jana Nepomuckého. U kaple stejného jména jsme odbočili doprava a vydali se do kopce. V místní oboře jsme viděli pár daňků, zastavili se u kamenného pomníku koně Emana a pokračovali dál až ke kamennému mostu U Lutriána. Tady jsme se společně vyfotili a občerstvili. Potom jsme se vrátili k železniční trati a pokračovali neznačenou polní cestou ke Šlapanovu, tady se nám naskytl pěkný pohled na Vysokou a Šlapanov s kostelem sv. Petra a Pavla. Ještě než jsme došli k mlýnu obdivovali jsme na jedné zahrádce hezké dřevěné sochy pana Kocourka. U křižovatky za mostem jsme u popelnic odložili první část sběru a po ZTZ pokračovali kolem zadní brány Čepra na kopec Vysoká. Cestou i na kopci se nám naskytli hezké výhledy do krajiny. U chatky lyžařského spolku nás čekalo milé překvapení, protože tady chystali nějakou akci, ochotná mladá paní z obsluhy nám prodala pivo, nealko, kávu a dokonce i zákusky podle toho kdo měl na co chuť. Protože jsme měli dost času, polovina z nás se tady zdržela delší dobu a opustily nás kamarádky z Přibyslavi, Šlapanova a Milan, který šel na dobrý oběd k příbuzným. Po občerstvení jsme po ŽTZ vyrazili na sjezdovku kde jsme hledali a taky našli vstavače, které tam teď začínají kvést. Potom přišel krátký úsek, kde ve vyježděných kolejích ještě stála voda z deště z předešlého dne, poté jsme prošli kolem bezejmenné studánky, která ale byla hodně zanedbaná, takže nikdo nenašel odvahu napít se. V Mírovce se od nás odpojily dvě turistky, které toho ještě neměly dost a pokračovaly pěšky až do Brodu. U restaurace místní občané stavěli májku tak jsme se u nich zastavili - byla to docela hezká a zajímavá podívaná. U popelnic jsme odložili druhou část sběru. Někteří z nás se tady ještě občerstvili a potom jsme už vlakem odjeli domů. Na této vycházce nám počasí přálo a užili jsme si dokonce i sluníčko. Ušli jsme třináct kilometrů. Děkuji Milanovi, že se mnou předem prošel trasu a Zdeňkovi za focení a zabezpečení sběru pomůckami.
František Pithart
Středa - 1. 5. 2024
4. ročník pochodu Májové toulání Pelestrovskými lesy
V rámci 4. ročníku Májového pochodu Pelestrovskými lesy jsme se v počtu 10 pořadatelů sešli v místě, kde se daný pochod konal a to u Hospůdky v Pelestrově. Zde jsme připravili vše potřebné, co bylo k dané akci třeba. Od 10 hodin se scházeli průběžně ostatní účastníci, kterých bylo do 16 hodin celkem 38. Počasí bylo sice slunečné, ale co nám nebylo přáno bylo bezvětří. Místy vál silný a nárazový vítr. I v takto větrném, ale slunečném počasí byla celková účast 48 účastníků včetně pořadatelů.
Ladislav Rasocha
Sobota - 27. 4. 2024
Kolem Šibeničního vrchu
Vystoupili jsme na vlakové zastávce Laštovičky v počtu 10 turistů, seznámili se s trasou a dalšími úvodními zprávami. Za pěkného a mírně větrného počasí jsme kráčeli lesem a polní cestou dolů do Kněževsi. Prohlédli jsme si Hřibový háj s velkými dřevěnými houbami a u jedné se společně vyfotili. Nahlédli jsme do kaple sv. Floriána, stará tvrz vzadu je zřejmě nepřístupná. Silnička klesala k řece Oslavě a podél bývalého Švomova mlýna (nyní pily) jsme stoupali do Radostína, kde jsme se u autobusové zastávky občerstvili a přečetla jsem pověst. Kostel sv. Bartoloměje se samostatnou věží jsme jen obešli a po červené značce pokračovali k Šibeničnímu vrchu. U silnice směr Žďár nad Sázavou jsme potkali Kalvárii se třemi kříži (dolní část Šibeničního vrchu), odkud byly pěkné výhledy do okolí. U Kotlaského rybníka jsme odbočili vpravo a další stezka polem a loukou s několika rybníčky a Velkým radostínským rybníkem nás zavedla k silnici. I když byla dosti frekventovaná, zvládli jsme pochod dobře a v Ostrově nad Oslavou jsme se rozdělili. Někteří si připomněli kostel sv. Bartoloměje a Santiniho hostinec, odtud došli i k soutoku řeky Oslavy a Bohdalovského potoka. Ostatní se osvěžili dobrým pitím a poseděli u prodejny nebo zamířili rovnou na nádraží. Tam jsme se sešli po zdolání 14 km všichni a s přestupem ve Žďáře odjeli spokojeni vlakem domů.
Alena Hladká
Středa - 24. 4. 2024
Ze Seče do Třemošnice
Z Havlíčkova Brodu přijeli turisti vlakem do Chotěboře, kde jsme na ně čekali na nádraží a dále jsme pokračovali autobusem do Seče. Tam jsem je stručně seznámila s historií města a památkami a vydali jsme se směrem do Hedvičina údolí. Nejprve jsme přišli do Ždírce u Seče, kde jsme se u zastávky autobusu nasvačili a potom pokračovali dále. Cestou byly hezké výhledy do krajiny a přímo před námi jsme viděli hrad Lichnici. Dále jsme míjeli dva rybníky Dolní Peklo a Horní Peklo. Rybníky jsou ve správě Svazu rybářů a vlévají se do Zlatého potoka. Zastavili jsme se u Hotelu Kraskov, kde jsme se vyfotili. Hotel je zrekonstruovaný, dříve se zde rekreovali hlavně pracovníci Pleasu a železničáři. Odtud jsme zabočili do Hedvičina údolí. Jedná se o hlubokou rokli, kterou protéká Zlatý potok. Nazývá se tak proto, že se zde ve středověku rýžovalo zlato. Zlatý potok je jeden z nejvýznamnějších pravostranných přítoků řeky Doubravy. Délka údolí je asi 1,5 km. Zařezává se do Kaňkových hor. Tato oblast byla oblíbena i malíři krajináři, jako např. Slavíčka, Blažíčka, Průchy. Pokračovali jsme kolem podniku Kovolis Hedvikov, kde se vyrábějí součástky pro automobilový průmysl. Vycházku jsme ukončili v Třemošnici, odkud jsme se rozjeli domů. Bylo nás 28 a ušli jsme 9 km.
Dana Broncová
Úterý – 23. 4. 2024
Kolem Kacířů a přehrady
Předpověď počasí na dnešní den byla studená a deštivá, ale nám se počasí vydařilo. V 8:03 hodin jsme vlakem dojeli do Chotěboře. Sešlo se nás 28 turistů. Alenka nás společně vyfotila, Liduška nás seznámila s průběhem vycházky a Karlovi jsme popřáli k narozeninám. Vydali jsme se na vycházku krásnou krajinou s výhledy na Železné Hory. Procházeli jsme kolem Břevnicko - Chotěbořské přehrady s písečnou pláží a novým molem nad vodou. Zde jsme posvačili a pokračovali k Dobkovu. Celkem jsme prošli kolem deseti rybníků - U Kacířů a Egharťáků a šesti nádrží. Vycházku jsme zakončili na zahrádce u Lidušky. Vrátili jsme se z Chotěboře autobusem ve 12:10 hodin, ušli jsme 7 km.
Miluše Čiplová
Sobota – 2O. 4. 2024
4. Jarní výstup na Ranský Babylon
První akce čtvrtého ročníku výstupů na vrcholy okresu Havlíčkův Brod začala na nádraží ve Ždírci n. D, kam přijelo 12 brodských turistů. A začala slavnostně - básní:
Tak vás tady všechny vítám a poslouchejte, co vám říkám.
Dodržuji tradici, když vás zdravím ve Ždírci.
Říkám celé výpravě – nejprv půjdem k Doubravě.
Pak okolo Pobočáku prolítnem jak hejno ptáků.
Ukážu též moji lásku, zvoničku ve Starém Ransku.
A ještě je tu jedna věta, uvidíte osmý div světa.
Budeš koukat člověče, Řeka, která neteče.
Pak se budem pospolu, pachtit pěkně k vrcholu.
A na vrcholu bude on, sám ranský Babylon.
Ještě je tu jedna douška, kterou vám zašeptám do ouška.
Po celý den hlídá nás, zdejší bůh hor Ranegast.
Ušli jsme 15 km a navštívili jsme i cukrárnu.
Jiří Moliš
Středa - 17. 4. 2024
Z Hesova
V 8:12 hodin odcestovalo 10 turistů autobusem do zastávky Hesov. Zde se k nám přidala Alena. Po seznámení s trasou a její částečnou změnou kvůli bezpečnosti jsme vyrazili na cestu. Obešli jsme vlakovou zastávku, minuli rybník Žabku a po červené došli k polní cestě. Poté jsme cestou necestou přišli nad vlakovou zastávku Stříbrné Hory. Dál po červené to nešlo, překážkou byly stromy přes cestu. Zkratkou po louce vstupujeme na vozovku a husím pochodem pokračujeme k Simtanům. Ve vlakové stanici Pohled posvačíme a pokračujeme dál. Loukou na bývalé tvrzi Hadrburk se dostáváme k řece Sázavě. Trochu si opákneme jak jsme byli sportovně nadaní t. z. dřepy, přelez, přeskoč, sklouzni se. Ale dobře to dopadlo. Po celkem slušné cestě jdeme kolem Amylonu, zde je konec vycházky. Někteří se šli občerstvit do hospůdky, ostatní domů. Za celkem slušného, i když chladného počasí jsme ušli 14 km.
Ema Dočkalová, Míla Špačková
Úterý – 16. 4. 2024
Oudoleň a Slavětín
Dnešní vycházky se zúčastnilo 24 turistů, což bylo pro mě překvapení vzhledem k studenému a větrnému počasí. V Havlíčkově Borové jsme vystoupili a seznámili se s trasou, historií obce a dalšími zprávami od Míly. Sestoupili jsme dolů ke kapli sv. Jana Nepomuckého a silnicí směr Chotěboř došli až ke křižovatce, kde jsme odbočili vpravo do Oudoleně. Cestou jsme sledovali pěkné výhledy na obce Cibotín a Jitkov. Po silničce dlouhou Oudolení jsme potkali několik rybníků s hastrmany, mlýn, kapli P. Marie, kulturní dům, starý a opravený selský statek a také jsme posvačili. U „Chalupy na špici“(penzionu) jsme pokračovali vpravo do Slavětína. Prošli jsme kolem kaple sv. Anny s pomníkem padlým až na kraj lesa, kde jsme se vyfotili u sochy Jelena. Odtud jsme spěchali na autobusovou zastávku, přečetla jsem pověst a odjeli jsme do Přibyslavi, poté většina vlakem domů. Zbylé turistky zavítaly do cukrárny a odjely autobusem. Výlet se líbil i těm čtyřem, kteří odjeli ze Slavětína později.
Alena Hladká
Sobota - 13. 4. 2024
33. ročník Zahájení jarní turistické sezony na Vysočině
Letošní, již 33. ročník akce „Zahájení jarní turistické sezony na Vysočině“ udělal čest svému názvu a počasí bylo opravdu jarní. Troufám si tvrdit, že někde za větrem a na sluníčku, dokonce letní. Rtuť teploměru byla sice po ránu trochu líná, ale už během dopoledne si dala říct a ukázala nám, že už jí nedělá takový problém vyšplhat na vyšší příčky své stupnice. Ani sluníčko se nenechalo zahanbit a vytáhlo z domovů celkem 561 natěšených turistů. Svojí účastí nás přijeli a přišli podpořit nejen členové z okolních odborů KČT, ale i mnoho neorganizovaných nadšenců nejlevnějšího sportu, jakým turistika bezpochyby určitě je. Třináctka je pro někoho nešťastné datum, ale havlíčkobrodským turistům přinesl třináctý dubnový den štěstí. Přesně v devět hodin, za cinkotu zvonečku kostry hlásného Hnáta z výklenku věže Staré radnice, se oči všech účastníků upnuly k nazdobenému podiu. Slavnostní zahájení začalo. Po nezbytném přivítání hostů z Kraje Vysočina, Města Havlíčkův Brod a oblasti KČT Vysočina nejdříve se svým krátkým pásmem vystoupily děti z folklorního souboru Kalamajka. Tato drobná kulturní vložka vyloudila úsměv na tváři i těm, kteří ho tam dosud neměli. Poté následovaly krátké zdravice náměstka hejtmana Kraje Vysočina Romana Fabeše, místostarostky města Havlíčkův Bod Marie Rothbauerové, místostarosty města Havlíčkův Brod Libora Honzárka a předsedy KČT oblast Vysočina Jaroslava Šlechty. Předsedkyně pořádajícího odboru pak všechny podrobně seznámila s připraveným programem a nabídkou tří připravených pěších tras. Vyvrcholením celého zahájení bylo uvázání pamětní stuhy na symbolický klíč a odemčení sezony za hlasité podpory všech účastníků. Turistická sezona na Vysočině byla zahájena! Velmi děkuji za pomoc a podporu městu Havlíčkův Brod, Muzeu Vysočina, spolku Epigram a nesmírně si vážím i ochoty všech svých kolegů z odboru KČT. Spolupráce je jako puzzle, každý má svůj úkol, ale nakonec, aby byl 100% výsledek, musí každý jedinec zapadnout do skládačky (kolektivu) a teprve potom to vše může pro nezasvěceného pozorovatele vypadat, že jde všechno hladce a úplně samo. Děkuji Všem, že jsem se mohla cítit, jako když skládám puzzle a vše dobře dopadlo.
Lenka Žáková
Středa - 10. 4. 2024
Z Horní Krupé k Altánu smíření
S obavami jsem sledoval předpověď meteorologů o tom, že by se od středy mělo výrazně ochladit a spadnout by měla i nějaká ta dešťová kapka. Předpověď se naplnila a ve středu dopoledne se nás v Horní Krupé při teplotě 8 stupňů a mírného mrholení sešlo celkem třináct turistek a turistů. Po krátkém seznámení s průběhem vycházky a informacemi o odjezdech autobusu zpět jsme se vydali zástavbou Horní Krupé kolem panelů naučné stezky vstříc Altánu smíření. U jednotlivých zastavení jsme si něco řekli o historii daného místa, a co nebylo na panelech, nám řekla Dana P. Za evangelickým kostelem jsme začali mírně stoupat otevřeným terénem. Okrajem lesa jsme došli téměř k Altánu smíření, před tím jsme se krátce zastavili u Jelení studánky (evangelické) a poté jsme se již podívali k altánu a Svatohubertské studánce (katolické) za altánem. Pro kroniku jsme se zde všichni vyfotili (Františku, děkuji za pořízení fotodokumentace) a po krátké přestávce vyrazili na další cestu. Prodrali jsme se cestou necestou vykáceným lesem, místy dosti vysokou trávou ke konečnému zastavení křížové cesty nad Kráty. Polní cesta nás pak dovedla do Krát, kde jsme si s laskavostí majitelů uvařili teplé nápoje a poseděli v historické usedlosti. Děvčata vzorně umyla a uklidila použité nádobí a vyrazili jsme na další díl cesty. Žlutá turistická značka nás vedla lesní cestou, občas jsme přeskakovali méně schůdné úseky. Na jednom z rozcestí jsme značku opustili a uhnuli vpravo ke studánce. Po krátkém zastavení naše cesta pokračovala okrajem lesa až na další cestu, kde zatáčíme vpravo a rozkvetlou alejí ovocných stromů se vracíme do Horní Krupé. Vpravo se díváme na Kráty a místa kde jsme před chvíli šli, vlevo pak na rodný dům Dany P. s Lyským rybníkem a cestou, kterou jsme šli před čtrnácti dny. Cestu lemují dřevěné vyřezávané lavičky. Nakoukneme do ekocentra Chaloupky a již jsme v cíli v Horní Krupé. Máme čas a tak do příjezdu autobusu poklábosíme. Našlapali jsme celkem 11 km. Děkuji všem za účast a milou společnost.
P.S. Omlouvám se za mokré ponožky a zmrzlé nosy.
Lumír Bláha
Úterý – 9. 4. 2024
Záchranná stanice Pavlov
Na vlakové zastávce Vilémovice se nás sešlo 22 turistů, Křížovi s vnoučkem se k nám připojili v záchranné stanici, kam jsme dorazili přes vesnice Vilémovice a Pavlov. Čekala nás tam velice příjemná paní Zdena, která nás celým zařízením provázela se zajímavým a poutavým výkladem. Obdivovali jsme lásku a obětavost, s kterou dávají zaměstnanci péči všem hendikepovaným dravcům, sovám, čápům, veverkám i dalším živočichům. Mnozí z nás si mohli některé z nich pohladit a dokonce nakrmit lišáka. Vycházka i exkurze se vydařila i díky slunečnému počasí. Ušli jsme 6 km. Děkujeme Zdeňkovi za fotodokumentaci.
Květa Pidimová, Jana Adamová
Sobota - 6.4.2024
22. Vítání jara na rozhledně Rosička – Pomoc přírodě
Ráno bylo zahalené mraky, takže jsme měli obavy, aby se nespustil déšť. Osobním vlakem jsme vyjeli do Sázavy u Žďáru, vybaveni rukavicemi a pytlíky na odpad a vydali jsme se po silnici k obci Sázava. Na konci obce jsme odložili naplněné pytle, udělali jsme společné foto a stoupali silnicí k obci Kopaniny. Překvapilo nás velké množství poházeného odpadu, který jsme odložili do kontejneru v obci Kopaniny. Prudkým stoupáním jsme vyšli k rozhledně Rosička, cestou jsme se kochali krásnými výhledy. Zde jsme si odpočinuli, žďárští turisté měli připravené občerstvení, báječný krajíc chleba se škvarkovou pomazánkou, chlebíčky, kávu, čaj atd. Vystoupali jsme na rozhlednu a potěšili se skvělými výhledy na Havlíčkobrodsko a Žďársko. Zpět jsme se vydali přes obec Rosička, kde jsme byli překvapeni krásným vytvořeným bludištěm z vajíček, ozdobenými stromy. Pokračovali jsme na Českou Mez, zastavili jsme se u kaple Nejsvětější Trojice. Zde se někteří rozhodli jít do Žďáru nad Sázavou a ostatní do Sázavy na železniční zastávku. Počasí bylo báječné, takže věřím, že byli všichni spokojeni. Celkem putovalo 20 účastníků, našlapali 12 km nebo přes 13 km. Děkujeme všem, kdo se zúčastnili, pilně sbírali odpad a splnili Pomoc přírodě.
Jarka a Zdeněk Kohoutovi
Středa - 3. 4. 2024
Z Věže do Úsobí
Z Havlíčkova Brodu jsme odjeli autobusem do Věže v počtu 22 turistů. Zde na nás čekala turistka Marie B., a ta nás nasměrovala po ŽTZ směrem na Koječín. Ale ještě předtím jsme dostali něco sladkého od Marušky Z., a popřáli jí k narozeninám. Prošli jsme kolem kaple v zámeckém parku, která čeká na opravu. Přes Ulrichův mlýn s ještě velikonoční výzdobou jsme došli do Koječína, kde na nás čekal Milan B., který nám přišel naproti, a s ním jsme prošli alejí k samotě u Miksů. Poté jsme přešli přes silnici a zastavili se u pozůstatků důlní činnosti při těžbě stříbra ve středověku. Pokračovali jsme údolím Nohavického potoka okolo Pejchalova mlýna a po MTZ došli k poutnímu místu Sv. Anna u Dobrohostova. Zde jsme posvačili, napili se vody ze studánky. Pak už jsme došli okolo zámku do Úsobí. Návštěvu na zámku jsme museli oželet, protože na zámku jsou filmaři z Ameriky a natáčí film podle Agaty Christie. To nám sdělil majitel zámku pan Polák, který nám umožnil alespoň prohlídku zahrady, kde připravuje voliéru pro pávy. Z Úsobí jsme odjeli ve 13 hodin autobusem do Brodu. Děkujeme Marii B. a Milanovi B. za projití trasy a Alence za foto. Počasí nám přálo. Ušli jsme 11 km.
Jarka a Jindra Roseckých
Úterý – 2. 4. 2024
Plandry
Po cestě opožděným spěšným vlakem a autobusem jsme vystoupily v obci Plandry. Nejprve jsme si prohlédly bývalý poutní areál s kaplí sv. Jana Nepomuckého, obklopený nárožními kapličkami a podobný žďárské Zelené hoře, kam jsme kráčely památkově chráněnou lipovou alejí. Pověst „O čápovi“ připomíná jednoho z majitelů panství – rodinu Dobrzenských, která má příbuzné i v Chotěboři. Zpátky jsme potkaly Zámeckou jezdeckou školu s barokním špýcharem a pak už nás vedla jenom žlutá značka. V údolí řeky Jihlavy se nám šlo lépe, protože se utišil studený vítr, kolem Brandlova mlýna a po lávce přes potok jsme v meandru řeky zahlédly pomník utonulým dětem. Stezka lesem byla místy hůře schůdná po polámaných větvích, nad řadou chat a chatiček jsme pokračovaly do Rantířova, podél zámku a viaduktem pod tratí jsme došly na vlakové nádraží. V příjemně teplé čekárně jsme posvačily a vyčkaly příjezdu výlukového autobusu. Ten nás dovezl do Kostelce a odtud spěšný vlak až do Brodu. Vycházku dlouhou skoro 7 km jsme zvládly v počtu 10 turistek bez větších obtíží a všem se líbila.
Alena Hladká
Pátek - 29. 3. 2024
Celodenní výlet vlakem na poutní místo
Ranním vlakem odjíždíme přes Pardubice a Hradec Králové na vlakovou zastávku Sopotnice. Zde v počtu 20 účastníků se společně vyfotíme a připravujeme se na plánovanou trasu. Z místa startu jdeme do obce Sopotnice, kdy nejdříve projdeme její část a poté už se vydáme krásnou krajinou do kopce s dalekými výhledy na Krkonoše, Orlické hory, Suchý vrch a Kralický Sněžník. Po zdolání kopce se nám otevřela krásná krajina na opačnou stranu, a to na kostel poutního místa Homol, kam jsme později došli. Dále byly výhledy na města Hradec Králové, Pardubice, Kunětickou horu, Vysoké Mýto a v pozadí pásmo Železných hor. Dále přes obec Polom a Lhoty Potštejna jsme došli k danému poutnímu místu zasvěcený Panně Marii Bolestné a byl postaven v letech 1690 až 1696. Po prohlídce okolí poutního místa jsme se přesunuli po kamenném schodišti o 153 schodech a 16 odpočívadel na parkoviště, kde se nachází altánek k odpočinku, čehož jsme využili k občerstvení. Poté naše trasa pokračovala po MTZ přes Velkou Lhotu na okraj Potštejna a dále naše cesta směřovala po ČTZ do Potštejna na občerstvení a na vlakovou zastávku. Z celodenního výletu byli všichni určitě spokojeni, kdy ke všemu se přidalo samozřejmě krásné a slunečné počasí s panoramatickými výhledy a návrat jsme stihli, tak, že jsme se vrátili ve 20 hod. Celkem jsme ušli 15 km.
Ladislav Rasocha
Středa - 27. 3. 2024
Přes Vizáb do Skuhrova
V 8:15 hodin odjíždíme autobusem do Horní Krupé. Za velice větrného počasí jdeme po MTZ z Horní Krupé přes Lysecký mlýn na Lysou. Z Lysé pokračujeme po silničce směr Jilem, ale za lesem odbočíme přes louku do Sedletína, kde si u dětského hřiště dáváme malé občerstvení z vlastních zásob. Procházíme vesnicí a hned k Sedletínu navazuje místní část obce Veselá. Na konci Veselé se ve výšce 599 m.n.m nachází Vizáb, s vysílačem mobilního operátora 52m vysokého. Za silného větru, který nás celou cestu provázel, byly alespoň vidět výhledy na vesničky v okolí. Konec naší cesty vede do Skuhrova, odkud odjíždíme do Havlíčkova Brodu. Vzhledem k tomu, že byla podle kalendáře škaredá středa, se říci nedá, ale za to nás velice provětrala. Všech 20 účastníků pochodu si zaslouží dík za odvahu v tomto větrném počasí. Poděkování také patří Františkovi za fotografie. Celkem jsme ušli 12 km.
Dana Petrová, Květa Průšová
Pondělí – 25. 3. 2024
Návštěva Senátu Parlamentu ČR II.
Protože členská základna našeho odboru KČT má aktuálně přes 200 členů (213) domluvili jsme s panem senátorem Janem Teclem a naplánovali jsme prohlídku Senátu hned dvakrát. Vyšlo to, a tak jsme dnes vyrazili na druhou prohlídku. Program v Praze jsme si udělali podobný jako před týdnem, provedla jsem všechny účastníky přes Václavské a Jungmannovo náměstí na Národní třídu, prohlédli jsme si, mimo jiné, pohyblivou hlavu spisovatele Franze Kafky, kterou v roce 2014 vytvořil umělec David Černý. Pokračovali jsme kolem paláce Adria na Uhelný trh a Havelské náměstí a dál na Staroměstské náměstí. Před Staroměstský orloj jsme dorazili pár minut před jedenáctou hodinou a naskytla se nám možnost prohlédnout si pohyblivé postavy apoštolů. Poté jsme se rozdělili a každý se šel podívat na to, co ho lákalo. Před polednem jsme se opět sešli před radnicí, kde jsme se tak trošku připletli mezi fotografy, kteří zde čekali na příjezd nové české vítězky mezinárodní soutěže krásy Miss World Krystyny Pyszkové. Nejprve jsme nevěděli co se děje, pak jsme si také novou Miss zvěčnili do mobilních telefonů a rychle pokračovali v naší procházce přes Karlův most k Valdštejnskému paláci. Asistentka pana senátora už na nás čekala a po nezbytné bezpečnostní prohlídce už mohla pokračovat slíbená návštěva budovy Senátu. Opět vše uteklo rychleji než bychom chtěli a nikomu se nechtělo věřit, že hodiny už ukazují šestnáct a my se musíme rozloučit. Poděkovala jsem jménem svým i jménem celého odboru za pozvání do vzácných prostor, kde na Vás současně dýchá historie a současnost. Potom už následoval jenom přesun tramvají na hlavní nádraží a všichni jsme odjeli rychlíkem v 17:06 hodin zpět domů. Po Praze jsme nachodili asi 9 km a bylo nás celkem 24.
Lenka Žáková
Sobota - 23. 3. 2024
Přes Tupadly do Čáslavi
Osobním vlakem jsme bez přestupu dojeli do Horek u Čáslavi. Před nádražím jsme se vyfotili a pokračovali po ŽTZ do Bratčic. Tam jsme odbočili na Adamov a za vesnicí jsme s prvními kapkami deště došli k ranči Barvínek, kde nás už vítala na prahu středověké krčmy šenkýřka v dobovém oblečení. Tam si každý dal „co hrdlo ráčí“ a po hodince a přejití dešťové přeháňky pokračovali do Tupadel. Prošli jsme okolo opraveného pivovaru, zastavili se u historické Barokní brány u zámku, který je v soukromém vlastnictví a veřejnosti není přístupný. Odtud jsme po silnici došli k lesu a tam se napojili na ZTZ a po ní došli údolím Hlubokého potoka podél 3 rybníků do Čáslavi. Tam jsme přišli k Zemědělské škole a přes park došli po schodech Žižkovou branou ke kostelu sv. Petra a Pavla a odtud již přímo na nádraží. Stejně jako před týdnem jsme zažili aprílové počasí (sluníčko, vítr, déšť). Dvacet tři turistů, včetně jedné turistky z odboru Humpolec, ušlo 13 km.
Jarka a Jindra Roseckých
Středa 20. 3. 2024
Vepřové hody v Nové Vsi
Z důvodu nemoci vedoucích vycházky, jsem byl požádán, abych je zastoupil. V Pohledi z vlaku vystoupila skupinka "pěších" turistů a turistek. Po zahájení jsme šli obvyklou cestou. Po mostě jsme překonali Sázavu, hned za mostem, opět na obvyklém místě jsme se společně vyfotili a pokračovali dál na Dobrou, kde jsme ze silnice odbočili na polní cestu do kopečku. Počasí bylo na vycházku ideální - žádné velké teplo a krásně svítilo sluníčko. Takže jsme se kochali krásami probouzející se jarní přírody, pěknými výhledy a pronikavým zpěvem ptáků. V cíli vycházky jsme se přivítali s našimi kamarády, kteří přijeli autobusem, nebo auty. Protože číšník byl na všechno sám, tak to bylo dnes pomalejší, ale všichni se dočkali, všeho bylo dost a všechny jídla tradičně výborné. Pěšky nás šlo třináct, našlapali jsme osm kilometrů a celková účast 39 našich členů. Děkuji Aleně za focení.
František Pithart
Pondělí – 18. 3. 2024
Návštěva Senátu Parlamentu ČR
Dnešní den měli brodští turisté naplánovanou krátkou procházku Prahou a především návštěvu Senátu Parlamentu ČR. Pozvání jsme dostali od senátora a čestného člena našeho odboru KČT pana Jana Tecla. Za mírného ranního mrazíku, který nám ale přinesl krásný slunečný den, jsme se sešli v hale vlakového nádraží a rychlíkem v 8:01 odjeli do Prahy. Po vystoupení na hlavním nádraží jsme zůstali na nástupišti, a domluvili průběh dne. Někteří zvolili individuální plán, ale většina z nás zůstala a společně jsme se vydali do ulic. Prošli jsme kolem Jubilejní synagogy, kostela sv. Jindřicha a Kunhuty, Jindřišské věže na Václavské náměstí. Z Můstku jsme se vydali kolem kubistické lampy od Emila Králíčka, která se nachází na Jungmannově náměstí na Národní třídu. Chtěla jsem všem ukázat pohyblivou hlavu spisovatele Franze Kafky, kterou v roce 2014 vytvořil umělec David Černý. Potom už naše kroky směřovali přes Havelský trh na Staroměstské náměstí, kde stejně jako na Václavském náměstí už byly v plném proudu velikonoční jarní trhy. Domluvili jsme se, že každý navštíví co je jeho srdci milé a sejdeme se ve 12:00 hodin, abychom pohodlně a s fotografickými zastávkami na Karlově mostě, došli k Valdštejnskému paláci, kde je sídlo Senátu. Po nezbytné bezpečnostní prohlídce se nás ujala asistentka pana senátora a naše tříhodinová návštěva začala. Většině z nás se nejprve 3 hodiny zdály moc, ale nakonec se všichni shodli, že to bylo jen tak tak. Po přivítání panem senátorem následovala prohlídka, jindy nepřístupných prostor, s milou paní průvodkyní (shodou okolností též členkou KČT). Překvapením bylo, že nás mohl přijmout a společně se s námi pozdravit i předseda Senátu. Bylo to fajn. Samozřejmostí byla návštěva jednacího sálu, kdy jsme mohli usednout do senátorských lavic a společně se vyfotit. Čas utekl rychleji než bychom chtěli a tak jsme se rozloučili, poděkovali za velmi milé přijetí a spěchali na vlak domů. Po drobném adrenalinovém zpestření při jízdě tramvají, jsme vše stihli a spokojeně odjeli rychlíkem v 17:06 zpět do Havlíčkova Brodu. Celkem se zúčastnilo 23 turistů a po Praze našlapali asi 8 km.
Lenka Žáková
Sobota - 16. 3. 2024
Do Radošova ke kapličce sv. Jiljí
Z Havlíčkova Brodu nás odjelo osobním vlakem do Jihlavy 11 turistů. V Jihlavě se k nám připojili naši další 2 turisté. Vystoupili jsme v Dolní Smrčné. Zde jsme se seznámili s plánem vycházky a vyfotili se. Po MTZ jsme došli k Pavlovskému mlýnu a odtud se vydali po silnici směr Radošov. Cestou jsme odbočili ke kapličce sv. Jiljí a Vavroveckému rybníku, kde jsme posvačili. V Radošově jsme si v cíli pochodu v kulturním domě mohli dát guláš z divočáka, pivo a kávu. Přečkali jsme zde první dešťovou přeháňku. Také zde hrála kapela a tak se někteří i zapojili do tance. Ale pokračovali jsme dále, odbočili jsme na Bílou Horu. Tam nás zastihla další krátká přeháňka, ale už zase za sluníčka jsme došli do vesničky Vržanov, tam navštívili místního starostu a údolím Kamenického potoka s chatovou osadou „Údolí radosti“ šli do Bítovčic na vlak. Alence děkujeme za pěkné fotky. Na závěr jsme si řekli, že příští rok půjdeme zase, akorát, že půjdeme opačným směrem. Ušli jsme v aprílovém počasí (sluníčko, vítr, déšť) 13 km.
Jarka a Jindra Roseckých
Středa - 13. 3. 2024
Na bledule do Chraňbože
Dnes nás přijelo vlakem do Leštiny u Světlé 35 turistů. Po seznámení s trasou jsme šli po ŽTZ směr Kunický rybník, Velká Olšina, Nová Chraňbože, Dobrnice a Leština. Tímto jsme obešli Leštinu. U Kunického rybníku nás čekalo milé překvapení. Trubač z Liščího vrchu nám zatroubil halali, a zazpíval na uvítanou. Všem se to moc líbilo. Chvíli jsme si s ním povídali a potom jsme pokračovali do cíle naší vycházky. To byla Velká Olšina, “bývalý les”, plný bledulí. Tady jsme si odpočinuli, snědli svačinu a kochali se tou krásou. Po půl hodině jsme odcházeli do Dobrnic. Tady někteří turisté navštívili hrob Pavla Landovského. Z Dobrnic je to už asi 2 km do Leštiny. Vycházka končila v místní hospůdce, kde jsme v klidu čekali na příjezd vlaku. Dnes jsme ušli 11 km, cesta byla pohodová a hlavně nepršelo.
Majka Sedláková, Jana Píšová
Úterý – 12. 3. 2024
Po stopách Bohumila Hrabala
Ráno jsme za sebou nechali uplakanou Vysočinu a přijeli do Nymburka, kde za celé dopoledne nespadla ani kapka. S Bohumilem Hrabalem je v Nymburce na náměstí spojena jeho lavička, která se však na zimu uklízí a navíc je v opravě, takže jsme ji neviděli. Navštívili jsme posezení Bohumila Hrabala s platanem, zasazeným k jeho výročí, naproti stojí dům a nedaleko pivovar, kde v obojím s rodiči bydlel. Vycházka se však mohla jmenovat „Po stopách Elišky Přemyslovny“, která v Nymburce také zanechala svou stopu. Zastavili jsme se u rybárny, kde Eliška přespala po svém útěku z Prahy, dále u měšťanského domu, kde přebývala měsíc, a u domu s reliéfem přivítání Elišky nymburskými měšťany. Také jsme „potkali“ secesní vodárnu, dodnes funkční, pravěkou mohylu, kostel sv. Jiljí, na náměstí renesanční radnici a morový sloup, poté renesanční vodárnu zvanou Turecká věž, nejstarší železobetonový most v Čechách a středověké opevnění. 21, snad spokojených, turistů se vracelo zpět na deštivou Vysočinu se 7 km v nohách.
Květa Pidimová, Jana Adamová
Sobota - 9. 3. 2024
Ze Sázavy u Žďáru n. S.
Za chladného a větrného počasí vystoupilo z vlaku v Sázavě 16 turistů. Po krátkém přivítání jsme se vydali z nádraží do obce Sázava. První zastávka byla u kostela Panny Marie Karmelské, který je hned na kraji obce. Nahlédli jsme okny do kostela a seznámil jsem všechny přítomné s jeho krátkou historií, která začala v roce 2016, Dále jsme prošli kolem starobylého mostu přes řeku Sázavu a zastavili jsme se až na začátku cyklostezky. Na druhé zastávce jsem hovořil o budování cyklostezky na bývalé železniční trati a pak už jsme se vydali směrem na Přibyslav. V polovině cesty na odpočívadle jsme se občerstvili, v pohodě došli až do cíle naší cesty a vlakem jsme se vrátili domů. Ušli jsme 12 km.
Jiří Moliš
Středa – 6. 3. 2024
Z Bartoušova ke Svaté Anně
V Bartoušově se nás sešlo 22 turistů a vydali jsme se po žluté turistické značce do Pohledu. Po krátké zastávce u kostela sv. Ondřeje jsme šli směrem na poutní místo Svatá Anna. U turistické „odpočívky“ jsme se občerstvili, u pramene „léčivé“ vody se omyli a pokračovali přes obec Svatá Anna do Krátké Vsi. Pak už nás žlutá značka vedla lesem a loukou nahoru k leteckému majáku a kapličce Čtrnácti svatých pomocníků a nakonec jsme sestoupili do obce Česká Bělá. V místní hospůdce jsme se ohřáli u dobrého nápoje a potom odjeli autobusem k domovům. Našlapali jsme 12 km za příjemného předjarního počasí.
Míla Landová a Milena Košetická
Úterý – 5. 3. 2024
Okolo Břevnice
Naše vedoucí Zuzka nás přivítala na břevnickém nádraží, přešly jsme koleje a stoupaly do obce Kyjov. U kapličky jsme se společně vyfotily, pokračovaly polní cestou, v mlze zahlédly koupaliště a došly k další kapli, kam jsme nahlédly i dovnitř. Kamenitá lesní stezka nás dovedla na odpočinkové místo a po svačině jsme kráčely nad Břevnickým potokem s pěknými výhledy na obec Chrast i dolů do údolí. Ani rozbahněná cesta a sílící déšť nás neodradily a po osmi kilometrech jsme dosáhly cíle – obce Břevnice. U Domova seniorů jsme počkaly na autobus, poděkovaly Zuzce za vycházku a odjely spokojeně domů.
Alena Hladká
Sobota – 2. 3. 2024
Přes Dlouhou Ves– sobota 2. 3. 2024
Dnešní trasa se podobala středeční (28. 2. 2024), ale jen zpočátku. Od vlakové stanice Přibyslav-zastávka se vydalo 18 turistů přes Hesov na křížovou cestu, zastavili jsme se až u železného kříže, což bylo 14. zastavení a odtud jsme viděli trochu mlhavé výhledy na Přibyslav a okolí. Do Dlouhé Vsi jsme kráčeli opět polní cestou, avšak stále rovně a tam jsme na kraji obce posvačili. Přečetla jsem pověst o strašidelných psících a pokračovali jsme silnicí a modře značenou cestou nahoru. Vlevo jsme zahlédli alej stromků vedoucí k Oboře sv. Huberta, lesíkem jsme se dostali do Dvorka a u Kolonky následovalo focení. Paní Pohořelá (nynější majitelka) nás provedla kolem domu a nahlédli jsme do kapličky s obrázkem sv. Ludmily. Turistická značka nás dovedla dolů až k přibyslavské Jablonecké nádrži (Asuánu) a pod farou všichni brodští účastníci šlapali na vlakové nádraží. Někteří se cestou stavili v restauraci na oběd. Zvládli jsme pochod dlouhý 11 km. I když bylo zataženo a občasný vítr, spokojeni byli všichni.
Alena Hladká
Středa - 28. 2. 2024
Z Hesova do Šlapanova
Na zastávce v Hesově se nás sešlo 23. Po uvítání jsme se vydali křížovou cestou k Uhrám. Mrholí, mrholí, to vlhko padá k zemi… slova písničky vystihovala počasí beze zbytku. Výhledy jsme tentokrát oželeli. Sešli jsme do Dlouhé Vsi a po modré se dostali do Kněžské. Odtud je do Šlapanova, co by kamenem dohodil. Pozvání pana Feriho Simuny se nedalo odmítnout, ostatně oba koláče, které pro nás upekl, byly prostě „k sežrání“. Připili jsme mu na zdraví k jeho neuvěřitelným devadesátinám… Protože šlapanovská hospoda je právě v rekonstrukci, zázemí nám poskytla Miluška Kunová v místní klubovně pro seniory. Bylo to vyvrcholení celé vycházky - s čajem, kávou a domácím štrúdlem, zajímavým vyprávěním o setkání s rodáky, kteří tu žili před válkou. Mili, děkujeme…
Věra Melicharová
Úterý - 27. 2. 2024
Přes Věžnici do Polné
Na zastávce Věžnice – dolní samoty vystoupilo 19 turistek a 1 turista – Zdeněk, náš fotograf. Po úvodu jsme šli nejprve k mostu U Lutriánu, kde proběhlo focení. Šlapanka, která se tu stéká se Zlatým potokem, nás provázela celou cestu. U smírčího kříže a Klábenešovy kapličky jsem přečetla pověsti, pak jsme prošli z Dolní do Horní Věžnice ke kapli P. Marie pomocnice křesťanů a bl. Adolpha Kolpinga a nahlédli dovnitř. Odtud nás vedla zelená TZ k rybníku Kukle, na odpočinkovém místě jsme posvačili a vyslechli další pověst. Zastavili jsme se dál u Borského mlýna a rybníka Bor, stoupali jsme kolem průzkumného vrtu loukou a poté klesali silničkou až k židovskému hřbitovu. V Nerudově ulici jsme objevili smírčí kříž Baba a dolní bránou jsme kráčeli na Sezimovo náměstí, nejstarší část Polné. Od kostela sv. Anny se špitálem a vedle chrámu Nanebevzetí P. Marie jsme se dostali na Husovo náměstí. Viděli jsme Dům U Rytířů, dům s pamětní deskou B. Němcové a další pamětihodnosti. Rozešli jsme se do restaurace, bistra nebo na nádraží. Po trase dlouhé 9 km jsme spokojeni odjeli domů, a to už za polojasného počasí.
Alena Hladká
Sobota 24. 2. 2024
Návštěva vzdělávacího centra „Planeta Hlinsko“
Na tento den byla naplánovaná návštěva nového vzdělávacího centra v Hlinsku. Po počátečních obavách, zda vůbec někdo přijde, se nás nakonec na havlíčkobrodském nádraží sešlo 29 dospělých a tři děti. Odjeli jsme vlakem do Hlinska, kde jsem po vystoupení z vlaku, seznámila všechny s plánem na dnešní sobotu. Příjemným bonusem návštěvy expozice bylo i skupinové vstupné, které jsem vybrala hned na hlineckém nádraží. Pak už jsme se všichni společně vydali na procházku Hlinskem s cílem v centru Planeta Hlinsko. Vzdělávací centrum Planeta Hlinsko je zaměřené na poznávání jednotlivých sfér planety Země – tedy litosféru, atmosféru, hydrosféru a také část vesmíru, a to zábavnou formou, která nadchne všechny věkové kategorie. Expozici si už prošel každý sám a podle své libosti. Po ukončení prohlídky jsme se rozešli do ulic Hlinska. Někdo hledal občerstvení, někdo se jen tak prošel, někdo navštívil místní část Hlinska zvanou Betlém i s hospůdkou u sv. Huberta. Všichni jsme se opět potkali na nádraží a ve 13:08 jsme odjeli zpět do Havlíčkova Brodu. S procházkami po Hlinsku jsme našlapali kolem 6 km a celkem nás bylo 32.
Lenka Žáková
Středa – 21. 2. 2024
Po vlastivědné stezce krajem Chrudimky
Odjížděli jsme vlakem v 8,05 hodin do Slatiňan. Cestou pršelo štěstí, ale nikomu to nevadilo, sešlo se nás 30 turistů. Z nádraží jsme se dali po žluté značce k zámku, dále po MTZ vedle řeky Chrudimky až do Chrudimi. Na kraji města jsme se napojili na NS Modrá osa, která nás vedla podél náhonu, kolem bývalé vodárny a ke schodům na Resselovo náměstí. Odtud už každý pokračoval sám: do cukrárny nebo restaurace a sešli jsme se na vlakovém nádraží. Nachodili jsme asi 8 km a všichni byli spokojeni.
Míla Landová a Milena Košetická
Úterý - 20. 2. 2024
Přes Skřivánek do Štoků
Ráno bylo ošklivě, mrholilo, foukal studený vítr. Tím víc jsem byla potěšená, když na Skřivánku z autobusu vystoupilo 22 turistek. Než jsme se rozešly, tak nás Majka Sedláková pohostila, slavila narozeniny. Tak ještě jednou, Majko, všechno nej. Pokračovaly jsme dál kolem včelaře, zem. usedlosti, rybníčku. Tady jsme odbočily na Vysočinu. Polní cesta nás přivedla do Štoků. Navštívily jsme hřbitov a zavzpomínaly na Marušku Bártovou a Jarku Břouškovou. Pokračovaly jsme dál na Hanesův mlýn. U křížku jsme cestu opustily, přešly potůček a kolem koupaliště se vracely do Štoků. Některá děvčata zůstala u Datlíka a další šly do hospůdky na návsi. Trochu jsme se posilnily a šly na autobus. Myslím, že se vycházka podařila. Ušly jsme 7 km.
Milena Beránková
Sobota - 17. 2. 2024
Rokštejn – Jihlava aneb Přepadneme Jihlavu!
Z Havlíčkova Brodu odjelo vlakem do Jihlavy 9 turistů, kteří se nezalekli deštivého počasí. Po přestupu jsme se skupinou turistů ze Žďáru, Humpolce a Jihlavy vystoupili v Přímělkově. Došli jsme na start pochodu na zříceninu hradu Rokštejn. Vrátili jsme se zpět do Přímělkova a po ČTZ jsme došli do Bítovčic. Do Luk nad Jihlavou jsme se popovezli vlakem. Tam jsme se zastavili na kontrole v „Kolničce“ a poté odjeli autobusem do Jihlavy. Vystoupili na zastávce Hradební a došli do cíle pochodu do Muzea na náměstí. Prohlédli jsme si nové expozice, dostali jsme pamětní list. Do Brodu jsme odjeli vlakem z nádraží Jihlava-město. Po celou vycházku už nepršelo a vykouklo na nás i sluníčko a ušli jsme 10 km. Jarka a Jindra Roseckých
Středa - 14. 2. 2024
Z Vysoké
Autobusem jsme dojeli do obce Vysoká, kde jsem účastníky seznámila s trasou vycházky, která vedla přes bývalé německé obce, které vznikly v 13. století, kdy se v okolí těžilo stříbro. Po odsunu Němců byly názvy obcí změněny na české. Hohentan (Hochtanov -Vysoká), Kloprůny (počeštěno – Čistá), Blumendorf – Květnov, Scheiblisdorf (Šejdorf – Okrouhlička), Schonlinden (Linden – Lípa). Nad Okrouhličkou jsme měly krásné výhledy na celé údolí a na hrad Lipnice. V Okrouhličce jsme se občerstvili z vlastních zásob. Pokračovali jsme do Lípy kolem Ločarova kamene – 527 m.n.m. a přišli jsme včas na vlakovou zastávku, v 11.42 hod. jsme odjeli domů. Zúčastnilo se 20 turistů, kteří našlapali 10 km. Děkuji všem účastníkům vycházky.
Jarka a Zdeněk Kohoutovi
Úterý - 13. 2. 2024
Do Libice nad Doubravou
Ze spěšného vlaku nás v Chotěboři vystoupilo 23 a na nádraží se připojila ještě jedna turistka. Po úvodních slovech jsme se vydali k Olšiakově soše Čertův stolek a přečetla jsem pověst s týmž názvem. Zpět podél silnice a Bezděkovskou ulicí jsme vyšli ven z města. Pak jsme odbočili vlevo a u kaple sv. Anny se studánkou byl pěkný výhled na Chotěboř a okolí. Shlíželi jsme i dolů na lyžařskou sjezdovku, červená značka nás dovedla ke skalám Koukalkám a skále Domino. Blátivou lesní cestou kolem lesní školky jsme kráčeli dál a po zelené značce silničkou a silnicí jsme prošli obcí Libická Lhotka. Když jsme potkali řeku Doubravu, dosáhli jsme cíle: městysu Libice nad Doubravou. Společné foto se konalo před hezky opraveným zámkem, svačina pak na posezení u restaurace U Bambuchů (zavřeno). Před odjezdem autobusu jsme ještě stihli obejít kostel sv. Jiljí a malou kapličku, někteří došli až k Pilnovu statku – ubytovně pro turisty. Z autobusu jsme vystoupili na náměstí nebo na nádraží Chotěboř a nakonec spokojeni odjeli domů. Polojasné „jarní“ počasí nás provázelo celou touto sedmikilometrovou cestou.
Alena Hladká
Neděle - 11. 2. 2024
21. Za svatým Valentýnem – kaple sv. Antonína na Rounku
Za pošmourného počasí s jemným deštíkem se sešlo na nádraží 10 turistů a odjeli jsme s přestupem v Jihlavě do Rantířova. Tady jsme se setkali s ostatními účastníky pochodu, Věra Veselá z klubu Čeřínek nás všechny přivítala, řekla nám informace o trase a cíli, kapli sv. Antonína Paduánského. Vydali jsme se po zelené turistické značce přes obec Rounek, stále nás doprovázel jemný deštík, tak někteří využili pláštěnky nebo deštníky. Vystoupali jsme ke kapli, u které byl zvonek, kde každý si zazvonil pro štěstí, a za odměnu dostal od Věry vlastnoručně pečené cukroví. Po občerstvení byla možnost se podívat na kutiště a na vrchol kopce U sv. Antonína. Jiří Veselý nám všem oznámil smutnou zprávu o úmrtí Jana Korbela, jeho památku jsme uctili minutou ticha. Pozdravili jsme se s přáteli turisty z jiných odborů a postupně jsme se vraceli do Rantířova do restaurace u Golema. Občerstvili jsme se a poseděli, do odjezdu vlaku z Rantířova v 14.49 hod. Celkem jsme našlapali 8 km.
Jarka a Zdeněk Kohoutovi
Středa – 7. 2. 2024
U Okrouhlice do Havlíčkova Brodu
Ve středu 7. 2. 2024 odjíždíme vlakem z Havlíčkova Brodu do Okrouhlice. Nastupujeme do vlaku, kde již cestují čtyři turistky z Přibyslavi. Na nádraží v Okrouhlici na nás čekají další tři a tak celkový počet je 25 turistů. Trasu máme naplánovanou přes Vadín do Klanečné, kde se napojíme na ČTZ a Cyrilometodějskou stezkou pokračujeme přes Údolí lásky do Veselice. Z Veselice dojdeme do Perknova, kde se po dohodě oddělí polovina z naší skupiny a zastaví se v hospůdce. My ostatní se napojíme na cyklotrasu, protože louky jsou po deštích neprůchodné. Ještě si uděláme malou odbočku do výrobny potravinářských směsí soukromé firmy ,,Lacina HB“. Některé turistky tuto provozovnu neznají, tak jsme si tam i něco málo nakoupily. Začalo trochu pršet a tak po cyklotrase dojdeme až do Havlíčkova Brodu, kde naše vycházka končí. Velké díky patří Františkovi za fotografie. Celkem jsme ušli 10 km.
Dana Petrová, Květa Průšová
Úterý – 6. 2. 2024
Přes Hamry a Hradec
Na zastávce Horní Ledeč se sešlo 17 turistek a (světe div se) i tři turisté. Po úvodních několika větách o vycházce jsme zdolali „opičí dráhu“ a dostali se do Pivovarského údolí k Olešnickému (pro nás Pivovarskému) potoku. Ten nás vedl kolem sádek s rybami a bývalého mlýna do vísky Hamry. Odtud jsme cestou vystoupali do Hradce, kde jsme se odměnili svačinou. Pěknou alejí (trochu bojujíc s větrem) jsme sešli k hradu, kde jsem turisty seznámila s odjezdy autobusů a vlaků. Společně jsme došli na náměstí v Ledči, tam zbyla ještě necelá hodinka na občerstvení v cukrárně nebo restauraci. I když nám za celou dobu nevysvitlo ani na chviličku sluníčko, po celé trati 7 km jsme se kochali výhledy - Blaník, Melechov, Lipnice i vesnice kolem Ledče. Děkuji Láďovi za fotodokumentaci a všem turistům za účast.
Květa Pidimová
Sobota - 3. 2. 2024
30. Zimním Podoubravím - memoriál Ladislava Dymáčka
Na tuto vycházku nás jelo z Havlíčkova Brodu 22 členů, další dva jeli vlakem už v šest hodin, na startu se k nám přihlásil ještě nás "host" Lumír a v cíli nás už očekávali 4 místní členové. Takže naše účast byla 29 turistů. Když jsme končili, tak pořadatelé měli celkovou účast 287 turistů včetně děti, kterých tam bylo poměrně dost. V Bílku z vlaku vystoupily čtyři naše kamarádky na krátkou trasu - 5 km. Naše skupina po prezentaci a společném focení vystoupala na vyhlídkové místo nad Sobíňovem a přes rozcestník Březinka jsme polní, blátivou cestou pokračovali až na ŽTZ a po ni do Ždírce n. D. Tady jsme udělali nezbytnou zastávku v cukrárně. Po občerstvení jsme pokračovali na Nové Ransko a po ČTZ jsme šli na NS Sobíňov a úvozem Liběcké stezky až do Sobíňova. Cestou jsme dvakrát překonávali Doubravu. V cíli jsme obdrželi pamětní list a malý dárek - reflexní pásku. Jirka Fanta jako nejstarší účastník pochodu dostal ještě zvláštní odměnu - Jirko bravóóó!!! Potom jsme u dobrého jídla a piti poseděli a pohovořili s přáteli ze Sobíňova i ostatními účastníky pochodu. Bohužel muzikanti začali rozbalovat nádobíčko až když už jsme odcházeli na vlak, takže muziku jsme už neslyšeli. Naše skupina ušla 10 km. Počasí bylo trochu větrné, terén blátivý, ale nepršelo, nálada byla výborná a všichni jsme byli spokojeni. Děkujeme Jirkovi a Milanovi, že nás zdárně dovedli od startu až do cíle.
František Pithart
Středa - 31. 1. 2024
Přibyslavice a Okříšky
Z Havlíčkova Brodu jsme odjeli osobním vlakem a po přestupu v Jihlavě jsme vystoupili v Čichově v počtu 25 turistů. Zde jsme se seznámili s plánem vycházky a vyfotili se před kapličkou. Vydali jsme se po MTZ ke sjezdovce na kopci „Jalovec“ a pokračovali podle potoka k samotě „Vápenice“. Tam jsme odbočili z MTZ a šli cestou k silnici od obce Radonín a po ní došli do Přibyslavic. Tam nás přivítala paní starostka a zavolala panu faráři ohledně prohlídky kostelů. Pak se nás ujal pan farář Kruczek a seznámil nás s historií obou kostelů. Zajímavostí je, že původní kostel Sv. Anny nebyl přestavěn, ale byl k němu přistavěn poutní kostel Narození Panny Marie, dostavěný až v roce 1936. Po prohlídce jsme šli po ČTZ podél řeky Jihlavy do obce Petrovice a pokračovali jsme po nové pěší stezce do Okříšek. Ještě jsme měli dost času na oběd a pivo v restauraci a na kávu v cukrárně. Teprve až při cestě na vlak začalo drobně pršet. Děkuji Aleně Hladké za fotodokumentaci vycházky. Ušli jsme v mlhavém počasí 11 km.
Jindra Rosecký
Úterý – 30. 1. 2024
Do Příseky za autíčkama
Autobus nás dovezl do Jihlavy a zde jsme hodinu čekali na další spoj do Příseky. Bylo chladno a tak jsme si krátili čas u kávy v čekárně. V Přísece jsme se šli podívat na kostel, který stojí na pěkném kopci. I tady pořádně foukalo, ale připili jsme si na zdraví vnoučka Aninny Hlaváčkové a sešli z kopečka do muzea autíček. Muzeum stojí na krásném kopci s výhledem do krajiny. Při vstupu nás přivítal nádherný velký betlém, který postavil zdejší truhlář pan Hos. Autíček jsou zde tisíce, plné tři poschodí. Moc se nám tu všem líbilo. Po prohlídce jsme se vrátili k autobusu a odjeli domů. Moc jsme toho neušli, jen čtyři km, ale nám to úplně stačilo, protože foukal silný vítr a bylo mrazivo. Vycházky se zúčastnilo 20 turistů.
Milena Beránková
Sobota - 27. 1. 2024
Třešť a okolí
Dnešní výlet poznamenaly komplikace v železniční dopravě. Ranní spěšný vlak se zpozdil o půl hodiny kvůli poruše. V Třešti jsme se vydali kolem Muzea elektroniky na náměstí Svobody se sochou bohyně Eset. Na ulici Franze Kafky jsme viděli bývalou synagogu a na Masarykově náměstí dřevěného Pana Tau a kostel sv. Kateřiny Sienské. Za Třešťským potokem a venkovním betlémem jsme si prohlédli kostel sv. Martina i uvnitř. U zámku v zahradě jsme se zastavili u památného dubu. Od podzemního krytu z roku 1974 jsme pokračovali po MTZ podél soustavy rybníků (u jednoho byla studánka) až k Třešťské hájence s alejí chráněných douglasek, Tam jsme posvačili a přečetla jsem pověst. Turistická značka se změnila na zelenou, už od zámku jsme potkávali tabule NS „Podivuhodná setkání E, Sternbachové“, pak starou lípu U Ovčačky, zajímavou kašnu a na Vyhlídce Pana Tau následovalo focení. Křížová cesta nás dovedla k mohyle Smíření a svatému obrázku a ZTZ až na Šibeniční vrch (666 m) s pěknými výhledy. Zkrácený sestup do města končil na náměstí, rozešli jsme se do restaurace U Kapra nebo na nádraží. Vlakem jsme odjeli společně a v Rantířově přestoupili na výlukový autobus (na koleje spadl strom). Z Jihlavy- města nás opět vlak dovezl do Brodu. 16 turistů našlapalo 10 km za polojasného a větrného počasí. Spokojeni byli všichni.
Alena Hladká
Středa – 24. 1. 2024
Procházka Brnem
Z Havlíčkova Brodu vyjelo 17 turistů a v Přibyslavi jsme nastoupily další dvě. Procházku Brnem jsme začali na Kapucínském náměstí a přes Zelný trh došli do Staré radnice. Zde jsme si vyslechli pověsti o brněnském draku, kole a věžičce na portálu. Po návštěvě IC jsme pokračovali kolem lavičky Václava Havla ke katedrále sv. Petra a Pavla. Zde nám paní průvodkyně poskytla zajímavý výklad o katedrále a Zdenka nám přečetla další pověst o tom, proč zvony na Petrově zvoní poledne v 11 hodin. Na Špilberku jsme si prošli exteriér hradu, v 11 hodin poslechli zvonkohru a pokochali se pohledem na Brno. Poté jsme kolem Besedního domu, kostela Jana Ámose Komenského a Ústavního soudu prošli kolem hodin s nejmenší sochou v Brně - Adamem Čekačem. Na Moravském náměstí nás pobavila jezdecká socha Jošta Lucemburského. Kolem Janáčkova a Mahenova divadla jsme došli k Paláci šlechtičen a na náměstí Svobody. Ještě jsme společně zašli k Nové radnici a kostelu sv. Michala s božím hrobem. Nakonec jsme se šli posilnit do cukrárny nebo restaurací. Rychlíkem jsme odjeli plni nových poznatků a dojmů o památkách města Brna domů.
Zdeňka Teclová
Úterý – 23. 1. 2024
Do Okrouhlice II.
Dnešní vycházku zkomplikovala ledovatka, a to už cestou k autobusu i potom po naší trase. 10 turistek vystoupilo na autobusové zastávce Mozolov-rozcestí a po úvodu jsme se vydaly silničkou, která byla místy zledovatělá. I když bylo zataženo, zahlédly jsme vlevo hrad Lipnici, na opačné straně obce Olešnici a Okrouhlici. Dokráčely jsme k Babicím a místo lávky, určitě kluzké, zvolily další silničku a pak silnici k benzinové pumpě ZODOS na kraji Okrouhlice. Po cestě mezi navážkou různých sutí a hromadami hlíny jsme se dostaly ke kapličce sv. Rodiny. Podél řeky Sázavy a po lávce plné ledu (to už byla NS Jana Zrzavého) jsme konečně dorazily k hospodě Na Staré poště a na vlakové nádraží. Po šestikilometrové trase jsme se v čekárně ohřály a odjely osobním vlakem domů. Děkujeme Maruškám Beránkové a Domkářové za pěkný výlet.
Alena Hladká
Sobota – 20. 1. 2024
15. Slavnostní oheň na Čeřínku – memoriál Mirka Svatoše
Dnešní modrojasný slunečný den vylákal 28 našich turistů na setkání na Čeřínku u turistické chaty, o kterou pečuje KČT Čeřínek. Pochod a setkání bylo založeno Mirkem Svatošem, turistou a značkařem, a na jeho památku klub pravidelně pochod pořádá. Na místě u chaty byl připraven oheň, na kterém jsme si opekli buřtíky, setkali jsme se a pozdravili s turistickými přáteli. Stačili jsme se ještě občerstvit v chatě a na zpáteční cestu domů jsme se rozdělili, část odešla na železniční zastávku do Dolní Cerekve, ostatní na zastávku do Kostelce u Jihlavy. Počasí bylo nádherné, výhledy skvělé. Děkuji všem účastníkům, kteří našlapali 11 a 13 km.
Jarka a Zdeněk Kohoutovi
Středa - 17. 1. 2024
Ze Stvořidel
Z nádraží v Havlíčkově Brodě jsme vyjeli směr Stvořidla. Cestou na zastávkách přistoupili naši kamarádi a do cílové stanice jsme dorazili v počtu 21. Po nezbytných informacích jsme vratkým krokem přešli most nad hučící Sázavou a vydali se na cestu. Procházíme tichým kempem, vyhýbáme se zamrzlým loužím na louce, vystoupáme do dnešního jediného kopce, pokocháme se pohledy a pokračujeme dál. Kolem pečovatelského domu v Hájích sestupujeme do Sluneční zátoky. Tady posvačíme, nezbytná fotografie a pokračujeme podél řeky do Ledče. Na řece pozorujeme volavky, potápky i bobra. Na kraji města dáváme rozchod. Někteří stihli autobus, jiní jeli později. Našlapali jsme 9 km.
Ema Dočkalová, Míla Špačková
Úterý - 16. 1. 2024
Olšiakovy sochy
Dnešního výletu se zúčastnilo 18 turistek a turistů, ušli 7 náročných kilometrů, protože některé cesty byly kluzké, jiné zasypané sněhem, ale i tak byli všichni spokojeni. Provázelo nás větrné a občas slunečné počasí. Děkujeme Františkovi, který nejen fotil, ale i prošlapával většinu úseků naší trasy. Ta začala jízdou rychlíkem a pak autobusem, vystoupili jsme v Hamrech nad Sázavou-Leskovicích a po úvodu se vydali k první naší soše - Kůň. U Ranče jsme se nechali u něho vyfotografovat, potom jsme potkali kapli sv. Anny a Hamerský vycházkový okruh nás dovedl k další soše – Hamroňovi. Mezi zamrzlými rybníky Dívka a Jedlovský jsme stoupali ke třetí soše, která byla zbudována jako první roku 2005, je to Mamlas a bývá od něj pěkný výhled na Žďár a okolí. Občerstvili jsme se a přečetla jsem pověsti o městě Žďár a o Hamroňovi. Při sestupu dolů podél božích muk s hraničním kamenem a ještě níž vedle studánky Klafar jsme se dostali na červenou značku. Po mostě přes Sázavu, po schodech k Regionálnímu muzeu a kostelu sv. Prokopa jsme dokráčeli k náměstí a vpravo ve Veselské ulici nás čekala poslední socha: Chaplin. Rozešli jsme se, někteří pokračovali dál ulicemi, jiní zpět na náměstí Republiky a po MTZ na vlakové nádraží. Tam jsme se opět sešli a rychlíkem odjeli domů.
Alena Hladká
Sobota - 13. 1. 2024
Podél řeky Doubravy
Ranním vlakem R jsme se dopravili do města Čáslav, kdy se k nám během cesty na vlakových zastávkách postupně přidali další účastníci dnešní vycházky. V Čáslavi jsme přestoupili na vláček motoráček, který už dlouho nevezl svoji plnou obsazenost, a dojeli jsme na zastávku Žlebské Chvalovice. Zde po pár informacích jsme se v počtu 36 účastníků vydali na předem připravenou a plánovanou trasu. Ze Žlebských Chvalovic jsme pokračovali CHKO Železné hory po úzké silničce do osady Lhůty, odkud po MTZ jsme došli do obce Žlebské Chvalovice, odkud byly panoramatické výhledy přes údolí poddoubravské nížiny od Čáslavi až ke Golčovu Jeníkovu a dále jsme si, ale jenom zvenčí prohlédli místní palírnu a pivovar, který byl v této době uzavřený. Dále po ČTZ jsme došli do města Ronov nad Doubravou, které je třetím nejníže položeným městem okresu Chrudim. Zde následovala prohlídka místního náměstí a následovalo občerstvení z místních zásob nebo přilehlých obchůdků. Z Ronova už naše cesta směřovala po ČTZ k řece Doubravě, podle které jsme krásným údolím došli na rozcestí U Krajských silnic, kde jsou hranice Středočeského a Pardubického kraje. Odtud stále po ČTZ jsme pokračovali do obce Žleby, kde jsme navštívili park pod místním zámkem, soutok řek Doubravy a Hostačovky a samozřejmě okolí zámku, který byl samozřejmě v této době uzavřený. Na Zámeckém náměstí jsme si prohlédli okolí a ještě jednou zámek z povzdálí. Poté už naše cesta směřovala do cíle vycházky a to na vl. nádraží ve Žlebech. Po příjezdu vlaku jsme stejnou cestou pokračovali zpět. Co říci na závěr. Vycházka se nám všem moc líbila, kdy během první poloviny byly panoramatické výhledy a v druhé polovině bylo údolí řeky a samotná řeka zase jiná, než jakou známe z předchozích vycházek. Celkem jsme ušli 13 km v počtu 36 účastníků.
Ladislav Rasocha
Středa - 10. 1. 2024
Z Polničky kolem Dářka
Z Brodu jsme vyjeli rychlíkem do Žďáru, v Přibyslavi přistoupily 3 turistky a ve Žďáře nás čekala vedoucí Míla Landová. Zdržela tu autobus do Polničky, protože náš rychlík měl zpoždění. Z Polničky jsme šli po červené značce kolem Zahradní železnice a několika rybníků. Dál vedla modrá TZ a naučná stezka Dářská rašeliniště, pak jen modrá až do Radostína. Zde byla příjemná zastávka v restauraci U Šimáka. Všichni se občerstvili a odpočli si. Posíleni jsme pokračovali po silnici do Vojnova Městce kolem rybníka Malé Dářko. Někteří si v Městci prohlédli vodopád nebo kostel sv. Ondřeje. Odjeli jsme autobusem do Žďáru a osobním vlakem domů. Provázelo nás mrazivé, ale krásné slunečné počasí. Celkem 20 nadmíru spokojených turistů našlapalo 12 km.
Míla Landová a Milena Košetická
Úterý - 9. 1. 2024
Okolo studánky
Ráno jsme se probudili do velkého mrazu a musela jsem vycházku trochu pozměnit. Místo v Dobrohostově jsme vystoupili až ve Chválkově. Tam bylo jako na horách. Cesta zledovatělá, trocha sněhu a krásná, modrá obloha, z které svítilo sluníčko. Přešli jsme potůček a dali se po MTZ k Úsobí. Krajina je tam úplně jiná, lesy nikde, ale zase je tam krásný výhled do krajiny. I ty malé stromky už povyrostly. Šli jsme cestou necestou, vyhýbali se zamrzlým loužím, až jsme došli k zámku. Asi za 20 minut přijel autobus a jeli jsme spokojeni domů. Asi v - 8 stupních jsme ušli 3,5 km.
Milena Beránková
Sobota - 6. 1. 2024
Ze Stříbrných Hor
Oko bere -21. Přesně tolik turistů se zúčastnilo dnešní vycházky. Začali jsme ve Stříbrných Horách. Vydali jsme se směrem na Utín, cestou vidíme popadané stromy a větve, nic pěkného. Do kopečka vyjdeme celkem svěže a přicházíme do malé vesničky Uhry. Zdáli vidíme přicházet naši turistku Milenu, která nám přišla z Přibyslavi naproti. Procházíme Dvorkem a nabíráme směr Dolní Jablonná. Tady v čekárně. která je zařízená jako pokoj /obývák/posvačíme. Pak už nás čeká poslední úsek cesty do Přibyslavi. Zde naše cesta končí. Místní jdou domů, my ostatní na vlak. Našlapali jsme 12 km. Nepršelo.
Ema Dočkalová, Míla Špačková
Středa - 3. 1. 2024
Kolem Přibyslavi
Po předchozím dni plném deště jsme se sešli na nádraží v Přibyslavi a bylo nás 16. Trasu jsem musela trošku pozměnit, čímž se i zkrátila, abychom se vyhnuli blátivým stezkám, kudy chodívám sama. Cyklostezka vedoucí rovnou z nádraží nás zavedla na okraj Ronova, kde jsme odbočili nahoru k Olešence. Sluníčko prosvítalo mraky, zahlédli jsme i zbytky hradu Ronova v údolí. Nahoře v rozsoše stromu – kde se vzal, tu se vzal – poklad. O zlaté penízky jsme se spravedlivě rozdělili. Cestou bylo vidět Rosičku, nad Olešenkou Strážky, a protože dole zmizel les, i celou Přibyslav… Abychom nemuseli po silnici, vzali jsme to po pastvinách a kolem sloupu s panenkou Marií až do Poříčí. Posezení v Hasičském hotelu příjemně zakončilo vycházku.
Věra Melicharová
Pondělí - 1. 1. 2024
40. Novoroční sestup do údolí Doubravy
Na první novoroční setkání přijelo do železniční zastávky v Bílku 42 turistů. Po krátkém zahájení se uskutečnila sbírka Novoroční čtyřlístek na budování nových stezek pro vozíčkáře, rozdali jsme krásné novoročenky a malé čtyřlístky pro štěstí. Na trasu jsme se tentokráte vydali horní cestou, protože údolí je velmi špatně schůdné. Na Sokolohradech jsme se setkali s kolegy z KČT Hlinsko, kteří již tradičně na naši akci chodí, ale v opačném směru. Dále jsme se vydali k Točitému víru a dále po červené na nádraží do Chotěboře. Všechny překážky jsme zdolali a zdrávi došli. Ušli jsme 9 km a akce se celkem zúčastnilo 76 turistů.
Jiří Moliš
